Takže se musel spokojit se vzpínáním na vodítku a kočky s prskáním z bezpečné vzdálenosti. Pochopitelně proto skočil po první příležitosti k seznámení s těmi evidentně měkoučkými, krásně chlupatými a vůbec všeobecně zajímavými tvorečky, kteří se navíc tak rychle pohybují narozdíl od pískacího králíka doma. (Jak víte, šarpejové milují plyšové hračky...). 

Seděli jsme tehdy pěkně v chládku pod stromem na zahradě u příbuzných, kteří mají několik venkovních koček. Uhlík snědl trošku granulek, ležel a rozhlížel se líně okolo (on to ani jinak neumí - na to, že prospí takového času, vypadá neustále obdivuhodně unaveně).

Jedna z čičin si všimla, že její člověci sedí u stolu a tak se šla podívat, zda by tam nebylo něco dobrého i pro ni. Nějak nepostřehla Uhlíka. Ten využil situace a rychle se k ní vrhnul, ať mu ta příležitost k prozkoumání neuteče. Ovšem rychlost Uhlíkova je pořád jen nepatrným zlomečkem rychlosti vyděšené čičiny, a tak než si stačil náš truhlík všimnout, co se to vlastně děje, už měl drápanec na čumáku a kočka byla v prachu - tedy ve sklepě, za zamřížovaným okýnkem, kam na ni vydržel pěknou dobu koukat. Druhá micka, která vše sledovala z bezpečné vzdálenosti, se mezitím nenápadně připlížila k Uhlíkově misce s granulemi a ochutnávala.

Uhlík, kterého to očumování u sklípku po nějaké době přestalo bavit, se ležérně přesunul zpět ke stolu. Jé, překvapení - tady je ještě jeden plyšák a není tak nervózní jako ten první, aspoň na první pohled... Musím opatrně, pomalu, nejdřív si ho prohlídnu, pak očuchám a pak se uvidí...

Uhlík stál asi 30 centimetrů od misky a s hlavou na stranu "studoval" kočku. Nevím, zda jí přišlo divné ticho, ve kterém jsme všichni situaci sledovali, nebo zda Uhlíka ucítila; ale najednou zvedla hlavu. V příští vteřině již seděla celá zježená na špičce hrušky v pětimetrové výšce.

Myslím, že na ten její výraz nikdy nezapomenu. Uhlík zas jen pomalu zvednul hlavu a nechápavě hleděl vzhůru. Kočka evidentně prožila šok roku, protože z hrušky neslezla, dokud jsme neodjeli.

Docela vážně by mne zajímalo, co by Uhlík dělal, kdyby ho některá kočka opravdu nechala přiblížit - bral by ji na hraní jako psa-kamaráda nebo jako hračku? Ale zatím jsem neměla dost odvahy to zjišťovat v praxi...