PSI: Těžký úděl psa...na dietě
Kvůli dietě na nás Trixie nezanevřela foto: Marička Crossette, Neviditelný pes
Naší fence Trixie bylo v březnu osm let. Je to šťastný, milující a velmi milovaný pes. Když jsme se jí ujali, bylo jí něco přes rok a byl na ni smutný pohled. Byla plná vyrážky, která jí musela děsně svědit. Drbala se téměř bez přestávky, zarudlé packy si lízala a okusovala do krve, ocas měla skoro bez srsti. Jako léčbu jsme vyzkoušeli všemožné bylinné i chemické připravky, posilující vitamíny. Nic nepomáhalo, nebo jen krátkodobě. Po každé léčebné kúře nám svitla naděje, že jsme problém překonali. Trixie se přestala drbat, kůže se vyčistila, holá místa zarostla. Pak se vyrážka vrátila a my byli jsme zase na začátku. Přestože Trixie musela trpět, její milou povahu to zázrakem nepokazilo.
Tři roky jsme jeli na vyrážkové lochnesce, než se nám ji podařilo zvládnout. Nemohu napsat vyléčit, protože jediné, co nakonec pomohlo, bylo celoživotní nasazení prednisonu, který vyrážku utlumil. Prášek navrhl sám veterinář, když už neviděl jiné východisko. Byl si vědom toho, že dlouhodobé užívání může mít vedlejší účinky. Ale také se nás zeptal, zda chceme mít psa bez vyrážky, který možná bude žít o rok méně, nebo psa, který bude celý život osypaný a trpět. Kdo by nesouhlasil s prednisonem!
Nasazení prášku byl malý zázrak. Trixie se přestala zuřivě drbat a vyrážka také postupně, i když pomaleji zcela zmizela. Trixie měla zase hladkou srst, skrze kterou neprosvítaly rudé pupínky, a břicho nemělo krvavé fleky.
Jenže z Trixie se ze dne na den stal žravý pes! Večerní porci granulí zhltla, jako by několik dnů nežrala, a hladově koukala po přídavku. Věděli jsme, že zvýšený apetit je jeden z vedlejších účinků prednisonu (stejně působí i na lidi), ale že by byl až takhle zřetelný, to jsme nečekali. V informacích bylo sice napsáno, že „hladový záchvat“ časem přejde, tělo se s ním vyrovná, ale za jak dlouho se tak stane, už napsáno nebylo.
Trixie štěká velmi málo a už vůbec ne, když se něčeho dožaduje. K tomu jí stačí pohyby těla a pohled jejích krásných očí. A že má pohled více než výmluvný, jsme zjistili velmi brzy. Už tak nám bylo Trixie líto, a když na nás upřela svoje hnědé, žadonící oči, které srdce by dokázalo odolat? Naše rozhodně ne! Přeci chudinku trpící pejsku nenechám hladovět! Příděl ranních a večerních granulí jsem nezvýšila, ale začala je vylepšovat. Přidávala jsem do nich různé odřezky, zbytky jídla, kůže z kuřete, zalévala vývary.
Ani během dne nepřišla zkrátka. Pekla jsem pro ni sušenky, v kterých bylo hodně vajíček, sýra, vyškvařený tuk od slaniny. Trixie je milovala! Nejsme zvyklí obědvat, ale potrpíme si na odpolední kafíčko, u kterého Trixie nesměla chybět. Když jsme jedli venku, vynesla jsem tác na zahradu. Vedle hrnečků a talířků ležela i nádoba se sušenkami, aby Trixe měla „něco na zub“, zatímco my popíjeli turka. Trixie se sušenkami počítala, uměla o ně „ach tak dojemně“ loudit, a když jsem náhodou zapomněla, musela jsem se vrátit.
Zaslepeni láskou k Trixie jsme její pamlsky sami sobě omlouvali snahou vynahradit jí smutné dětství. Pravda, při pohledu na Trixie shora mně občas blesklo hlavou, že má tělo jako váleček na nožičkách, žádný viditelný pas. Hlavně krk jí hodně zesílil a na obojku jsem musela propíchnout dvě další dirky. Ale rozhodně jsme si nemysleli, že je Trixie tlustá. Prostě jak dorůstala, mohutněla. A jestli je opravdu křížená buldokem, tak ti jsou přeci všichni zavalitější postavy! Při pravidelném očkování vet Trixinu váhu nekomentoval, jestli se mu zdála tlustší, možná to přičítal právě reakci na prednison. On byl hlavně rád, že prášek zabral a Trixie byla jinak zcela zdravá.
Pak přišel březen 2013! Když jsme přijeli na očkování, asistentka Laura při pohledu na Trixie se smíchem zvolala: „She is obese“! Ta věta pro nás byla jako ledová sprcha! Veterinář se později k Lauřině výroku přidal, že prý Trixie za poslední rok opravdu nakynula. Diplomaticky se nám snažil vysvětlit, jak bude blahodárné pro Trixiino zdraví, když zhubne. Trixie totiž vážila rovných 80 liber (36,2 kg), tedy o celých deset liber více, než předešlý rok. Vet nám doporučil snížit její váhu alespoň o 20 liber (9 kg). Upozornil nás, že pes neztloustl přes noc a nemůžeme tedy čekat, že přes noc zhubne.
Koupili jsme u nich velký pytel speciálních granulí a odjížději s příslibem, že až nás uvidí za rok, Trixie bude podstatně štíhlejší. Domů jsme koupili velkou váhu a Trixie začal dietní režim. Ráno a večer dostávala do misek pouze příděl granulí uvedený na sáčku - nic víc. Ale nedokázali jsme k ní být tak krutí, abychom vysadili všechny její dřívější dobroty - především sušenky. Pekla jsem je dál, jen ne ty výživné, ale pouze z vajec, vody, mouky a pro vylepšení chuti trochu burákové pomazánky, kterou Trixie miluje.
Čtyři malé čtverečky sušenek dostávala pouze při večerním návratu do garáže. Jednu velkou (koupenou) sušenku na chroupání pak dostala těsně před odjezdem na odpolední procházku, jak na to byla už dlouho zvyklá. Zrušili jsme naše společné kávové posezení. Tedy my kávu pili dál, ale bez Trixie. Kvůli ní jsme si kafe dávali v domě v zadním pokoji, aby na nás Trixie neviděla, zatímco byla „vyhnaná“ na zahradu.
Velkým štěstím bylo, že Trixie miluje veškerou zeleninu a ovoce. Její dietu jsme začali na jaře a brzy jsem mohla dřívější pamlsky nahrazovat čerstvými rajčaty, paprikami a okurkami. Trixie vlastně ani nešlo o to, co dostala, hlavně, že dostala „něco“, takže jí nevadilo, že místo staré housky dostane jabko, mrkev nebo rajče.
Naučila jsem ji stoupnout si na váhu. Nejprve jsem přes váhu dávala prkno (jeho váhu odečetla), ale Trixie se brzy naučila balancovat sama. Vážila jsme ji vždy před procházkou a ona pochopila, že když vleze na váhu, dostane sušenku.
Vážila jsem ji každý týden a čísla si zapisovala. Rok se s rokem sešel a my jeli na očkování se psem přesně o 20 liber lehčím! Měli jste vidět veterinářovo překvapení! Radostí až zatleskal. Opravdu nečekal, že to dokážeme a prohlásil nás za velice zodpovědné majitele.
Trixie je na dietních granulích stále a už dávno nepoužívám extra dirky na obojku. Ale přiznávám, že není snadné ji na těch žádoucích 60 librách udržet. Když je Trixie v domě a já jsem v kuchyni, stojí mi těsně za zadkem, jako nevyužitá židle. Stojí, slintá a čeká, zda mi náhodou něco neupadne. Když dlouho nic, lehne si uprostřed podlahy a mile překáží. U čištění zeleniny je to snadné, dostane slupky od mrkve nebo okurek, košťál od zelí. Horší je to při vaření. Tady moje přísnost z předloňska dostala trhliny. Když honem nemám uplatnění pro zbytek rozšlehaného vajíčka - přeci ho nevyleju? Přeci nevyhodím kůži z vařeného kuřete? Kočky ani jedno nechtějí!
Laura nám tenkrát řekla, že Trixie můžeme dávat suché hovězí kůže, po nich prý tloustnout nebude. Nakoupili jsme jich zásobu. Když vím, že bych Trixiiným prosebným pohledům neodolala (stává se častěji, než by mělo), pustím ji na zahradu, dostane kůži, která ji na chvíli zabaví, a já jdu v klidu vařit. Jenže ve dvou, třech kouscích kůže za den asi nějaké kalorie budou? V mrkvích, jabkách a ostružinch je zase cukr, zelenina je sice zdravá, ale deset paprik žaludek také zaplní! Syrové buráky mají olej, občas vylízaný kastrol se taky počítá! Prostě při vší snaze se ručička na váze už nejednou posunula o libru či dvě výš. Při letošním očkování měla právě o ty dvě libry navíc. Veterinář nám je nevyčetl, znovu jsme dostali pochvalu. Jenže sami víme, že jakmile polevíme příliš, budeme časem litovat.
Je to trvalý boj. Chudák Trixie si dietu nevymyslela, jí nezbývá, než se podřídit. Potřebovala bych vyměnit pozice. Aby naopak mě Trixie krmila jen odřezky od zeleniny, odepřela mi všechny sladkosti a ubrala porce na talíři! Protože já v tomto směru silnou vůli postrádám. Trixie zhubla o dvacet liber za rok, mně se to asi nepodaří nikdy!
Foto: autorka. Fotky si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.