Byla toho spousta a nám se z toho točily hlavičky. Ale nějak jsme se nestačili ohlídnout a je tu konec školního roku a my tohle všechno prožili.

Byla to paráda, když jsme si užívali na výletě v Zoo v Praze, sešli jsme se s novými tetami a dokonce i strejdy (snad se na nás nebudou zlobit, za to pojmenování), přijel za námi pan Hořák s moc zajímavými zvířátky a krásně nám o nich vyprávěl a zpíval, byl u nás Michal se svými chlupáči Timečkem a Bundáškem, krásně jsme si s nimi pohráli a vymazlili se.

Měli jsme báječnou vánoční besídku se spoustou dárků pod stromečkem. Zima nám moc nepřála – bobovat jsme byli jen dvakrát. Při prvním bobování paní úča s Lubou rozsedli boby a pak, protože už neměli na čem jezdit, dělali kotrmelce ze stráně dolů a maminka Anetky litovala, že nemá kameru, při druhém zase cestou do školy Ondra ztratil botu, ale hned jsme jí našli, takže bosky šel jen malý kousíček.

Na Vysočinu přišlo jaro a za námi přijela Jajka z Prahy a přivezla obrovskou tašku plnou krásných netřesků. Dali jsme se do sázení, ale nejdřív si s námi Jajka zazpívala a zatancovala, protože to my děláme často a moc rádi. Na sázení moc šikovné tlapky nemáme, ale aspoň maličko jsme pomohli. A už jsme se těšili na další výlet do Zoologické zahrady. Myslíte si, že tam jezdíme moc často? Ani ne, ono je tam pořád co objevovat a hlavně se tak setkáváme s novými Zvířetníkovskými tetami a strejdy. Pokaždé je legrajda.

Tentokrát jsme náš výlet vylepšili dvojím vystoupením s našimi oblíbenými písničkami Pavla Nováka. Jen nás nenapadlo postavit na zem klobouk. Ale bylo príma, když se zastavili kolemjdoucí lidi a koukali se a potom zatleskali. V květnu jsme připravili pro maminky besídku a spoustu dárečků, které jsme za pomoci paní úči a asistentky Magdy připravily. Maminky si to totiž moc zaslouží, protože se o nás krásně starají a mají nás rády a my je taky, a tak jsme jim to malinko dokázali. Že měly slzičky v očích, protože to bylo docela překvápko, to ani není nutné zdůrazňovat.

Taky pro nás jeden príma pan učitel připravil setkání s hasiči. Nejdřív nám velitel hasičů vyprávěl, co všechno hasiči dělají a umí a pak zapálil balík slámy a jedna naše starší spolužačka zavolala zásahovou jednotku. Za malinkou chvilku se ozvalo houkání a hasiči byli tady. Hned vybalili techniku a jali se hasit požár (mimochodem, nebylo skoro co hasit, protože ten balík slámy nechtěl hořet). Ale my jsme měli možnost vyzkoušet si, že udržet hadici, která stříká vodu, není žádná legrace. Také jsme si zkusili hasičskou výstroj a málem jsme pod ní upadli, jak byla těžká. No, ještě musíme krapánek vyrůst.

No a potom už byl Den dětí, velký svátek nás všech. Naši spolužáci z osmé třídy nám připravili soutěže a nakonec i hledání pokladu a my jsme dostali od jedné Zvířetníkovské tety krásné pejsky a od další tety, spoustu krásných časopisů o kočičkách a pesanech a taky pastelky a omalovánky a tužky se smajlíky a samolepky. Asi jsme byli nějací hodní. Ale byli jsme i hodně pilní a nacvičovali jsme rozcvičku na naší školní akademii, která se stala už tradicí a jmenuje se „Co jsme se naučili“. Trénovali jsme opravdu poctivě do poslední chvíle, pak přišla generálka a hned druhý den vystoupení – dopoledne pro děti ze sousední mateřské školy a odpoledne pro rodiče a přátele školních lavic, aspoň tak to říká naše paní úča.

Tolik lidí jsme v tělocvičně ještě neměli, letos byl rekord v návštěvnosti a nám se pořádně rozklepala kolena, když jsme ty spousty lidiček uviděli při našem úvodním pochodu. Ale snažili jsme se, co nám síly stačily a až na jeden Filipův útěk se nám to docela povedlo. Nikdo z nás se nezamotal do švihadla a díky nápovědě paní úči jsme odcvičili všechno tak, jak to mělo být. Byli jsme jako kytičky ze zahrady, protože jsme měli oranžová tríča a žluté šortky a čelenky. Potlesk byl veliký a my měli fakt radost.

No a teď už nás čeká jen dát do pořádku třídu a potom dostaneme vysvědčení. Je to taková „výplata“ za naší celoroční práci. Možná máte z našeho povídání pocit, že jsme si celý rok jen hráli a nic se nemohli naučit, ale představte si, že jsme se naučili číst, psát (sice jen velkými tiskacími písmeny), počítat, kreslit, dokonce trochu pracovat na počítači, i ty názvy dnů v týdnu a měsíců se nám podařilo nasoukat do hlaviček.

Každému se tohle všechno podařilo jinak, někoho to stálo hodně velké úsilí a někomu to učení lezlo do hlavy lehce, ale tak už to s námi je. Jeden den paní úča jásá, jak jsme šikovní a druhý den pláče, že nás nic nenaučila. Prostě je to houpačka :o).

Chtěli bysme vám moc poděkovat, protože spoustu krásných dárků a zážitků máme jen díky vám a vašim dobrým srdíčkům. Nebudeme jmenovat jednotlivě, protože bysme určitě na někoho zapomněli a to by nás moc mrzelo. Máme vás rádi FŠECHNY.

Přejeme vám krásné prázdniny, i když vy dospěláci prázdniny většinou nemáte, ale užijte si krásné léto a my se vám v září zase ozveme. Budeme sice trochu v jiné sestavě, ale zase to budeme my pejřimovští trpajzlíci. Posíláme vám všem pusu a děkujeme!!!

Trpajzlíci s Myší a Magdou