U nás v obci prší málo. Když se podívám na radar, před námi se mraky rozestupují a za námi zase spojují; prostě je to suchá díra. Sousedi říkají, že nám vodu z oblohy krade Labe. Takže i když v Nymburce či v Poděbradech leje jako z konve, u nás do sudu pod okapem nakape ze střechy dvacet centimetrů vody, nebo taky nic. Vašek se na to nepršení dokonce ptal i starosty. Ten mu potvrdil nečestné Labe a přidal svědecký vrch Chotuc, který zase stahuje vodu na sever od nás. A letos je to s deštěm asi nejhorší za celou dobu, co zde bydlíme.

Původní požární nádrž z první republiky, které se říká Louže a která z jedné strany ohraničuje lipový park, je doslova poloprázdná, novější multifunkční nádrž Rybník na konci obce by na tom byla stejně, kdyby do ní rybáři občas nepřipustili trochu vody ze zavodňovacího kanálu. Jinak by ryby byly na suchu stejně jako naše zahrady. A to jsme se letos časně na jaře na chytání vody řádně vybavili. Ze střechy naší bytovky vedou čtyři okapy, u každého rohu jeden. Voda se zatím chytala do sudů jen na straně domu přivrácené k zahradě, každá polovina domu měla sudy své. Letos jsme na naši stranu nainstalovali tisícilitrovou nádrž a dva sudy jsme přesunuli na přední stranu domu, abych mohla zalévat keře, které jsem okolo naší části domu vysázela. Mimo to máme sudy u garáže, pergoly i u zahradního domečku. No, a co myslíte? Ještě ani jednou se letos žádná z těch nádob nenaplnila. Ani částečně, takové je tu sucho.

Beruščí láska. Dnes výjimečně drobně prší, honem pro foťák!

Dalo by se proto předpokládat, že tu tedy nebudou žádní slimejšové, jak souhrnně nazývám všechno odporně slizké, pohybující se prostřednictvím jedné nohy. Ale chyba lávky. Když jsem vysadila na přelomu dubna a května sazenice rajčat, nastrkala jsem mezi ně do půdy také malé afrikány a hlávkové saláty. Ty první, jak jsem předpokládala, budou rajčata chránit před chorobami a budou zdobit záhon ještě dlouho poté, co rajčata dozrají, ty druhé naopak stačím sklidit a sníst ještě předtím, než se rajčata rozrostou. Během dvou dnů jsem ale seznala, že slimejšové se rozhodli sklidit ještě křehké lístečky a první květy okamžitě, stejně jako už druhou sadbu kedluben.

Bílá azalka po dešti

Když vy takhle, tak já na vás modré granule, houkla jsem do zahrady a vydala se do zahradnictví. Hlístice by byly asi lepší, ale opět se mi nepodařilo zesynchronizovat příslušné teploty s dobou, kdy se dají hlístice zjara objednat. Každopádně na těch modrých granulích zřejmě něco bude, protože (ťuk ťuk ťuk) zatím přežily první lístečky okurek nakládaček, patizonů a fazolí. Pravda, fazolemi, stejně jako ředkvičkami smýkají hraboši sem tam, ale snad se alespoň pár z nich podaří ukotvit se a vyrůst.

Naši přátelé Rita a Jura, kterým vděčím za dnešní téma, jsou toho názoru, že si hraboše i slimáky pěstuju pod slámou, kterou mám od loňska pokryté zeleninové záhony. O mulčování slámou (nebo ještě lépe vhodnou štěpkou) jsem se dočetla loni v zimě v knize Zelenina z ekozahrady. Líbila se mi myšlenka, že se na stará kolena nebudeme muset trápit přerýváním záhonů a také že mulčování slámou bude chránit záhony před vysušováním větrem. Před rokem na jaře jsem tedy právě vybudované mírně zvýšené záhony vylepšila kompostem, minerály, speciálním dřevěným uhlím a granulovaným hnojem a pokryla to všechno slámou. Je pravda, že nastýlka chrání půdu před vysycháním, ale kvůli suché zimě i jaru se zespodu zřejmě nerozkládá tak, jak by měla. Nicméně pro slimáky je to zjevně i tak vyhovující prostředí, stejně jako štěpkou vysypané cestičky.

Najdeš dvě rybky?

V oné moudré knize píše její autor Jaroslav Svoboda o tom, že škůdci nikdy nestačí sníst všechnu úrodu. Ovšem již při studiu oné eko bible jsem měla podezření, že se v ní píše o mnoha velkých záhonech na rodinném statku, ne o několika záhoncích u bytovky. Autor všechno vysazuje ve velkém množství a rozmanitých směsích na malá pole, která nazývá záhoniště a dýňoviště. Přesněji řečeno na to vysazování má manželku, která pěstování zeleniny miluje a ráda o ni pečuje. To není můj případ. Nejsem schopná si pamatovat a tudíž ani naplánovat, která zelenina se kterou kamarádí a která ne, ani která může jít do záhonu po které jak během jedné sezóny, tak v průběhu let. Irituje mě, když mi zeleninu a ovoce ožírají breberky nebo slimejšové, a nikdy nevím, co se čím má postříkat preventivně a co nápravně. Jsem prostě zahradník na baterky a mám za to, že když jsem pohnojila, zasadila a zalévala, byť to poslední většinou prostřednictvím Vaška, měla by mít zelenina uznání a plodit přiměřeně a pravidelně tak, abychom to bez stresu stačili zkonzumovat nebo zavařit. Což není vůbec taková samozřejmost, jak by člověk z města očekával.

Tavolník brzy rozkvete.

Na zadní zeleninové zahradě se vyskytují hraboši a slimejšové, hlavní moje zahrádka milovaná navíc oplývá krtky. Možná, že je to jen jeden krtek, ale v tom případě to musí být buď šílenec, nebo úderník. Případně obojí. Jeho činnost zjara se projevovala jen občasně a celkem decentně, takže byl snesitelný. Hlavně proto, že se mi zdálo, jako by jeho výkopové práce směřovaly k sousedovic, většinou zatravněnému, pruhu zahrady. Jenže jak se prohlubovalo sucho a já jsem začala zalévat nejdřív trvalky, které přece jen nekoření tak hluboko, a pak i své keříky a stromky, nacházela jsem čím dál častěji hromádky kolem kmínků dřevin nebo propadlé či zeminou zcela zaházené rašící trvalky.

Krtiny, krtiny, krtiny

Ten černý pacholek je schopen podkopat cokoli, objede tunelem kolem dokola kořeny stromků nebo hrabe kolem jezírka tak vehementně, že do něj naháže hlínu, ačkoli se ho snažím udržet hlíny prosté. Protože když v něm hlína je, na dně se změní v bahýnko, v něm radostně ryjí karásci, voda se zakalí a na karásky není vidět. Mimo to podrývání jezírka znamená jeho naklánění, čímž má tendenci se vodorovná voda vylévat ven na určitém místě, které je pak vlhké, takže v něm žijí žížaly a proto tam krtek intenzivně krtá...

Jak vidno, sucho v zahradě nezpůsobuje pouze to, že rostliny hynou žízní, my máme namožená záda z tahání konví a ve studni ubývá voda, ale také že hraboši hraboší ve vlhčích a kypřejších povrchových vrstvách zeminy, zatímco pod nimi si svá loviště rozšiřují krtci, a nahoře pod slámou se prohánějí slimejšové. Ostatně, nejen pod slámou, vyskytují se i v hlavní zahradě, kde sláma není. Slimejšové jsou dle mého názoru ještě horší než trpaslíci, kteří, jak známo, vlezou všude.

Pivoňka má zmoklou sukénku

Samozřejmě dnes, kdy si chci postěžovat na sucho, vlastně už včerejška, u nás drobně prší. Tak drobně, že se sudy ještě zdaleka nenaplnily, ale jsem vděčná i za tu trochu vody. Tráva na plácku, kde si o víkendu hrály děti, téměř zmizela, tak doufám, že se zase obnoví. A že se krtek zklidní, protože žížaly se pravidelně rozžížalí po celé zahradě, a hraboši se také rozhraboší pod povrch natolik, abych nemusela stále zašlapávat jejich těsně podpovrchové cestičky. Jen těch slimejšů mi asi přibude. Ale co, stejně tu jsou stále, tak jen ať prší a prší a prší.

Déšť bohyškám sluší

Májový deštíček je tak úžasný a tak potřebný pro krásu naši i našich zahrad a celé přírody vůbec, a letos jsme si ho ještě neužili. Alespoň tady u nás.

Foto z výjimečně deštivého dne: Vave

Osobní stránky autorky:

https://podpovrchemvave.blogspot.com/

http://vaverika.blogspot.com/