20.9.2020 | Svátek má Oleg


ROZCESTNÍK: Svitavská pahorkatina s vůní jara, březen 2018

12.8.2019


 
Vyrážet z Brna v péřovce se zdálo jako dobrý nápad do okamžiku, kdy jsme se museli přesunout z autobusu na vlakáč pěšky, ale nakonec jsme přesun zvládli a setkali se na nádraží ve vandrovní čtveřici. Něco ještě přiberem cestou – dnešní posilu, která nás ale dnes i opustí.

Svitavská pahorkatina, březen 2018

Hned na startu děláme brajgl ve vlaku – aneb povídáme si a omylem sedíme v tichém kupé – po kontrole a upozornění průvodčí se dekujeme a já při přesunu ztrácím In kartu. Ve vlaku do Bezpráví ji v peněžence marně hledám asi 6x, celou ji otočím vzhůru nohama a prohledávám i batoh. Paní průvodčí je ale hodná, radí mi web eztraty.cz a přirážku mi nepřipočítá.

V Bezpráví se konečně setkáváme. Je nás 7 a 3 psi. Den je zatažený, ale je kupodivu celkem teplo a navíc do kopečka se člověk rozehřeje, jak je známo, nejrychleji. Mokré cesty střídají cesty s natátým sněhem, jde se ale všude dobře. Sněhu je tak akorát, že máčí podrážky po svršek a z neznámého důvodu psy až vysoko po břicho.

První zastávka na teplý čaj je v penzionu Koliba, dva špinaví psi vůbec nevadí. Třetí se i s páníčkem odpojil a zvědavá část skupiny se jde podívat na jeskyni v zatáčce pod Hrádkem. Já moc zvědavá nejsu, víc mě zajímá, jaký mají čaj:)

Zmrzlým údolím kolem pramene Řetovky.

Zmrzlým údolím kolem pramene Řetovky.

Pak vyrážíme dle instrukcí rovnou za nosem přes potok Řetovku, mírně do kopce a přes lesy až na louku nad Řetovou. Sluníčko svítí, hlad a žízeň se hlásí o slovo spolu s krásnou loukou s naskládanými kmeny. To si nemůžeme nechat ujít, a tak na zastávce krom svačin koluje i medovina a domácí vajíčka. Na sluníčku je krásně a opravdu se tu už vyhříváme jen tak v tričku. Voní to jarem.
Člověk by zapomněl, že je ještě vlastně zima a za chvíli se setmí a vládu zase převezme vlezlé chladno.

Mně se neschováš...

Mně se neschováš...

Na Andrlově chlumu, sotva jsme po pauze vyšplhali rovnou za nosem do úděsnýho kopce, je další přestávka – nejen občerstvovací, ale i rozhlednová. Jako loni hlídám psa a batohy, rozhled je tu krásný, ale taky je potřeba, aby byl i trochu vzácný, aby to člověka ještě bavilo sem jezdit. Posílám dědečkovi SMS a přijde mi milá odpověď, ať si to užijeme, že se bude celou noc solidárně klepat :)

Pak najednou přijde z lesa zima a je jasné, že se blíží večer. Jsme výš a je tu chladněji, jestli bylo před chvíli na tričko, teď je to na pořádnou bundu. Nad Dlouhou Třebovou se loučíme s holkama, co nám přijely dělat sobotní podporu, a přes pole pokračujeme po značce. Mokré mazlavé bahno se nás snaží strhnout k zemi, ale bojujeme statečně a daří se nám dosáhnout druhého břehu bez bahna naprosto všude, i když boty jsou tu na přelomu pole a lesa ztěžklé blátem a jejich původní barva nejde odhadovat ani po otření o jehličí.

Svitavská pahorkatina, březen 2018

Přívrat. Má tu být country večer, ale přicházíme brzo, takže se jen chvíli ohřejeme v příjemné hospůdce a seznámíme se s Čejenem, o kterém jsem hodně slyšela, když nám půjčuje klíče od osady. K osadě už jdeme za tmy, zasněženým polem klopýtáme a přes zataženou oblohu nám na cestu nesvítí vůbec nic. A najednou – chata. S ohništěm. No ale spaní venku je spaní venku. Rozděláváme celtu, opíkáme buřty a užíváme si večerní pohody, než nás únava zažene do peří. A jako ukolébavka soví requiem.

Svitavská pahorkatina, březen 2018

V noci asi dvakrát prší, oboje bych zaspala, kdyby se Feri nedrala víc na spacák a pod celtu. Nemůžu se většinu noci ani otočit, ale co by jeden pro psa neudělal. S rozedněním pak pes naznal, že je čas vstávat, a štěkotem dal najevo, že už stačilo. Další buřty a můžeme vyrazit rovnou za nosem, zmrzlým údolím, kde bylo v noci rozhodně pod nulou. Včerejší sluníčko a zasněžené cesty střídá větrno a namrzlé cesty.

Svitavská pahorkatina, březen 2018

Co krok, to noha nohu mine a někdy ani opatrnost nestačí a k rozřízlému prstu z rána přidávám pěkně obražený loket. Pak už jsme na Kozlovském vrchu – v turistické chatě zahajujeme dalším jídelním chodem a opět držím pozice u čaje a batožiny, když jdou ostatní za výhledem do kraje. Nakonec ale i dneska nás čeká sluníčko na závěrečný sestup do České Třebové na vlak.

Foto: Mawenzi
Osobní stránky autorky:
https://mawenzi.cz

Mawenzi Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !