Podívejme se trochu kolem sebe. Jaký pohled se nám, po zhruba sedmdesáti letech vědeckotechnické revoluce naskýtá? Tuším, že moc hrdí na tyto výsledky být nemůžeme. Kam se jeden na naší kuličce zemi vrtne, tam najde nějakou tu devastaci, nebo jen místní malinkou devastacičku životního prostředí. Lidskému plemeni se za dobu civilizačního procesu podařilo vzdálit přírodě tak úspěšně, že na co sáhne, to zmrší.

Zapomněli jsme žít v souladu s přírodou a ta se teď začíná bránit. Asi podobně jak se lidské tělo brání rakovině či jiné chorobě, tak se komplexní organismus přírody, kde všechno závisí na vším, brání tomu co ji ničí. Sice pomalu, ale jistě a bohudíky nikoliv "humánně". Teď jde jen o to, jestli organismu zbývá dost sil aby se ubránil a chorobu potlačil, nebo jestli zvítězí choroba a zničí organismus a tím vlastně také sama sebe.

Jeden z dalších průšvihů devastace životního prostředí se rýsuje v Jižní Austrálii a Viktorii. Před nějakou dobou tam přišli na to, že po intenzívním střílení koalů (na profit jak jinak) jejich řady tak prořídly, že hrozilo jejich místní vymření. V souladu s převládajícími názory lidské populace na životní prostředí v době současné a nedávno minulé se oficiální místa rozhodla k opačnému EXTRÉMU.

Dovezli a vypustili koaly z jiného konce Austrálie. Navíc tyto neodolatelné symboly Austrálie vyhlásili za chráněný druh a milí koaláčci se začali množit rychleji než králíci. Nic jim k blahu a životu nescházelo. Nikdo je více houfně nevybíjel, na stromech bylo hojně eukalyptového listí co jim VÝLUČNĚ slouží za potravu, a sex drive jim také nechyběl. Ostatně tito vačnatci mají téměř ideální život.

Téměř od narození až do smrti stráví život v eternal bliss, čili jakémsi věčném a blahém opojení. Jsou totiž téměř permanentně pod parou. Jsou to snad jediná zvířata, co stráví většinu života ve slastném opojení. Takže až spatříte ospalého koalu, jak sedí a podřimuje v rozsoše stromu, tak nepodřimuje, ale je tak vožralej, že je nebezpečný se po haluzích pohybovat. Čeká, až trochu vystřízliví.

A čímpak se tito rozkošní medvídci takto zřídí? Je to jejich strava. Eukalyptové listy, plné oleje jim v žaludku zkvasí a tak způsobí tento bohulibý stav. Takže čím víc se medvídek nadlabe, tím více je nachmelenej. Tyto pěkné časy koalům ve Viktorii a Jižní Austrálii však končí. Díky zásahům člověka se jim podařilo tak přemnožit, že buš vypadá jako po pohromě.

Eukalypty mají téměř všecko listí sežrané, buš umírá a s ním umírají HLADY tisíce koalů. Člověk - pán tvorstva - přišel s dalším geniálním řešením. Prý humánním. Zachráníme buš a tak i koaly. Řešení? VYSTŘÍLÍME většinu koalů, aby stromy měly šanci zase obrůst a zbytek koalů měl co žrát.

No není to nádhera? Tomu říkám mismanagement životního prostředí. Teď už jenom čekám, co začne příroda dělat na odplatu přemnoženýmu lidskýmu plemeni. Střílení to asi nebude, má k dispozici daleko subtilnější a účinnější metody. Ale těch bude třeba jen tehdy, dokud se lidstvo samo nezačne hubit navzájem, jak se už nejednou, docela úspěšně, v historii stalo.