Do té doby jsem bydlela s maminkou a sourozenci v malé vesničce u Mladé Boleslavi. V ten den si mě a sestřičku vytáhla naše paní z kotce, a že pojedeme na výlet. No, na výlet s králíkem? Kdo to kdy viděl? To smrdí cibulkou na sádle nebo houbovým podkladem... ale zase takhle malý králíky snad lidi nejedí?? No, a tak jsme se třásly strachy, ale taky zvědavostí, co se bude dít.

Chvíli to drncalo v autě a už jsme byly na nádraží. A tam se to provalilo - prý si mě nebo sestřičku vezme nějaká paní do velikého města, kde není kotec ani kamarádi! No, doufala jsem, že zůstanu pěkně doma, ale nepovedlo se. Ta nová paní řekla, že ta slečna s tím krásným bílým nosem a malinkatou tečkou na čele je ta pravá do rodiny a bylo. Musela jsem si přestoupit do malé přepravky, kterou se aspoň dalo koukat ven.

A pak jsme dlouho dlouho jely, občas mě nějaký člověk pochválil, pohladil, nebo prohodil pár slov s paní, a pak jsme dorazily k ní domů. Paní mi cestou vyprávěla, jak drhla terárko po osmáčcích (jeden někam odjel - prý za Duhový most a jeho sestřičce stačí klec) a jak mi ho hezky připravila. Taky prý nás tam už bydlí spousta - žabky Agáta a Gustav, šnečci Gregor, Líza a Micka, sumeček Evžen a ta osmáčí slečna, co ji prý nějak zapomněli pojmenovat. Tak snad se tam vejdem všichni - no, uvidíme.

A viděla jsem. Moc se teda nepředali - domeček tam nebyl (ale byl slíben), ale jinak celkem dobré - seno, něco k zakousnutí, salátek... snažili se. Samo jeden nesmí moc hrr, a tak se zatím tvářím velmi unyle, bojím se všeho a všech, a když mě paní vezme do náruče (a dělá to denně, prý abych si zvykla), tak jí hned zabořím hlavu pod vlasy, aby mě nikdo neukrad. A taky mě občas venčí - no, to hned zase frknu za kytaru, která tam stojí v rohu v pokoji, kde bydlíme, a trpělivě čekám na konec vycházek.

Dokonce mi dodali slíbený bydlík - je ze splétaného sena a paní říkala cosi o drahotě a o tom, že se hryže seno volně ložené - no, nechám si to projít hlavou. Ale každopádně se v něm dobře dá schovat, což je príma.

Sousedka osmanka dnes taky podstoupila čištění klece, ale zatímco já musela být zase v té malé přepravce, tak ji při čištění šoupla paní ke mně do terárka! A ta drzounka se ještě opovážila vlézt za mnou do domku! Já byla tak vyděšená, že jsem se ani nehnula a tak jsme v bydlíku byly dvě. Ale paní ji zase hned vrátila do voňavé klícky a já mám svoje bydlení jen pro sebe.

No, a to už bude asi všechno... Na fotečkách vidíte, jak koukám, když mě pustí ven a taky jak umím pospíchat - za kytáru samozřejmě! Tak se všichni mějte krásně, ať vám nevlhne seno a tak...

Zdraví vás

Cecilka z Gorettí smečky