Přehrada je kontroverzní, jako skoro všechny na světě. Sydney však potřebuje vodu i za cenu narušené ekologie. Po velkém suchu od r 1934 do r 1942, vláda rozhodla vybudovat velkou přehradu, co by byla schopná zásobovat Sydney vodou i kdyby 8 let ani nekáplo. Protože jsme tu měli posledních 15 let deště pomálu, tak se nikdy po tuto dobu nenaplnila a nyní je jen ze 60 % plná. To znamená tvrdé restrikce v používání vody.

Okolí přehradní zdi má velice pěknou parkovou úpravu a je populárním cílem výletníků ze Sydney. Informační středisko s fungujícím hydraulickým modelem přehrady, videa, literatura, četné toalety v bezvadném stavu a ZDARMA. Po areálu je spousta stolečků s lavicemi a ohnišť s rošty na přípravu dobrot při piknicích, které tu jsou velice oblíbeny. Rozsáhlá parkoviště jsou jak nahoře v úrovni koruny hráze, tak uprostřed a i u paty přehrady.

Je to dílo monumentální. Poprvé po skoro čtyřiceti letech jsme se s ženou rozhodli podívat se i do zdi. Zde se za dva klokaní dolary výletníci po 45 minut provádějí vybranými inspekčními šachtami, za poučného výkladu průvodce. Zeď je však šachtami doslova prošpikována. Dohromady jich je 5 km. Začíná se na koruně hráze, pak se výtahem, co je v hrázi, sjede k patě hráze, projde šachtou ven a navštíví se „valve house“, kde jsou hlavní uzávěry vody do 27 km dlouhého potrubí vedoucím k Sydney.

Průměr dvou vodovodů je 2 100 a 3 000 mm každého a nedaleko od přehrady vedou na povrchu. Australská výhoda. Žádné velké mrazy tu nebývají. Jejich kapacita je 2 600 megalitrů, tedy 2 600 000 kubických metrů za den. Vedle přehradní zdi je ještě malá hydroelektrárna o výkonu 50 MW, která funguje jen občas, když je dost vody. No a zde jsou veškeré tajné a strategické údaje, které nám byly ochotně a navíc vtipně poskytnuty. Suchá historie a statistika.

Geologický průzkum lokality začal v r. 1942, stavební práce začaly r. 1946 a přehrada byla otevřena r. 1960. Těch 14 let zde pracovalo 5000 lidí, 124 národností, 24 hodin denně, non stop. Byly vytěženy desetitisíce stromů z více jak 6 400 ha buše v malebném údolí Burragorang. Nynější přehradní jezero se jmenuje také Burragorang - podle nádherného údolí obklopeného horami a skalními útesy, které zatopilo. Toto jméno zkráceně znamená útočiště klokanů.

Tůně v řece kam se klokani schovávali před domorodými lovci. (Ano, klokan se v nebezpečí dovede schovat tak, že se potopí pod hladinu a tam je dokud mu dech stačí.) Povodí potoků a řek co je naplňují je chráněné a v divočině, kde nejsou ani farmy, aby voda byla čistá a nezávadná. Rozloha je „australská“. Jenom 9 050 čtverečních kilometrů. Průměrné roční srážky v této oblasti jsou 840 mm.

Warragamba je přehrada gravitační, tedy jako špunt v korytě řeky, neopírá se o boční skálu, která je nestabilní pískovec, v místě zdi zpevněný betonovými injekcemi. Zeď je 142 m vysoká, 351 m dlouhá, šířka přepadů je 94,5 m, tloušťka v základech je 104 m a hmotnost je 3 000 000 tun.

Jezero Burragorang má kapacitu 2 057 000 megalitrů, tedy něco přes 2 kubické KILOMETRY. Rozloha jezera je 7500 ha, tedy 75 kilometrů čtverečních, dlouhé je 52 km a břehy jsou 354 km dlouhé. Maximální hloubka je 105 m.

V letech 1987 - 89 byla koruna přehradní zdi zvýšena o 5 metrů, jako první fáze řešení, učinit přehradu bezpečnou tak aby splňovala mezinárodní standard. Koruna hráze byla současně zpevněna použitím předpjatých ocelových lan zakotvených v základech přehrady. Tak je přehrada zajištěna oproti tisícileté vodě.

V roce 1998 bylo započato s druhou bezpečnostní fází, stavbou nouzového přepadu na východním břehu přehrady. Tento je 190 metrů široký a jeho odtok je dlouhý 700 metrů. Tato fáze byla dokončena v roku 2002.

Takže nyní máme, bratru za 180 milonů klokaních dolarů, přehradu zajištěnou oproti tisícileté vodě. Teď už jde jen o to, aby nám tu občas zapršelo a to jezero bylo pokud možno plné.

Další fotky najdete zde