Bolševik chopil se husitství s nadšením, neboť máloco hodilo se mu historie české tak do krámu, jako všelidové hnutí. Z těchto dob školních uvázla nám v paměti zejména nabodeníčka a odpustky. S Husem měla komunistická historiografie trochu potíž, neb to byl kněz, ale na druhou stranu bojoval proti oficiální církvi, kde paralela se světovým imperialismem se sama nabízela. Situace však byla mnohem, mnohem komplikovanější a možná nezaškodí si to osvěžit a připomenout.

V r. 1400, kdy Hus byl vysvěcen na kněze a začíná kázat, trvá už 23 let papežské schizma a situaci se řešit nedaří. Evropa má za sebou několik kacířských hnutí (valdenští, albigenští, kataři), reformátoři volají po změně a světští panovníci jim popřávají sluchu (K. Waldhauser), na Pyrenejském poloostrově jsou stále ještě muslimové, v Srbsku, Byzanci a Bulharsku vládnou Turci a Rusko obsadili Tataři.

Církev je prostě v krizi a kontinentem kráčejí lollardové – žáci J. Wycllifa, hlásajíce evangelickou pravdu jako potulní kazatelé. Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka pak má plné ruce práce s potlačováním Wycllifových myšlenek, které na pražské universitě, zejména u českých profesorů s Husem v čele, nacházejí upřímnou odezvu. A tím vším ještě míchá alkoholik na trůně Václav IV., kterému se nelíbí, že byl kurfiřty zbaven císařského titulu. Aby dosáhl universitní podpory pro uspořádání koncilu v Pise, který má zvolit nového papeže (který by Václavovi jeho císařské nároky potvrdil), rád podepisuje Kutnohorský dekret, na což cizinci na universitě reagují odchodem do Lipska a založením nové university.

Do té doby Václav IV. Stále ještě Husa a „českou stranu“ podporuje a arcibiskupovi jeho zákazy a klatby nejsou mnoho platné. Kázáním v Kapli Betlémské získává Hus nejen sympatie širokých vrstev, ale jeho (a Wycllifovy) ideje o „oprávněnosti světské moci zbavit církev jejího majetku“, nalézají u světských vládců vřelé pochopení.

Jan Hus na hranici

V Pise (1409) se sice podařilo zvolit papeže nového (Jan XXIII), ale nikoli „odvolit“ papeže stávající, takže už jsou celkem tři. Na novém papeži si česká církev vymůže zákaz Wycllifova učení, čemuž se Hus odmítne podřídit a stejně tak odmítne se dostavit před římskou kurii, aby se obhájil – a je papežem následně dán do klatby a označen za zatvrzelého heretika.

Nový papež však vyhlásil r. 1412 křížovou výpravu proti králi Ladislavu Neapolskému a přislíbil odpustky každému, kdo se zúčastní. Hus okamžitě bullu o odpustcích napadl a papeže označil za antikrista. Tím popudil jednak papeže a jednak krále Václava, který měl z odpustků nemalý podíl. Navíc, jako následek jeho kázání vznikají lidové bouře a to už je opravdu znepokojující. Následuje interdikt a Husův odchod z Prahy.

Situaci v církvi, už zcela neúnosnou, měl vyřešit Kostnický koncil a mimo jiné i dořešit proces s Husem, který už byl dříve zahájen u papežské kurie. Jednalo se tedy o soud nad heretikem a nikoli, jak se domníval Hus, o církevní disputaci. A glejt, jehož porušení je Zikmundovi tak trpce vyčítáno, nemohl mít na koncilu žádnou platnost, protože koncil se vymykal jakékoli světské a tedy i císařské pravomoci. Glejt zaručoval pouze bezpečný průjezd císařským územím. Zikmund dokonce žádal po příjezdu příjezdu o Husovo propuštění, ale koncil začal hrozit, že se rozejde, a Zikmund ustoupil se slibem, že Husovi bude umožněno veřejné slyšení.

Na jaře 1415 však došlo k dalším komplikacím. Papež Jan XXIII byl donucen prohlásit, že je ochoten abdikovat, vymínil si však, že zároveň abdikují i oba zbývající papežové. Namísto abdikace však utekl a teprve koncem května se koncilu daří papeže opravdu sesadit.

Pak teprve přichází znovu na pořad soud s Janem Husem.

Akta se nezachovala a podle svědectví Petra z Mladoňovic jednal kardinál Petr z Ailly s Husem celkem mírně. Ovšem Hus odmítal v čemkoli ustoupit a naopak kardinála vyzýval, aby mu dokázal, v čem se mýlí, což bylo samozřejmě označeno jako vzpírání se koncilu. Samozřejmě by bylo odvolání vyznělo lépe a tak koncil znovu předložil, už zúžený, seznam článků, které by měl odvolat. Hus znovu odmítl. Na přesvědčování přátel odpovídal, že žádá jedině důkaz Písma, pak teprve uzná, že je vinen.

Hus určitě znal zákony církevního soudu a neposkytl koncilu žádnou šanci. Buď museli uznat jeho učení, nebo ho předat světské spravedlnosti…

Literatura:

J.Macek: Jan Hus, Praha 1961

Galerie geniů, 1994

Zivotopisy online.cz

Obrázek Jan Hus na hranici je převzat z Wikipedie: iluminace Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexu

Petr z Mladoňovi: http://zavodsky.webz.cz/hus/umuceni.htm