9.12.2019 | Svátek má Vratislav


PSI: Psáno tlapkou Oskara

7.7.2009

útulek Znojmo - Oskar hledá domov 1 V útulku jsou ze mě tak trochu nešťastní. Pořád mi říkají: "Oskárku, Oskárku, ty bys potřeboval nový domov a páníčka jako sůl! " Teda, ne že bych věděl co to ta sůl vlastně je, ale na slova domov a pán si matně vzpomínám. Taky jsem kdysi domov měl. Jenomže pak jsem vzal roha. Anebo mě můj pán vyhodil na ulici?

Teď vám ani nevím, jak to tenkrát vlastně bylo, každopádně jednoho dne jsem se ocitl tady - v útulku, mezi bandou pesanů, který nikdo nechce. Taky mezi ně patřím, už druhým rokem. Nebo třetím? To snad ne, vždyť odhadují, že mi ty tři asi jsou. No jo, ono to letí... :-(

Ze začátku jsem holky v útulku pěkně zlobil, z každýho kotce i výběhu jsem s lehkostí sobě vlastní dokázal zdrhnout. S oblibou o mně říkají, že žádný plot anebo zeď pro mě nejsou překážkou. Nechci se chlubit, ale jsem fakt borec a třída, levou zadní bych se dokázal dostat i přes Velkou čínskou zeď. S přehledem. Fakt, nekecám!

No jo, jenomže tady v útulku pro mé nadání nikdo nemá pochopení a tak jsem skončil zavřený ve vnitřním kotci, odkud není útěku. Vrrr. Je tam na můj vkus dost těsno a navíc je tam šílená nuda. Ale fakt šílená! Útulkový paničky mě sice pouští na vyvenčení do areálu, jenomže pak musím zase zpátky dovnitř, achjo :-(( Tak si krátím čas spánkem a koukáním do zdi. Vlastně se docela divím, že jsem ještě do té zdi nevykoukal pořádnou díru. No, alespoň by bylo kudy zdrhnout, vyrazit vstříc novým dobrodružstvím...

útulek Znojmo - Oskar hledá domov 2Občas se mi zdá moc krásný sen... lebedím si na pelechu a z takové té super místnosti, které vy lidé říkáte kuchyně, se line vůně suprový večeře, kterou pro mě i sebe mí lidé chystají... a pak se ozve hlas mého milovaného pána (nebo paničky, to máte fuk): "Oskárku, pojď, půjdeme na prochajdu, ať si pořádně protáhneme těla před večeří..."

No a já se rychlostí světla vřítím do chodby (radostí se v tom snu pokaždý málem přerazím o botník), nadšeně se cpu ze dveří, schody beru po dvou (někdy i po třech), páníček jako vždy nestíhá, tak musím čekat... a pak už jsme venku, na trávě, té jsem si v útulku zrovna moc neužil, přitom tráva, to je vám panečku úplně super věc!

Dáme s páníčkem dlouhatánskou procházku, tak jako každý den, pěkně se projít, prolítat, přečíst psí zprávy na patnících a rozích domů a připsat tam vlastní horké novinky z domova... zavrčet si na psí soky, kteří nás míjejí, aby věděli, kdo tady tomu všemu šéfuje (cha, jasně že já!)... no a když už jsme fakt oba - já i můj pán - pořádně unavení, tak rychle domů, nacpat si břicha voňavou večeří a hodit se do pohody na pelechu.

Anebo na gauči. V tom snu se vám normálně s pánem strašně rád dívám na takovou srandovní blikající věc, který on říká televize. Teda, ne že by mě to sledování "televize" nějak výrazněji bavilo, jenomže to já si vždycky položím hlavu pánovi do klína a on mě drbe za ušima a na zádech a na bříšku... útulek Znojmo - Oskar hledá domov 3

Hmm, no co vám mám povídat, prostě konečně to, po čem jsem vždycky tak strašně moc toužil - skvělý pán - laskavý, trpělivý a přísný tak akorát, teplý pelíšek, spousta pozornosti a hlazení a mazlení, fakt pořádný procházky, při kterých můžu uplatnit svou touhu po pohybu a objevování tohohle světa... Brrr, jenomže pak se vždycky probudím :-(( Místo útulnýho domova jen mříže a studená podlaha, místo mýho skvělýho páníčka jen psi ve vedlejších kotcích (někdy mi tím svým štěkotem fakt děsně lezou na nervy, vrrr) a místo procházek jen koukání do zdi.. :-( "

Neboj Oskárku, neboj," říkala mi nedávno "teta" Jana, když se rozhodla mě přefotit do nabídky, protože prý na těch původních fotkách vypadám moc přísně a taky jako pořádný kus psa, přitom zase takový obr nejsem...." určitě se jednou taky dočkáš, určitě i pro tebe někde tluče lidské srdce, které tě bude milovat, jen si k tobě musí nejprve najít cestu..." No jo, tak snad se toho dožiju, že jo. Koneckonců znáte lidi, sliby - chyby.

Ale třeba se fakt dočkám, přeci jen jsem ještě pořád mladý jura, pes plný života, tak doufám, že ta moje naděje nezemře jednou společně s mým tělem, v osamění útulkového kotce.... SNAD. Rád bych se podhrábl (teda podepsal) tlapkou jako váš Oskar, jenomže já bohužel nejsem váš, ani vašeho kamaráda, ani kamaráda vašeho kamaráda... nejsem ničí. Jsem prostě jen Oskar. Pes bez domova, pes bez pána. P.S.

Víc o mně prý najdete tady 

do lidské řeči přeložila

Jana Gorčíková