14.12.2019 | Svátek má Lýdie


PSI: Pětihlavá saň - kde je nám konec...

9.2.2009

Vypadali jako hromádka podsvinčat, umolousaná kvičící smečka, pletoucí se pod nohama. Teď už je všechno jinak. Pět sourozenců, co povaha, to originál. Vznikli omylem a pod vedením matky přírody a na přestupní stanici se ocitli u nás. Kříženci německého ovčáka s australským honáckým psem. Už jako malá štěňata byli zajímaví, každé jiná povaha - psala jsem o nich v článku Pětihlavá saň.

Trvalo to dlouho, ale naše už tak trošku odrostlá "mimina" už skoro všechna našla nové domovy. Mezitím se jim ale povedlo provést mnoho taškařic a radovánek, zábavných hlavně pro jejich lidské hlídače (a nepletete se, ta ironie z toho doslova stříká). Kolmanová - Ringo

Navzdory tomu, že naši rošťáci rostli jako dříví v lese bez patřičné výchovy, zuby i temperament si testovali na zahradě, sadu i stáji, a za kamaráda měli koně, nové domovy našli povětšinou v bytě a vždy v úzkém kontaktu s lidmi.

Zbývá už jen jediná hlava saně, fenka Ronda s šedým kroužkem na nose. Postupně našli ty své lidi Fram, Sally zvaná Selecí, Ringo i Afra. Všichni se už adaptovali na nové podmínky, i když to jistě pro jejich nové páníčky nebylo úplně snadné.

Ringo

Ringo odešel do nové rodiny z "výstavy pro kočku", umísťovací výstavy opuštěných koček (naštěstí i pejsků :-). Začátek byl asi náročný, pro pejska i pro jeho lidi, takový přesun do bytu ve městě, to se zapotí všichni.

Ringo v novém domově

V zájmu zachování autenticity a objektivity jsem si půjčila kus emailu od "Ringových":

Dobrý den paní Kolmanová,

reaguji na dopis z vašeho útulku a posílám fotku našeho Ringouška. Ještě jednou Vám za něj chceme všichni poděkovat. Je to naše štěstíčko.

Je to nádherný a milý pejsek, je veselý, hravý a chytrý a velice učenlivý. Strašně rád se mazlí. S ostatními pejsky si venku hraje a je k nim přátelský. Pěkně nám roste (má 17,5 kg) a vyměňují se mu zoubky.

Je to také pěkný lumpík. A také umí pěkně štěkat a vrčet, když se mu někdo nebo něco nelíbí. Kouše na co přijde - nejraději má papírové kapesníky rozcupované na milion kousků, ale zajímají ho také ponožky, boty, koberce apod. Je to ale naše zlatíčko.

Jsme moc rádi, že ho máme.

Sally

Sally zvaná Selecí odešla k našim rodinným přátelům, kterým zemřel patnáctiletý kokr Pedro, frajer a osobnost. Pedro byl zároveň mým prvním umístěným útulkovým psem. A tito lidé historicky prvními sponzory Podbrdska. Před Pedrem žil v rodině Bim, kříženec špice, kouzelnický pes. Zkrátka, hloupé psy tu nikdy neměli. Selecí je chytrá jako opice, miluje lidi, ale potřebuje ještě spoustu věcí naučit. Měli jsme dlouhou "zkušební lhůtu" - "kterak se Selecí sžije s plovoucí podlahou", teď už to vypadá, že asi vyhrála. A má prý jedno pozitivum, skoro neštěká. Ovšem vyprávění o jejích lotrovinách, zmizení a jiných radovánkách, to vydá na vlastní článek, časem se o něj pokusím...

Afra - pružinková

Nová panička Afry mě přivedla do rozpaků hned dvakrát a byla v tom vždy nevinně. Prvně v zadání, co čeká od pejska. Nedokážu už ten email najít, ale měla slečnu doprovázet při dlouhých procházkách, na běžkách, pak jsem něco zapomněla, tuším že lezení? a event. při vyjížďkách na koni. Už nevím, ale znělo to bezvadně. No, říkala jsem si, že buď se ten člověk trochu přeceňuje a Afra mu, nedostatečně zaměstnaná, pak zatopí, nebo nemusí chodit do práce. Houbičky houby, člověk se pořád učí.

Popsala jsem, kde nás najde a odkdy. Afří panička vyhodnotila trasu, vystoupila z vlaku dřív a vystoupala krpál, který pěšky nejdu ani omylem. Popsala jsem poslední detail cesty a než jsem posbírala, co ti černí lotři vykramařili z pytle na odpadky, byla tu. Za osm minut. Nechodím pomalu, ale na tohle bych potřebovala alespoň dvojnásobek.

Afra byla ten den zaražená jak kolík, vše, co normálně ve vteřině stíhá - balónky a podobné - předváděla Ronda. Přesto volba padla na Afru. Daly jsme procházku lesem a slečna jela domů upravit a připravit byt na příchod Amazonky křížené s demoliční četou. A jak mě dostala podruhé? Jestli Afra snese stěhování, dělá prý sezónní práci. Sbírá jahody? Ale houby. Ta "zábava" je práce. V zimě instruktor lyžování, přes rok průvodce, zjevně nejoblíbenější je Český ráj... Zkrátka Afru čeká opravdu aktivní život. Jak ji znám, "Pružinková" tomu tempu bude stačit.

Kolmanová - FramNa návštěvě u Frama

Fram odešel do světa jako první ze štěňat. Hledala jsem pro něj nějaký ten statek na Vysočině, ranč na Šumavě... a máme ho nakonec za humny. Má "na povel" velikou zahradu, dům a pána s paničkou v Tróji, až u řeky, u přívozu. Okolo se mu trousí defilé těch, co vyrazili na procházku po břehu, a on na ně z vyvýšené terásky dohlíží. Jen prý tak trochu "uklízí", letos prý to s kytičkami asi nebude slavné. (Vybavila jsem si, jak domek vypadá v létě, pokud si dobře vzpomínám na nějakou naší procházku, bývá obsypaný květy.)

Fram nosí klacky, hraje si, jen do té krásné a bytelné boudy ani za nic nechce. Nebojí se, dávali mu dovnitř i jíst, ale on jen sežere své a znovu ven. Vyvýšené místo, volný prostor a nebe nad hlavou. To je Fram. O všem přehled, vždy ve střehu. Je rozumný, neštěká na psy, co jdou okolo, ale nic mu neuteče. Už jako štěně, když zalezli sourozenci do ohrádky, vlezl do vchodu, půl těla ven, hlavu zvedl, díval se do noci a střežil, dokud ho štěněcí únava nezmohla. Nikdy nezalezl do tepla a nepodělil se o svou povinnost s ostatními. Byl to vůdce smečky a svých povinností si hledí dál. Pokoušeli jsme se fotit, uvítal nás vřele i po těch pár měsících a poletoval tak, že na většině snímků se mihnul jako žíznivá čára. Roste z něj ne moc vysoký, zato ale statný a velmi krásný pes.

Ronda

Zbývá poslední hlavička saně. Fenka Ronda s kroužkovaným čenichem. Teď už je opravdu vhodná spíš na ven, půl roku žije venku, lidi ale miluje a moc touží po jejich pozornosti. Větší děti, které si s ní budou hrát, by byly ideální společností. Miluje a vždy vřele vítá také koně (už nebydlí ve stáji, ale jako "velká holka" s druhým psem). Je velmi obratná, výborně skáče, oblíbenou pozorovatelnou je velký kulatý balík slámy. Umím si ji představit na statku, ve stájích, nebo u někoho, kdo by ji s sebou bral alespoň na vyjížďky, u domku se zahradou, kde mají větší děti, tam, kde se bude něco dít a někdo si s ní bude hrát. Je chytrá, ale nemá ji kdo vychovávat, natož cvičit. Roste z ní větší fenka, zjevně něco podědila i po tatínkovi ovčákovi, je skromná a odolná a zatím bez problémů vychází s ostatními psy.

Už mockrát jsem se za tu dobu proklínala za ten nápad usnadnit někomu život a ujmout se téhle bandy podsvinčat. A už mockrát jsem přemýšlela, jak by to v případě naší "neúčasti" s tou smečkou dopadlo. A už mockrát jsem tiše brečela po dalším kotci, hlavně když se silou středně velkých pejsků zničili "kočičí dvířka" ve stáji, o tom, co provedli králíkům raději nemluvě. Trvalo dlouho, než se pro tenhle zvláštní a podle mne dost zajímavý "mix" našli zájemci, ochotní poskytnout svůj domov, energii i čas a pověnovat se těm báječným pejskům. V nižším věku by byli pejsci tvárnější, rychleji by se naučili vše potřebné, ale nepadli nikomu do oka.. Díky novým páníčkům za jejich odvahu :-).

Kolmanová - Ronda

Bára Kolmanová