Moto:

Stříhali dohola malého chlapečka,

kadeře padaly k zemi a zmíraly...

Letošní zima byla tuhá – na naše poměry. Lidé se zahalili do kabátů a plédů a zvířátka zahustila a prodloužila kožich. A tak se stalo, že koncem zimy jsem měla doma černé cosi, kterému už ani oči vidět nebylo a srst se rozbíhala na všechny strany – pracovně jsem to nazvala rozzuřený tasmánský čert.

Zimní pes Ernest

S oteplením přišlo rozhodnutí – nedá se nic dělat, je třeba navštívit vrchní chlupodravkyni – paní z Pitrýskova a na Čipsíně (no, vlastně na Duoníně). Ale ouha – zrada! Paní XIII. byla vidinou nastávajícího jara tak rozvrkočena, že si ke dvoum pejskům navíc pořídila housera jménem Ischias. A tak jsem neměla ani odvahu nadhodit něco o lazebnických službách, když jsem chápala, že na něco takového nemá ani náladu, ani myšlenky, natož sílu (:o)).

Ernest srstnatý

Nezbylo mi nic jiného, než se zištně za zdraví nebohé ženy modlit a zatím Ernesta aspoň vykoupat. Následkem tohoto se stalo, že chlupy na zádech, které před šamponováním měly aspoň snahu ležet „po srsti“, se začaly kroutit do protisměru. Je fakt, že tento efekt srsti je typický pro plemeno slovenský korač-seničan, ale mezi námi – ten pes momentálně vypadal spíš jak představitel rasy moravský podvraťák či český voříšek (:o))).

No nic, přece jenom nadešel čas, kdy Pitrýsková přišla k rozumu a housera se zbavila. „Tak co v sobotu hned v devět ráno?!“ ... „Jasně, jsme tam jak na koni!“

Ernest ve zkušených rukou

Sobotní ráno jak malované (naštěstí zrovna tento týden se cvičák přesunul na neděli) a my se přihrnuli před vrátka. Ernest se dožadoval OKAMŽITÉHO vpuštění, což se i stalo. Prohodil pár slov s domácím pánem Otou Bismarckým, frajersky zamrkal na jeho paničku a šlo se na věc. Dodatečně jsem si vzpomněla na nabádání jisté Liky, abych Ernesta vyfotila před střihem a po střihu (z jejího doporučení jsem měla dojem, že si chce přihřát svou polívčičku). Tak rychle dvě fotky před, dvě při a hodně po...

Ernest konečně na pevné zemi

Mezi námi – Pitrýsková by měla dostat další přídomek a to Střihoruká Edvarda, protože co ta s těmi nůžkami a strojkem dokáže – klobouk dolů! Je pravda, že Erníka měla na stříhacím stole skoro dvě hodiny. Ernest v pohodě držel hodinu, ale pak už ho to nebavilo (nechtěl si nechat ostříhat přední packu a čumila), ale Hanka ho „přemluvila“ – ručně a stručně (;o). Nedovedu si představit, že bych ho šmikala sama!

Ernest ostříhaný

Když kadeřnice skončila se svým uměním, tak na stole stál krásný pes a pod stolem se navršila hromada tvaru a velikosti Řípu. A já si opět slíbila, že příště přijdeme spíš – dokud bude mít Erník ještě tvar psa! No uvidíme...

Přeji krásný ostříhaný den – vaše YGA

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo tady na Rajčeti.