Protože jsme na Vysočině, zima je tu dlouhá a tuhá. Vypravili jsme se jako každý rok do Městských sadů, abychom trochu přilepšili zvířátkům. Každý donesl, co mu maminka věnovala - jablíčka, rohlíky, mrkev, obilí, taky jsme vzali vlastnoručně nasbírané kaštany a hurá na místa, kam přicházejí v zimě srnky, zajíci ušáci, veverky a ptáčci. Dobrůtky jsme nechali na několika místech, aby se zvířátka nepoprala. Paní úča nám vysvětlila, že to zvířátka nedělají, to prý dělají jenom závistiví lidi, tak teda nevíme, jestli by nebylo lepší být radši zvířátka, asi mají podle všeho víc rozumu než "páni tvorstva"!

Jé, už jste viděli, jak se staví na náměstí vánoční strom? My jsme měli to štěstí, že jsme se k tomu nachomýtli, když jsme šli krmit ta zvířátka do sadů. Vzali jsme to přes náměstí a tam zrovinka přivezli na tahači obrovský strom, jeřábem ho zvedali a takovou "dlouhou rukou" ho za kmen přidržovali, aby si sednul rovnou do připravené díry. To vám bylo napínavé, že jsme čekali až do samého konce práce. Jsou ale někteří lidé šikulové, povedlo se jim to na jedničku, a tak nám na náměstí stál krásný statný smrk.

Začátkem prosince k nám přišel Mikuláš, anděl a horda čertů. Zazpívali jsme jim písničku a po slibech, že budeme hodní, nám anděl rozdal dárečky a čerti si nikoho do pytle nedali. Co by taky s tak "hodnými" dětmi v pekle dělali, že?

Přesto, že nám paní úča tvrdila, že k takovým zlobivcům Ježíšek nepřiletí, představte si, že na chodbě u stromečku to před vánocemi zacinkalo a pod stromečkem každý z nás našel sluníčko. Usmívalo se na nás od ucha k uchu a bude nás hřát v postýlkách před spaním. Možná Ježíšek chtěl odměnit dárečkem taky paní Šmrhovou, že za námi chodila do školy, protože Boře nadělil těsně před vánocemi čtyři docela maličká štěňátka. Sledujeme na internetu, jak rostou z maličkých pišišvorů do krásných pejsků a čubiček - jsou to totiž dva kluci a dvě holky. Říká se jim hromadně Elišky a každý prcek je označený barevnou mašličkou, aby se mezi sebou nepomíchali. Moc nás mrzí, že si je nebudeme moct pomuchlat, protože jsou pořád velké mrazy a to se na výlety nikam nechceme vypravovat. Navíc ten náš poslední výlet do Milotiček nedopadl zrovna slavně, tak máme strach přijít panu řidiči na oči.

Vánoční prázdniny jsme si všichni užili přímo báječně, protože jsme se mohli vyřádit na sněhu, pod stromečky jsme našli spoustu dárečků a dokonce maminky a tatínkové na nás měli maličko víc času. Sněhu jsou tu všude hromady a tak každý tělocvik trávíme na kopečku blízko školy na bobech a kluzácích. Taky jsme postavili krásné sněhuláky. Jenom je škoda, že jsme je nezvládli zdokumentovat. No jo, kdo může tušit, že bude při bobování co fotit, že? Tak příště…

No a na závěr to neštěstí. Představte si naší školu - skládá se ze dvou budov na sebe přilepených. Ta první stará se stavěla, když naše paní úča byla malá holka - vyprávěla nám, jak si s kamarádama chodila na stavbu hrát na indiány (smí se to vůbec???). No a právě v téhle staré budově máme družinu a nějaké třídy a odborné učebny. Asi před týdnem a kousek se odpoledne ozvalo zlověstné praskání, paní vychovatelka zařvala (to jak se lekla) a vyhnala nás všechny pryč. Ten rámus totiž způsobily praskající zdi. Něco se někde posunulo a ve zdech jsou pukliny a podlahy vypadají, jak kdyby pod nimi rejdil krtek. No a od té doby jsme mediální hvězdy, protože k nám přišel fotograf z novin a lidé s kamerou, aby zvěčnili, jak se dokážeme učit společně s dětma z jiných tříd. No co, to není přece nic divného, když nám třída nepopraskala a jim jo. Jsme přeci všichni kamarádi, i když se někdy poškorpíme. Od pondělka už mají naši kamarádi náhradní třídu ve vystěhovaném kabinetě, kam si nanosili lavice, pan školník jim přišrouboval tabuli, tak snad jim tam bude aspoň trochu dobře. Nakonec k nám můžou kdykoliv přijít, my máme návštěvy rádi. Zrovna teď se na jednu těšíme. Za týden přijede zase po roce pan Hořák ze Záchranné stanice dravců v Dlouhé Brtnici a my jsme zase zvědaví na nové povídání o zvířátkách, které má moc rád a moc jim pomáhá. O tom vám ale určitě napíšeme a tentokrát bude určitě po ruce i foťák, abychom se podělili o zážitky se vším všudy.

Mějte se všichni moc krásně a držte nám pěsti, aby nám škola nespadla a my se měli kde učit a dozvídat se spousty nových rozumů.

---

Zvláštní psí škola - Naše domovské stránky se spoustou dalších příhod...