Trasa víceméně kopírovala původní návrh jen s drobnými odchylkami při sejití z cesty, hledání hospody a tak.

V pátek ráno jsme se sešli na nádraží a vyrazili v celkem bujném počtu šesti kusů do zamračeného větrného dne. Válející se mlžný opar nad okolím vytvářel dojem parádního podzimu i přesto, že nepoprchalo, jak bývá pro podobné mlhy zvykem. Než jsme se rozkoukali, tak jsme zabloudili, ale rychle jsme se našli a osvěžili se ve studánce. První občerstvení z mnoha přišlo vhod a tak jsme víc pili ze studánek cestou, než z vlastních lahví, což se nakonec ukázalo jako výborný nápad.

Asfaltový úsek k Anenské Studánce jsme přetrpěli, abychom posvačili u krásně zrenovovaného kostela sv. Vavřince. Dál držíme směr tak nějak po červené, ale v místních lesích není problém nabrat směr po cestičkách mimo asfaltovou červenou a do toho začíná docela vydatně vyhřívat sluníčko. V jednom místě nastupuje klasická zkratka, kdy se drápeme do svahu, ale pak nás za odměnu čeká palouček se zbytkama borůvek a příjemným posezením na pařezech kolem.

V podstatě kopírujeme při mnoha příležitostech Hřebečskou důlní stezku, která by někdy příště stála za hlubší průzkum. Teď nás aspoň vede k celoročně přístupné rozhledně Strážný vrch, kde bylo parádně vidět až na Králičák nebo Šerák, i když tyhle vzdálenější kopce byly tušit jako tmavě šedé siluety na šedém pozadí.

Kousek dál se už dělíme na dvě části a Pražská sekce se vrací do Prahy a my vyrážíme směr bivak a po cestě si děláme asi kilák a půl zacházku k hospůdce. Někdo by chtěl pivo, někdo polívku. Smůlu máme oba, jen Ferinka na terase zavřené hospody nachází misku s vodou.

Bivak je klidný a před sedmou ranní už na vyhlídce v obci Hřebeč snídáme a pozorujeme vycházející slunce. V tuto chvíli dost lituju, že nemám foťák, ale jinak snídaně s mlhou zalitým údolím s Moravskou Třebovou se sluncem vycházejícím proti nám nemá chybu. Akorát teda nám trochu dochází voda, takže začíná šetřící režim.

Ferinka s kamarády z Prahy.

Ani moc nesejdeme z cesty, než se nám podaří zase nabrat správný směr barevnými lesy. Všude kolem tu jsou krásně zbarvené stromy, červené listí pokrývá cestu a slunce opravdu vydatně pere. Zkracujeme si cestu jako vždy parádní zkratkou, která vyústí na poli plném kopřiv. Když se proderu kopřivama vysokýma asi jako já, vítá nás krásná polní cesta, která nás dovede zpět na červenou a kolem zavřené hospody až do Březové, kde sháníme vodu do vlaku a někteří z nás i to zasloužené pivko, které je po 58 ujitých kilometrech v „horkém” říjnovém dni opravdu tou třešničkou na dortu za vydařeným vandrem.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Osobní stránky autorky: https://mawenzi.cz/