Totiž k tomuto zamyšlení nebo vzpomínání mě přiměla zmínka onehdy Vave o tom, jak si z dětství pamatuje pobídku k uklízení „abychom neshnili ve špíně“.

Co člověku uvízne v hlavě, viďte. Mně ta špína ihned evokovala pobídku k mytí špinavých uší, protože jinak by se za nimi mohly sázet brambory (všimněte si, že ne v nich, ale za nimi :-).

Odtud je u mě jen krůček k další vzpomínce na třešňové pecky. Nesměla jsem je jíst s odůvodněním, že by mi jinak v břiše vyrostly. Možná že rodiče v tomto směru čeprali z té pohádky o chlapečkovi, kterému takhle opravdu vyrostla třešeň z břicha a její větve mu trčely z hlavy a z uší a na lístečkách visely kousky mozku. Naštěstí jsem na tuto pohádku narazila až v dospělosti. I když... v dětství by se mi možná velice líbila, nevím :-)

Dalším oslím můstkem bizarnosti se dostávám k historce, kterou mi nasadil do hlavy jeden z dědečků. Nebyl vůbec lechtivý, což mi nešlo na rozum, a mých neodbytných otázek se definitivně zbavil vysvětlením, že lechtivosti se odnaučuje v nemocnici, kde člověka přivážou k posteli a lechtají, až ho to přejde. Nemůžu říct, že mě to tehdy nějak vystrašilo, ale stopu v mozku mi to evidentně zanechalo. Dědeček byl jinak moc hodný a naučil mě poznávat jedlé houby už ve třech letech, ale trpělivost měl evidentně jen jednu :-)

Věřím, že mi v hlavě uvízly i užitenější věci, ale je pravda, že nikdy nevíte, co zrovna tomu húděti do hlavy nasadíte a jak si to přebere. Zajímalo by mě, jestli máte nějaké své oblíbené evrgrýny - jak v hlavě, tak v ústech :-)

Každopádně přeji pěknou sobotu a neděli. Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.