PSÍ ROZCESTNÍK: Yoda na Sicílii – IV.díl: arabsko-normanské památky
Katedrála, Palermo, Sicílie. Březen 2023 foto: Xerxovi, Neviditelný pes
V roce 2015 se na seznam památek UNESCO dostalo deset staveb, spojujících vlivy Západu, Byzance a muslimského světa z období normanských sicilských králů z let 1130 až 1194.
Na úvod trocha historie. Po pádu Říše římské ovládly ostrov kmeny Vandalů a později Ostrogótů. V roce 535 se stala Sicílie součástí Byzantské říše. V devátém století postupně celá Sicílie podlehla arabské invazi a počala vláda Saracénů.
Nastala doba podpory zemědělství (Arabové zavedli pěstování citrusů, datlí, bavlny), těžby nerostů a mezinárodního obchodu. Palermo se po Cordobě stalo druhým největším městem Evropy (mělo přes 300 000 obyvatel). Panovala nevídaná náboženská tolerance – křesťané jen platili vyšší daně. Sicílie vzkvétala ekonomicky i kulturně.
V roce 1059 uzavřeli Normané z jižní Itálie dohodu s papežem, že pokud vyženou Araby ze Sicílie, dostanou ji v léno. Pod vedením krále Rogera I. začala normanská invaze, v roce 1061 padla Messina, o dalších deset let později i Palermo.
Období vlády Normanů patří mezi nejslavnější období sicilské historie. Převzali od Saracénů systém správy země, jejich služeb využívali nadále. Udrželi i tradici náboženské tolerance. Byli spojenci papeže, byli křesťany, ale dvůr udržovali orientální, panovníci dokonce měli i harém… U dvora se mluvilo řecky, arabsky a francouzsky.
Normanští králové vládli v Palermu jen krátce. Přesto architektonické skvosty, které nechali zbudovat Roger II. a jeho vnuk Vilém II. Dobrý, opravdu stojí za vidění. Podivuhodná kombinace arabských architektů, byzantských mozaik, evropské gotiky není nikde jinde k vidění. A zachovala se v celé své nádheře až do dnešních dní.
Před pěti lety jsme měli smůlu. Cestou jsme se zastavili v Cefalὐ, no – vlastně nezastavili, neboť nikde nebylo ani jedno místo na zaparkování. Místo toho jsme tedy vyjeli do Monrealu – a pro změnu se trefili do „poledního klidu“ – který je velmi dlouhý. A čekat dvě hodiny jsme prostě nemohli.
Tak až v Palermu jsme stihli navštívit alespoň dva malé vedle sebe stojící kostelíky San Cataldo a La Martorána. Nejslavnější Palatinskou kapli jsme ale také vynechali. Báli jsme se dlouhých front a navíc bychom museli jít postupně, neboť Nighta přivázat v centru velkoměsta na delší dobu by jistě nešlo.
Letos byl plán velký – cílem bylo navštívit osm z deseti slavných staveb arabsko-normanské architektury 12. století. Do plánu se nevešel jen palác Zisa na předměstí Palerma a most Ponte dell’Ammiraglio.
Katedrála v Cefalὐ
Tak tentokrát se podařilo po více než dvou tisících kilometrů dojet do Cefalὐ včas a dokonce i zaparkovat. Živým městem jsme spěchali ke katedrále, kterou dal vybudovat Roger II. v roce 1131 a která je proslulá mozaikovou výzdobou. Přivázala jsem psa ke kovové bráně, vstoupila krásnými dveřmi… a začala se nahlas smát. Slavná mozaika byla celá ukryta za neprůhlednou plachtou – probíhá totiž restaurování zlaté nádhery.
Katedrála v Monreale
V sobotu jsme na letišti vyzvedli vnoučata, pokochali se výhledem na Palermo z vrcholku Monte Pellegrino a vyrazili do kopců nad městem – do městečka Monreale. Tam nechal Vilém II. vybudovat v roce 1174 katedrálu, která měla být krásnější, než katedrály vybudované jeho předky. Katedrála s impozantním středověkým křesťanským mozaikovým cyklem představuje vrchol arabsko-normanského období.
Dohoda byla jasná. Pepa s dětmi projde katedrálu i s přilehlým klášterem „od půdy po sklep“, já zatím s Yodou zjistím, kde je zmrzlinárna, a oni pak půjdou na zmrzlinu a já si projdu katedrálu (bez půdy a sklepa). Koupili si vstupenky a zmizeli…
A já s Yodou čekala a čekala, Yoda byl již totálně vyhlazen (byl atrakce mnohem větší než katedrála :o) ) a já najednou s hrůzou zjistila, že pokladní balí… A ony odpolední otevírací hodiny byly jen od 15 do 17… Naštěstí telefon fungoval, Pepa popohnal dítka, seběhli ze střechy a já jim předala Yodu.
Pokladní se smáli (věděli o mně, však jsem jim tam kroužila kolem už hodinu a půl) – a sdělili mi, že do vlastní katedrály se vstup neplatí. A že taky nemusím spěchat, že bude otevřeno, než všichni vyjdou z areálu… A tak jsem se kochala a kochala… a spadl mi balvan. Neb jsem si už říkala, že mi ty slavné mozaiky nejsou souzené.
A ta zmrzlina na závěr byla vynikající.
Všechny ostatní stavby jsme navštívili v Palermu. Trošku víc jsme tam dítka potrápili kulturou, protože pochopitelně nejen arabsko-normanskými stavbami živ je člověk. I na sicilské vrcholné baroko došlo… Ale do našeho vyprávění patří:
Normanský královský palác
Stavbu postavili Arabové v devátém století, ale ve století dvanáctém Normané stavbu rozšířili a vytvořili z paláce jeden z nejkrásnějších středověkých dvorů, centrum umění a kultury. Dnes zde sídlí sicilský parlament. Vstup jsme měli zaplacený jen do Palatinské kaple. A jedna zajímavost – v této budově byla vydána Zlatá bula sicilská…
Palatinská kaple (Cappella Palatina)
Soukromá kaple Rogera II. vybudovaná letech 1132 až 1140 je další ukázkou mozaikové výzdoby výjimečné kvality i umělecké hodnoty. Mramor, zlato a drahé kamení všude, kam se člověk podívá.
A opět se ukázalo, jaké výhody má jarní termín výpravy. Žádné fronty na vstupenky, žádné davy. Takže jsme se úplně v klidu mohli i vystřídat, návštěva kaple (byť ve třetím patře rozlehlého paláce) nebyla až tak časově náročná.
Katedrála v Palermu
Impozantní katedrála postavená v letech 1184 až 1185 je uvnitř méně zdobná. Lze navštívit i ochozy na střeše a věže. Pohled na Palermo z výšky, krásně modré moře, okolní hory…
San Cataldo
Tři malé červené kopule s jasně arabskými liniemi patří kostelu San Cataldo. Nejzdobnější jsou ve skromném kostelíku mozaikové podlahy. Výzdoba stěn nikdy nebyla dokončena.
Santa Maria dell’Ammiraglio (La Martorána)
Nevelký kostelík je unikátní stavbou. Georgios z Antiochie, admirál Rogera II. ho nechal vystavět v byzantském slohu. Interiér se opět pyšní úžasnou mozaikovou výzdobou. Dodnes patří starořecké církvi.
Kostel San Giovanni degli Eremiti
Nejstarší z uvedených staveb má výrazný arabský ráz. Pět načervenalých kopulí zastřešuje kostel zbudovaný na místě mešity. Křížová chodba, rajská zahrada, staré citroníky v trochu zarostlé zahrádce. Dnes odsvěcený prostor, byli jsme dovnitř zváni i se psem – ale raději jsme se stejně vystřídali. Moc zajímavá stavba na závěr naší návštěvy Palerma.
Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!
Pokračování příště – třeba o Yodovi na cestách…














