Poštovní schránky jsou plné katalogových nabídek, kterak si za úžasné ceny obstarat úrodu všech možných bobulí rozličných tvarů a barev. Ufff - tak na co zas letos naletím?

Cestovní kabelu na chalupu už od vánoc plním věcmi, bez kterých se na chalupě neobejdu. Naše strakatá slečna Bony kabelu čas od času očuchávala, ale charakteristické aróma chalupy z ní časem vyvanulo a tak čubizna ztratila zájem. Mezitím ke kabele přibylo několik dalších zavazadel, tašek plných knih a několik dalších věcí, které je mi líto vyhodit a na chalupě se jim ještě najde nějaký prostor, znáte to... Bony to sice registrovala, ale v jejím světě to nic neznamenalo.

Ovšem teď pozor - páníček kabelu naplnil teplými ponožkami a teplým prádlem, přihodil nějaké jídlo a začíná odcházet někam pryč a postupně odnáší celou tu hromadu, která skoro zavalila gauč pro hosty. A vida, přibalil i psí cestovní deku a láhev s vodou a někam to nese. To už něco znamená!

Čubizna znervózní a začne přešlapovat v předsíni. Když se páníček vrátí pro další náklad, káže psové, aby se uklidnila. Na to se sice čubizna posadí na zadek, ale reaguje pískáním a pokňouráváním.

Nakonec páníček přijde a - běda - sundá bundu a jde si dělat kafe! To psovou psychicky rozhodí. Kam se poděly ty věci? Proč je pes nemá pod kontrolou? Páníček si odnese kafe na balkón, aby si k tomu zapálil, a čubizna kontroluje parkoviště - nic se nezměnilo, věci nikde nejsou - tak co bude?

Pro jistotu zkontroluje i předsíň, ale tam se taky nic neděje. Páníček dopil a zase si bere bundu a psí rozčilení stoupá. No tak pojď! Psová se hrne ke dveřím a páníček jí musí násilím podržet, aby jí mohl nasadit obojek. Táhne po schodech jak zběsilá.

Páníček vede čubiznu na malou procházku - před cestou je potřeba si ulevit. Ale kdepak, dej s tím pokoj, páníčku, čubizna už ví, že se pojede na chalupu a že se jí to týká. Žádná loužička nebude, natož bobek! Takové rozčílení a páníček otravuje s nějakou procházkou... Bony táhne na parkoviště a točí se na zadních u kufru auta.

Tak nástup a vyráží se. Čubizna už nemá pochyb. První zastávka - nakládáme paničku. Čubizna jenom zvedne hlavu ze svého místa v kufru, protože přistoupení paničky je jen nepodstatný úkon k tomu, aby se mohlo dorazit na chalupu. Ovšem když páníček zastaví na starém známém čůracím místě, Bony reaguje, jak kdyby tu byla před týdnem, zcela samozřejmě si uleví jako vždycky a šup k autu, žádné zdržování.

Ještě hodinka cesty a jsme tu. Šťastný pes vyráží z auta jako blesk a neví, kam dřív - jestli překontrolovat zahradu nebo barák. Tak pro jistotu nejdřív do baráku, začuchat a zas na zahradu a zas zpátky do kuchyně. Vida, páníček naplnil misku, tak se čubizna v letu napije a zase žene ven. Zaštěkat na sousedy, aby věděli, že už jsme zase tady a hlavně, aby sousedovic čuba přišla na návštěvu!

Barák je po zimě promrzlý a zatuchlý, tak se musí zatopit i vyvětrat. Teplota v místnostech stoupá jen zvolna a tak čubizna dostane misku teplého mléka. Tak jsme to dělávali, když byla malé štěňátko a my měli strach, aby nám v podzimních plískanicích neprochladla. No nějak u toho zůstalo.

Všechny věci jsou nastěhované, chalupa je pohltila, postele se větrají a v kamnech praská. Pod kamna patří psí deka a Bony, celá ulítaná ze zahrady, sebou praští pod kamna a blaženě se roztáhne v celé délce a šířce. Psí svět je, jak má být.

V noci se čubizna nastěhuje k nám do postele. Na chalupě se jí to vždycky tolerovalo, protože, jak už bylo řečeno, když byla malé štěňátko, měli jsme strach, aby jí v noci nebylo zima a taky, chudinka malinká, v nezvyklém prostředí... Prostě se to nějak vžilo a taky už u toho nějak zůstalo. Chudinka malinká jsem ovšem dneska já, protože nohaté psisko se o mou postel nerado dělí.

Barák je plný prachu, zahrada samé bahno, a tak si v neděli vezeme domů úžasně ušmudlané, leč vylítané a šťastné psisko. Bude chrnět do středy, pak se oklepe a začne kontrolovat cestovní kabelu...