P i t r ý s e k 22.2.2008 2:03

Re: To bylo poctenicko

Ježkovy oči, Hanko,  teď si budou všichni myslet, že jsem to opsala od Tebe. Ale, lidi, fakt nee.  Než jsem dopsala, Hanka to tam vlepila a už bylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 22.2.2008 2:01

Re: Drazí přátelé,

Pitrýsku, tak jsem se chtěla trochu pokochat, jenže ten odkaz mi nějak nefunguje Tak jdu zase pokračovat ve spaní... dobrou

Taky všem Petrům jen to nej (i když všichni Petři co znám slaví v červnu)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 22.2.2008 1:44

Drazí přátelé,

ještě jsem Vám nepoděkovala za všechnu tu palcodržnu věnovanou mé osůbce a přání pro vyzdravění. Celý týden jsem měla PC vypnuto, tak jsem musela trochu počíst a zorientovat se v dění minulého týdne.                 Dovoluji si dodatečně popřát oslavencům, radovat se s úspěšnými, posmutnět s těmi, kterým se tolik nevedlo. A poděkovat autorům půvabného a působivého čtení a zajásat nad dalšími čarovnými obrázky  šikulky Xerxové. Lidičkové milí, moc jste mi chyběli.

A také nesmím zapomenout:  Petři, Péťové a Petříčci, Vám všem přeji krásný a příjemný svátečkový den. Pěkně si ho užijte 

A ještě posílám pár obrázků v kečupíku z procházky do "Hája", pro nezasvěcené do LVA (lednicko-valtického areálu) a pár snímků ukrývajícího se úplňku. Foceno docela obyč. tikitálkem a z ruky, tož nic moc.  Navíc mě zlobí, že při kečupíkování se mi fotky pomíchají a to už ale vůbec nemá ten glanc.    http://pitrysek13.rajce.net/unor 2008 Randesvous a uplnek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P i t r ý s e k 22.2.2008 1:21

Skoro už zapomenutá vůně cukrovaru

 ohlašovala každý podzim zahájení kampaně v břeclavském cukrovaru. Jako školáčci jsme tam chodili každý rok na exkurzi. Obrovské haly s tajuplnými stroji a vyprávěním, které jsme si šeptali s hrůzou, že tam do té nádrže spadl chlap a že ho to pomlelo a uvařilo a že, kdoví v kterém pytlu s cukrem je. A na nádvoří řady koňských povozů, traktorů a náklaďáků se posunovaly rozježděným blátem a vysypávaly svůj náklad zablácené řepy do obrovských násypek a zásobníků. A z druhé strany vedla přes Dyji taková lanovka která přes Pónu ve vozíčcích vozila zbytky zpracované řepy.  A to jsme stáli kousek vedle a dívali se, jak ty vozíčky jedou přes výhybky a cvaká to a potom se vozíček převrátil a jeho obsah s žuchnutím spadl z výšky na obrovskou haldu.Póna, to pro nás dlouho znamenalo koleje, po kterých dlouhé vlaky vozily spousty uhlí potřebného pro obrovské kotle.  A  na ty exkurze jsme chodili rádi, protože jsme dostávali od ženských z provozu cukrkandl a tyčky cukru, ze kterých se sekal cukr kostkový.                                        A v ulicích bylo plno popadaných řepných bulev a ty jsme sbírali pro domácí zvířectvo a taky jsme je ohryzávali, protože byly sladké. Tak proč bychom utíkali domů pro krajíc chleba. Na ulici zvedli, opláchli na schodkách v Dyji, aby bláto moc nevrzalo mezi zuby a už byla bašta.  Teď jsou budovy bývalého Kufnerova cukrovaru zase opravené, ale už tam nevoní s pozdním podzimem vařící se melasa, ale firma Racio tam vyrábí svoje chlebíky polystyrenové . A také to tam voní.                                                                                                       

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 22.2.2008 1:08

To bylo poctenicko

... a hned po te zabijacce Ne, ale fakt, ja mam k cukrovarum vrely vztah. Veliky cukrovar byl v nasi hanacke visce u Olomouce. Ano, silnice kolem naseho domu (za meho detstvi jeste dlazdena - silnice na Prerov) byla na podzim desive zablacena. Obcas nejaka repa upadla a venkovsky zalozenejsi lide je sbirali a cosi z toho delali. Cukrovar byl na opacnem konci vesnice - blizko zakladni skoly a v sezonne se nad celou vesnici nesla takova sladkohorka vune. Taky jsme jako skolni ditka chodily kazdy pozdni podzim do cukrovaru na exkurse a dostavali jsme ochutnat - hlavne ten hnedy cukr. Ty krystalky si moc dobre pamatuju a bylo to moc chutne. A do takove laboratore, o ktere pises, nas vodil chemikar ze zakladni skoly.Tenhle cukrovar uz taky nefunguje a pred par lety zavreli cukrovar v Unicove, ktery byl za jednou rodinnou usedlosti a ted tam myslim misto toho stavi Tesco nebo parkoviste ci co.  Asi nejsem tak intelygentni, abych pochopila nektere aspekty globalizace sveta.

A to u nas v Holici byl jeste velky krasny pivovar - kousek od neho jsme bydleli. Vypadal jak zamek, byl tam rybnik, altan a kastanovy haj, a kdyz jsem byla jeste mala, tak i ohromne pivovarske kone. A pekne zaplivana hospoda. Pivovar uz nefunguje, zahrada je priserna. Pres silnici  od pivovaru byla prenadherna sladovna s kominama - taky vypada jak zamek/hrad a kdyz varili, tak to taky moc pekne vonelo. Uz je taky zrusena a je na prodej.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 22.2.2008 0:54

Tak tohle je pěkné

a zajímavé povídáni o věci, která zdánlivě zajímavá není. Stačí zápal o věc a znalosti a čte se to jak detektivka! A protože můj dědeček a babička žili dlouhá leta v Dačicích, vím, že právě tam byl vynalezen kostkový cukr. Předtím se lisovaly jen homole cukru a ty se musely doma roztloukat na kousky. Věřím, že to paní a dámy nebavilo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baltahsar 22.2.2008 0:51

Re: Copak vápno, to jsem věděl

Vápno samozřejmě pálenim z vápence, ale že by na to měl nějakej cukrovar vlastní šachtovou pec

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lapil 22.2.2008 0:40

Copak vápno, to jsem věděl

I když samozřejmě v té verzi "aby byl bílej". Jenže - z čeho se dělá vápno? Pamatuju ten šok, když jsem měl co na práci v cukrovaru modřanském a prošel vrátnicí. Copak vlevo hora uhlí, to jsem se jen lekl, že je ho tam tolik, ale vpravo ta hora (vážně, hora!!!) kamení .

• reagovat
• nahlásit příspěvek