Předchozí díl najdete zde.

4 fotografie

Jak pravil jeden kolega, advent je to období, kdy ráno jedu do práce za tmy a domů se vracím taky za tmy a furt je mi zima. A já dodám: advent je období, kdy ke vší té práci normální ženská ještě musí vymyslet vánoce, dárky, úklid…

Já mám zatím jen dárečky pro naši Kess. Ona je docela vybíravá, co se hraček týče, a podařilo se mi koupit malé plyšové balónky plněné nějakou drobnou kuličkovou drtí – to naše dáma s obrovským potěšením žužlá… Občas se jí podaří všechny ty obaly roztrhnout a kuličky vysypat, ale s tím si hravě poradím, plyšovou potvoru zpět naplním, sešiju a šťastný psík může znovu trávit hodinu na gauči okusováním hračky.

Jak říká Kristína, pes umí pochopit chod domácnosti. Kess ví, že okolo sedmé večer si pustíme televizi, na chvilku se k ní posadíme a to je doba, kdy pejsek je už po večeři a hledá zábavu. A to začne tím, že si jde vybrat „hračku večera“. Složitě prozkoumává krabici s hračkami, až nějakou najde a začne si s ní pohazovat a pak si s ní hrajeme všichni. Občas ji zmatu, když do hry vložím jinou hračku, ale Kess obvykle chce tu, co si ji vybrala. A po čtvrthodině si s hračkou zaleze do rohu gauče, chvíli ji žužlá a pak nad ní usne.

Sníh zebe do tlapek (Kess o adventu 2022)

Venčení v téhle roční době nestojí za nic. Počasí vycházkám nepřeje, domnívá se náš pejsek, a když spáchá všechny potřebné hygienické úkony, táže se pohledem, jestli by to nestačilo a jestli bychom nešly (nešli) raději domů. A když je tma, tak Kess ostražitě zvedne přední packu, natáhne krk a nasměruje uši, jestli náhodou v té tmě není nějaké zásadní nebezpečí. Za zatáčkou možná číhá obluda, co by malýho pejska sežrala, chichi. Tak chodíme s baterkou a svítíme. Sobě i pejskovi, nebo spíš pejskovi. No nejsme blázni?

Fuj, sníh (Kess o adventu 2022)

Musím pochválit sebe i Kessinu, nacvičily jsme si povel „nikam nechoď, musíme utřít packy!“ Teoreticky dobrý, v praxi horší. Když přijdeme zvenku, Kess vyrazí někam do hloubi bytu za páníčkem, špinavá, svinstvo z ní padá. Já vydám zmíněný povel, Kess se vrátí, usedne (čímž vytvoří na zemi další špínu), já psa očistím a pak čelím výčitkám páníčka, kterému šťastný psík otiskl špinavou packu na kalhoty…

Aspoň jednu tlapku skrčit (Kess o adventu 2022)

Leta tvrdím, že doma můžete mít buď naklizeno nebo zvíře. Zvolili jsme zvíře, s naklízením holt máme víc práce. Ještě že musím se psem ven a nemám čas na ten úklid, chichi…

A taky se musím pochlubit, že Kess začíná mluvit! Když přijde někdo domů, Kess ho vítá a vydává zvláštní vítací zvuky. Je to něco mezi vrčením a kvílením a je to vyhrazené opravdu jen pro vítací rituál. Je to novinka letošního léta, a dokonce mám pocit, že i při tom večerním tahání hraček občas vydá nějaké zvuky, které jsme ještě neslyšeli.

Sníh není nic pro mě (Kess o adventu 2022)

Komunikace je vůbec zajímavá věc – když Kessina „potřebuje ven“, dokáže to vyjádřit zcela bez hlesu, mimoslovně, prostě si za mnou přijde a vlastně mne tahá ven. Funguje to spolehlivě, vzbudí mne její upřený pohled, pejsek prostě „blbě čumí“ a jdeme ven a za pár minut už zas obě spíme. Není to časté, ale stane se, když třeba nedodržíme přesný denní režim, zejména když je venku hnusně a Kess usoudí, že v takovém počasí se bobkovat nebude...

No to víte, že jsme rádi, že ji máme!!

Foto: Zdena Jůzlová