Trasu najdete zde: https://mapy.cz/s/2DBZA

Pátek 28. 10.

Státní svátek připadl krásně k víkendu a tak bylo jasné, že takový prodloužený víkend se musí využít. Původní varianta byla vandr, ale pak se termín i lokalita moc zalíbila Lucce, která na bivak koncem října není vybavená, takže stačilo malinko upravit plán, domluvit chaty a mohlo se jet.

Možnosti byly dvě, z Náchoda hned po linii československého opevnění, nebo z Nového Města nad Metují přírodní rezervací Peklo. Víc mě lákal začátek z Náchoda, ale díky fotkám z Pekla z půlky září to bylo nerozhodně. Nakonec jsme se napevno domluvili až ve vlaku cestou do Náchoda, že půjdeme Peklemj a málem zapomněli v Novém Městě vystoupit.

Červená turistická kopíruje v PR Peklo řeku Metuji a na podzim to tu hraje všemi barvami. Určitě by byla chyba nevést trasu v tomto ročním období tudy. Na Bartoňově útulně Peklo chvíli odpočíváme a dál pokračujeme rezervací kolem řeky Olešenky, která se právě u útulny vlévá do Metuje. Další zastávkou je zřícenina hradu Frymburk, který pochází ze 14. století a až do poloviny století 17. to byl mocný a nedobytný hrad. Bohužel byl v roce 1628 vypleněn sedláky při velkém povstání a později doražen Švédy. Hrad se nachází poblíž vesnice Nový hrádek, kde jsme neváhali a dali si oběd.

Odpoledne jsme dorazili k tvrzi Skutina těsně před poslední prohlídkou. Zhruba půlhodinovou prohlídku bychom bohužel nestihli, zbývalo nám moc kilometrů do setmění a začínalo poprchat. Pán ze Skutiny nám poradil, kudy na Šerlich kratší cestou (po modré) proti původnímu plánu, a nakonec je dobře, že jsme dali na jeho radu. Pořádně se rozpršelo, padla hustá mlha a na Šerlich jsme dorazili chvíli po setmění. Světlo z chaty nás lákalo v mlze, tmě a dešti jako maják záchrany a my s nadšením zapadli do jeho teplé náruče.

Sobota 29.10

Dneska jsem se vzbudila zase o rok starší a totálně nevyspaná kvůli sdílenému pokoji s klukama. Naštěstí při snídani jsem nabrala dost energie na dnešní etapu a tak jsme ráno vyráželi s nadějí, že nebude pršet. Ta se vyplnila, i když zataženo bylo skoro celý den a kousek oblohy jsme tak viděli jenom ráno při venčení psů. Potkali jsme pána s alaskánem v zápřahu na koloběžce, takže jsme pokecali, podrbali dorostence a v zataženém dni šlapali dál. Při stoupání na Tetřevec (1043 m n. m.) nás dokonce začala z České strany stíhat mlha, zatímco v Polsku probleskovalo v dálce slunce.

Mlze jsme utekli kolem barokní Kunštátské kaple Navštívení Panny Marie, která původně sloužila dřevařům až ke kiosku (a zároveň boudě horské záchranné služby) na Pěticestí. Kiosek disponuje pouze slazeným čajem, což bylo dost nepříjemné překvapení, ale zase byl pán ochotný mi dát jen teplou vodu, kterou občas s oblibou piju. Občerstvení po pauze jsme vyrazili dál a začali potkávat davy turistů, směřujících na Pěticestí a možná i někam dál. Tady jsme taky začali potkávat na každém kroku řopíky a sruby s tím, že určitě musíme jít dneska na prohlídku Haničky.

Při obcházení pěchotního srubu R-S 87 Průsek nás ale odchytl místní nadšenec a dost neodolatelně nás lákal k prohlídce. Oba objekty bychom ale nestihli, takže jsme podlehli a strávili příjemnou půlhodinku v teple při prohlídce a zajímavém vyprávění. U nové rozhledny na Anenském vrchu z roku 2010 jsme si ještě užili adrenalin, protože Ruf sám vyběhl po kovových schodech až nahoru na rozhlednu, ale pak nemohl dolů a musel čekat, až ho páníček zachrání.

Na tvrzi Haničce jsme už prohlídku nestíhali, ale prý je jen větší než Průsek a pokud jsme byli už tam, tak o tolik zase nepřijdeme. Dali jsme si aspoň u přístřešku s ohništěm pauzu na posilnění a popovídali s oddílovým vedoucím z Kroměříže, který tu s ostatními překonával několikadenní přechod hřebene se spaním venku. Do přístřešku strašně fučelo a dým z ohně jsme měli neustále v očích, takže jsme se nezdržovali nepřiměřeně dlouho a ještě za světla došli až do Orlické chaty u Rampušáka, kde se o nás i přes omezený provoz chaty parádně postarali. (PS: úsek Mezivrší –Hanička je v mapě značen jako „silnice”, ale je to celkem příjemná zpevněná cesta, takže pro šílence, co neradi chodí po asfaltu stejně jako já – tento úsek je fajn a není nutno se ho bát:)

Neděle 30.10

Dneska o hodinu víc na spánek, což jsem nepřivítala zrovna s nadšením, protože můj organismus nevstává podle budíku, takže zase napůl probdělá noc s tím, že vlaky jedou jen několikrát za den a budem tak vyrážet až později, takže o to hůř:) Nicméně po snídani z vlastních zásob a teplým čajem na baru jsme den zahájili sestupem k Zemské bráně, skalnatému úseku kolem Divoké Orlice. Bohužel, naše trasa vedla jen v části území vyhlášeném v roce 1987 za rezervaci, a tak jsme museli krásné údolí opustit na můj vkus moc brzy, hned za Pašeráckou lávkou, původně zbudovanou pro lesní dělníky, ale hojně využívanou k nelegální činností pod rouškou tmy. Pašování ale bylo nutnou součástí zdejšího života, nutnou pro přežití, a lávka byla jen malou součástí používané pašerácké stezky. Současná lávka je z roku 2002, kdy byla obnovena po povodních, původní lávka byla jen jednoduchá, peněz na ni moc nebylo.

Plán byl střihnout to po cestách mimo červenou, abychom se vyhli asfaltu, a celkem se nám to i dařilo, do Českých Petrovic a přes kopec Adam kousek po červené, kolem dalších tvrzí až do Mladkova. Při posledním sestupu k vlaku začalo svítit sluníčko a krásně probarvilo podzimní listí. Bohužel ale jediná mladkovická hospoda měla jak na potvoru posunutou otevírací dobu, a tak jsme se ohřáli aspoň v čekárně bez dveří.

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Původní článek s více fotkami najdete na osobních stránkách autorky: https://mawenzi.cz/orlicke-hory-28-30-10-2016/