Až udivuje, kolik drobných toků se tu najednou vzalo. Všechny plynou od horského hřbetu, kterému jako by odčerpaly veškerou vláhu. Ne nadarmo se tomu pohoříčku v délce asi čtrnácti kilometrů dostalo názvu Suchý vrch. Tichá Orlice ho musela od severu v úctyhodné vzdálenosti obejít. Vždyť Suchý vrch, zároveň hranice mezi Čechami a Moravou, dostupuje až do výše jednoho tisíce metrů. Dominik Filip o něm říká, že se k žádné hoře v Čechách nepojí tolik pověstí jako k němu, a že „Suchý vrch je pohádka pohádek“. Kolik kouzla mají nesmírné suchovršské lesy! A kolik tajemství v sobě skrývají. Tohle je tedy ta Zapomenutá země.

Víte, zapomenutá země není jenom jediná na světě. Každý z vás má svou zapomenutou zemi. Dlouho, ba někdy velmi dlouho o ní nebudete ani vědět. Nebudete vědět, že žije i ve vaší mysli a ve vašem srdci. Ale pak přijde čas a zapomenutá země je tu. A v tom okamžiku vlastně už přestala být zapomenutá. Stává se živou a blízkou, stává se jistotou a oporou při poctivé, statečné a mnohdy nikterak lehké cestě životem.

(Z předmluvy ke knize Dominika Filipa Pohádky ze zapomenuté země)

Tip na výlet:

Vystoupíte z vlaku na zastávce Jamné nad Orlicí, přejdete trať a na křižovatce máte dvě možnosti:

1.1 Půjdete rovně do kopce přes celou vesnici (kdysi dávno jsem měla přítele z Jamného a v zimě jsme každou sobotu s celou partou vyráželi asi z půlky vesnice na běžkách na Suchák, tam jsme si dali grog a pak zpátky s kopce dolů – na běžkách docela mazec).

1.2 Půjdete doleva po silnici č. 311, po ní půjdete pořád, minete odbočku do vsi Sobkovice, narazíte v zatáčce na chalupu – bývalá rybárna, kousek vystoupáte, narazíte na polní cestu, kterou pokračujete vpravo ke dvěma stromům a kolem nich do lesa. Dále půjdete po modré značce lesem neustále do mírného kopce proti proudu potoka. Dojdete k hájovně Zakopanka. Tady musíte modrou opustit a po překonání potoka se prudce stočíte vpravo do kopce. 

 Na kopci si užijte překrásný výhled do krajiny s významnými stopami civilizace – vlevo od Bukové hory se sjezdovkami, přes větrné elektrárny někde nad Českými Heřmanicemi až po rozhlednu na Andrlově chlumu vpředu vpravo. Sejdete z mírného kopce k vesnici před vámi a už se objevují první chalupy a stavení a jste na horním konci vesnice Jamné. Takže přejdete další potok a jste na točně autobusů, odtud silničkou do kopce doleva k Penzionu pod Suchým vrchem. 

Zpátky na zastávku pak můžete dolů vesnicí, což je asi 4 km – přijdete na křižovatku, ze které jste odbočili doleva. Od penzionu se dá jít i do kouzelného městečka Jablonné nad Orlicí – příjemné hospůdky, unikátní muzeum nitěných knoflíků.

1.3 Zdatnější výletníci si mohou po modré vyšlápnout až na samotný Suchý vrch, kde je pěkná turistická chata (jedna z prvorepublikových chat KČT v Orlických horách – Jiráskova na Dobrošově, Masarykova na Šerlichu a Kramářova na Suchém vrchu). Příznivci betonové hranice se mohou dát buď přes pevnost Bouda – pokud bude otevřeno, stojí za prohlídku a odtud zelenou Bunkrovkou do obce Těchonín, kde po cestě jsou příjemné občerstvovny Lesovna a Otmarka a dojde se na vlakovou zastávku, nebo se dá po pevnostní silnici (červená) dojít k zastávce v obci Mladkov.

Mám nejen tuto kouzelnou knížku pohádek, ale sbírám knížky o Orlických horách, ať už báchorky, jejichž autory jsou rodáci, tak knížky trochu dobrodružné spojené víceméně s unikátní „betonovou hranicí“, tak vzpomínkovou knížku německé autorky o předválečném životě v Mladkově a o poválečném putování její maminky a pěti sourozenců až kamsi k Hamburku. Tak spousta míst, kudy projíždím nebo procházím, se mi vždy spojí s nějakým příběhem.

Velká Deštná, Orlické hory | foto: wikipedie, Olaf1541