Ajvi už bude mít „za pár“ jeden celý rok. Tím, že jsme si ji přivezli už starší, tak mi to tak nějak uběhlo jako voda a já najednou zjistila, že naše odrůstající štěndo roste jako dříví v lese u nás za domem. Je z ní holka venkovská, světa neznalá. Ano, jezdíme na výlety, ale to si jede pohodlně autem, svět za oknem utíká a ona si z bezpečí zadního sedadla vytváří představu o něm, jistě značně pokřivenou.

Tak jsem milou Ajvi vzala do města, do Brna. V rámci výcviku – pejsku objevuj svět! Zima-nezima, sucho, chodníky po náledí posypané vrstvou soli. Hlavou mi blesklo, že jak přijedeme domů, musím tlapky pečlivě omýt v teplé vodě a promazat. Na to, my holky z venkova a z lesního bláta nejsme zvyklé. Sice se také ostříkává psí podvozek, ale lesní bláto považuji za zdravou, čistou špínu :)

Po krátké procházce, po hlavní třídě, jsme se zastavily na ostrůvku zastávky šaliny (pro nebrňáky = tramvaje), blízko se nacházela rušná, světelná křižovatka. Zpočátku se mi tiskla k noze, když šalina přiduněla. Rachot to je pořádný, kovové koleje, kovová kola a těžké vozy. To doma neslyší. Z druhé strany křižovatka pustila na zelenou štrúdl aut, autobusů a náklaďáků. Štěně se přilepilo k noze ještě těsněji.

Hladila jsem ji, chlácholila a tu a tam strčila do pusiny pamlsek. Po maličké, ale opravdu maličké chvilce se uvolnila a začala kolem sebe sledovat život. Támhle, přes silničku chodí po širokém chodníku – holub. A co je to tam na druhé straně, na kousku zeleného trávníku špacíruje jakási černá, divná slepice s velkým zobanem. Drze špacíruje! A druhá sedí na větvi městského stromu!

Ajvina zapomněla na burácení dopravy, na davy lidí, uši našpicované, málem jí stály a přísně hleděla na havrany. Ty nezná, k nám do krajiny lesů obsazené káňaty a jestřáby se už neodvažují. Ajvi díky náznakům zvířecího života přijala tento zajímavý civilizovaný svět, a tak jsme se už v klidu prošly přes křižovatku. Takže největším zážitkem byli holub a havrani.

Odpoledne doma, si samozřejmě ráda vystřihla honičku po loukách před lesem, se spřátelenou běhací velšinkou :) A já jsem zase byla ráda, že bydlíme mimo město a se zalíbením jsme se sousedkou sledovaly hbitě se míhající psy. Tak to má být.

I když seznamování se světem města bude pokračovat, mám v plánu ji seznámit s jízdou šalinou, autobusem a až na jaře bude otevřená zase plavba lodí po brněnském prýglu (pro nebrňáky = brněnská přehrada) budeme se plavit i lodí. Pro ten účel jsem k jejímu nemilému překvapení už zakoupila psí náhubek :)

Fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Velke_stene./