Zátoka je značně rozlehlá, zhruba 15 km od severu k jihu a 10km od západu, tedy pobřeží, k východu, kde se otevírá Pacifiku. Většina pobřežního území na jihu zátoky je federální území pod správou federální vlády v Canbeře. Je zde také námořní akademie jménem Cresswell, kde se vychovávají australští námořní důstojníci. Nenažraný federál tam vybírá za vjezd a pobyt a tak jsem se raději vydal do končin, kde je také hezky, ale v NSW a kde se neplatí.

Jedna z atrakcí je Hyams beach, nádherná pláž s nejbělejším pískem na světě, jak nám praví Guinessova kniha rekordů. Tak jsem dojel do stejnojmenné osady, kde žije kolem 70 obyvatel a vydal se na liduprázdnou pláž. Píseček jemňoučký jako hrubá mouka oslnivě bílý jako čerstvě napadený sníh v Antarktidě a navíc pod nohami vydávající vrzavé zvuky.

Proč tomu tak je, to nikdo pořádně neví, ale vědátoři se dohodli na tom, že to je zapříčiněno miliardami droboučkých zrnek čistého křemíku, každé zaobleno jako křemínek které známe z horských potoků. Navíc v písku nejsou cizí příměsi, jako zbytky různých škeblí, jiných hornin nebo dřeva a podobně. Voda v zátoce je tyrkysová a průzračná jako optické sklo. Radost pohledět a ještě větší se potopit a čumět na mořské potvůrky. Pod vodou je vidět na mnoho desítek metrů.

Po procházce po pláži, máme tu zimu a do vody soudnej člověk v tuto dobu neleze, zajíždím do osady Huskisson, kde je pěkné přístaviště, park a hospoda, ve které jsme jednou spali. Po procházce osadou a po pobřeží s obligátní pláží se vydávám na severní výběžek Jervis bay, pod jménem Point Perpendicular, kde je i maják.  

Historický, jak jinak v Klokánii. Byl postaven i s budovami pro správce v roku 1898. Nyní je však pouze muzejní kus. Pár desítek metrů od původní a pěkné kamenné věže majáku stojí věž příhradová, ocelová, nijak hezká, ale opatřená plně automatickým majákem poháněným solárními články. Vlastní maják stojí na skalním útesu, který spadá 80 metrů kolmo k hladině Pacifiku. Jsou to zde oblíbené terény pro ty, co se rádi sápou po skalách, čili horolezce.

Tato oblast je zajímavá tím, že to je vlastně střelnice, kde se učí střílet studenti z námořní akademie. Tím myslím, střílet z bitevních lodí na pozemní cíle z kanónů, raketami nebo i z helikoptér, které jsou součástí bitevních lodí. Prašná cesta k majáku vede napříč touto střelnicí a na začátku je pěkný vjezd s „vratočučem“ který zvedá závoru a ochotně poskytuje informace. Přes týden je prostor uzavřen a dopadají tam granáty a rachejtle. Přístup je o víkendech, svátcích a školních prázdninách, kdy studenti akademie neholdují střelbě.

V okolí majáku na Point Perpendicular je několik chodníků po okrajích útesů s nádhernými výhledy na Pacifik a nebo do zátoky Jarvis. Jedním krkolomným chodníčkem se dá sejít tedy spíše slézt až k hladině. Tento je oblíben rybáři, kteří zde chytají mořské ryby a mezi nimi i vzácné marliny. Tyto krásné a velké ryby se obvykle chytají z lodí na širém moři, ale tady tyto doplují až ke břehu, zrovna jako v zimě i velryby.

Jsou zde také četné zátoky a pláže, přístupné povětšinou pěšky. K jedné kouzelné, s ještě kouzelnějším jménem se dá dojet a dokonce se tam dá i kempovat v buši. Jmenuje se Honeymoon bay, tedy Líbánková zátoka. Tak jsem tam zajel, v buši zakempoval a procházel se po okolí. Je samozřejmé, že v buši jsou opět kadibudky, ohnišťátka na rožnění uzenin a stolečky a lavičky a tekoucí voda z kohoutků.

V Jarvis bay kotvila bitevní loď z jejíž paluby startovaly a pak zase přistávaly helikoptéry, v zátoce s průzračnou tyrkysovou vodou se čvachtalo několik dětí jak ve velkém bazénu a dospělí se vyhřívali na břehu na zimním sluníčku. Večer byl nádherný západ slunka nad zátokou a přihopkal místní klokan na kus řeči. Dostal pár krajíců chleba, který na fleku zblajznul.

Po klidné noci brzy ráno se vydáváme na asi 10km vycházku bušem po cestě k další pěkné pláži s přiléhavým jménem Target beach, čili pláž terč a nebo cíl. Tam se ve všední dny trefují studenti kanónama a rachejtlama. Po procházce po této pláži a jejím okolí jdeme dále bušem, tentokrát k pláži v Silica Cove. Její břehy jsou posety statisíci zbytky lastur. Je zde také starý vrak rybářské bárky, která tu narazila na nedaleká skaliska. Pak už se jen loudám pomalu bušem zpět do kempu.

Končí mě moje čtrnáctidenní toulky po Klokánii a budu se vracet domů. Ještě si udělám snídaňooběd, který sním ve společnosti klokana, se kterým se dělím a pak už jedu domů. Cesta vede přes pěknou jižní vysočinu. Po vyjetí do kopců je ještě pěkná vyhlídka zpět k Pacifiku, abychom dále projížděli podél pěkných pastvinářských farem.

V městečku Mittagong ještě fotím podzimně zbarvené stromy co tu jsou vysazeny, povětšinou javory. A pak už jen asi 100 km a jsem opět doma.

Další fotky najdete zde