Moc jsem si přála dostat se po roce na moře, nebo aspoň k moři. A hle, souhra vlídných náhod mi to přání splnila. Jak?

Cesta autem do Chorvatska standard, bez dvouhodinové fronty na hranici se neobešla, letos byla navíc chaotická kvůli tomu, že všichni hledali ten „rychlý europasový pruh“. Byl, ale jeho umístění vyšlo najevo až 200 m před hranicí :DD Ale tohle frontové posunování k tomu prostě patří.

Čekalo nás jachtání a na lodi byli ze šesti lidí čtyři kapitáni, z toho jeden admirál :DD

Druhého dne třetí kapitán ze čtyř, po několikeré šipce do móře, hlásí hluchotu kvůli vodě v uších. Každé ráno se výborně dospí, ovšem hladina decibelů stoupne :-D

Třetího dne zlomí kotevní družstvo lodní hák, což bude značně komplikovat různé manévry. Kromě toho zahajuji mrkvové hody přípravou salátu - postupně čtvrtý a první kapitán mi nabízejí pomoc se strouháním, protože zrovna nekormidlují. Téměř vzápětí mi mísu mrkve (celé) vracejí a shánějí se po náplasti.

V úterý křižujeme v silném větru, ze kterého se vyklube vichřice (až 8 °Bf). Chrstance tříště na těle bezvadně schnou, když tak pěkně fouká a je teplo. Paráda!

Tahání lan mě třetího dne stojí nové lupnutí v zádech. Naštěstí mě neochromilo, ale přece jen zpomalilo. Pohupování a kývání lodě je výborný rozhýbávací prostředek!

Čtvrtého dne ráno admirál tragickým hlasem oznamuje, že má pro nás špatnou zprávu. Ve všech hrkne. Měl mrtvici?? Ne, ucpal záchod. Zaměstná ho to na další dva dny, bohužel včetně mě, jako jeho nejbližšího poskoka, takto manželky.

Pátého dne zvednu admirálovi náladu, protože se mi podaří zvrhnout gumový člun nejen s přívěsným motorem, ale i s admirálem. Pro mě to bylo neuvěřitelně osvěžující! Záchod tím trumfnu o dvě délky a navíc pak admirál přišel na záchodovou závadu. Pohoda. Přívěsný motor ovšem ani neškytne.

Šestého dne mi kapitán (první ze čtyř) radostně hlásí, že ten můj kousek s člunem způsobil, že se zřejmě zatáhlo špatné těsnění a gumák konečně přestal ucházet :DD

Sedmého dne zpozoruji divné černé tečky na pravé dlani. Po tom nedobrovolném nácviku eskymáka jsem totiž šátrala po pobřeží a hledala utopené součásti pumpy, a zřejmě si sáhla na ježka. Přemluvím čtvrtého kapitána ze čtyř, aby vzal do ruky jehlu a jal se drobně chirurgicky zakročit. Ten po chvíli prohlásí, že toho musí nechat, protože nechce, abych sebou sekla (??já??). No nic, ichtyolová mast to jistí.

Tak to je jen stručný náčrt mé čerstvé dovolené. Bylo to bezva, jsem řádně prosolená a přismahnutá. Musím fakt zhubnout, přes to „přednašima“ jsem pomalu neviděla na kotvu.

Ale stejně to byla prča. Vypeklo vás někdy nějaké splněné přání?

Přeji příjemnou sobotu a neděli. Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.