Mezitím se ohlásila i druhá nevlastní dcerenka a nakonec se přidala bývalá přednostova žena, že prý je v Praze na veterinářském semináře a že někdy kolem desáté by si u nás holky vyzvedla a odvezla domů. Bo holky pocházejí z jednoho význačného severočeského města, oplývajícího krásnými dogami, a studují jedna v Písku a jedna v Budějicích a naplánovaly si průjezd Prahou tak, aby viděly mimíska a popřály otci Václavovi k Václavovi.

Takže jsem byla pěkně rozběhnutá, abych po cestě z práce urvala nějaké to čerstvé pečivo a zmrzlinu a honem vyvenčila dlouhou procházkou Anku, protože jsem chtěla, aby při seznámení s Tadeáškem byla vylítaná. Což o to, Anka lítala znamenitě, ale zřejmě usoudila, že když je tak význačný den a bude u nás veliký babinec, že se musí také trošku vylepšit, a tak při jednom průletu křovím se ozdobila na pravém rameni řádně odleželým oonem.

Myslela jsem, že mě klepne pepka, a lála jsem Ance převelice a ona - jak už to dělává, když takto zhřeší - si celou cestu domů lehala do potoka a poslední třetinu trasy se dokonce brodila. Anka si sice lehává do potoka ráda a dělá to pravidelně, ale když se vyválí v oonu, leží v potoku jinak, dlouho, nenabírá vodu do tlamy a nevypouští ji - zkrátka si s vodou nehraje, nýbrž se "umývá", bohužel jen na břiše, a přitom na mě významně kouká, že jako očistu zvládla sama a že je zbytečné ji po návratu strkat do vany a umývat teplou vodou a psím šamponem. A přesně tohle ji čekalo po návratu domů a já jsem z toho moc odvázaná nebyla, protože mokrá Anka rovná se zběsile lítající Anka a to jsem vůbec nepotřebovala.

Ještě byla ve vaně a já jsem z ní smývala poslední zbytky pěny, když přijela rodinka. Osušila jsem Anku, co to dalo, a šly jsme se podívat na miminko. Vzala jsem Tadeáška do náruče a sedla si s ním, aby si ho Anka mohla očuchat. Anička byla z miminka u vytržení, broukala, kňoukala a mrňounkala na něj a zřejmě by ho nejraději celého olízala. Pak se ozvalo v ranečku hromobití a Anka se jala miminko znovu odspoda velice důkladně očuchávat a při tom na mě házela vyčítavým okem, že jako miminko krásně navoněné být může a ona že ne a co je tady za pořádky, že ona je zase jednou za Popelku. Pak jsme Tadeáška společně přebalily, já jsem Ance nedovolila umýt mu prdýlku, ale za odměnu jsem jí nechala očichat plínku. Zřejmě bylo shledáno vše v pořádku a smlouva byla uzavřena: z Aničky se stala chůvička.

A od té chvíle kam šel, resp. kam se nesl Tadeášek, tam šla Anka. Ležela u postýlky, asistovala při přebalování, při koupání i při kojení. Nechtěla vůbec ven na venčení, a když už jsme ji vyvlekli, honem udělala své a hrozně moc spěchala domů. Brzo ráno už držela hlídku před dveřmi dětského pokoje a na vycházce venku se držela na dva metry od kočárku. Jakmile Tadeášek zavrněl, hned byla u něj, a kdybychom ji nechali, zcela nepochybně by se mu pokoušela dát zpátky do pusinky vypadlého dudlíčka. Když přijely (samozřejmě později, až kolem šesté) holky, byla Andulka v pohodě; zná je velmi dobře a má je ráda. Jen je celou dobu, co Tadeáška chovaly, sledovala bedlivým a přísným okem a byla velmi napjatá. Ale když přijela jejich matka, kterou přece jen tak často nevídá, začala zhluboka vrčet a ježit se a nenechala se zklidnit. A tak si Tadeáška chudák E. vůbec nepochovala, ačkoli mu přivezla tak krásné věcičky.

Dneska brzo ráno (29. října) přednosta Lucinku s mimískem odvezl domů; potřebovali se připravit na odpolední cestu s Tádovým tátou a jeho rodiči na chalupu. Pomohla jsem je naložit do auta a pak šla s Andulkou na ranní vycházku. Po návratu domů Andulka pečlivě prošla celý byt, jestli není Tadeášek někde schovaný a když jsem jí vysvětlila, že už odjel, svalila se vyčerpaně do postele a teď spí a spí a spí. No bodejť, být tak odpovědnou chůvičkou je pěkná fuška.