Když ho našla, přimknul se k ní a okamžitě ji bezmezně důvěřoval. Když toho zuboženého rachitického pejska přivedla domů a šli jsme se na něj podívat, přitiskl se jí k noze a podíval se nahoru úzkostnýma očima: "To jsou velký lidi, ale ty mě nedáš, viď?"

Holčička tenkrát asi byla nadšená, ale rodiče naštvaní. Tak moc, že se pejsek bál, už když k němu dospělý jen natáhl ruku. Tak moc, že ho nakonec strčili do auta a cestou vyhodili. Bál se nás, bál se i velkého hovawarta Bleska, který se mohl přetrhnout, aby si s ním ten nový pejsek hrál. Marně.

A tak byl Ronie zavřený u Ireny v pokoji a občas, když byla ve škole, plakal, protože mu bylo smutno. Po pár dnech byl sice už ochotný se pomazlit i s ostatními, ale dolů se stále bál.

Rozhodila jsem sítě, kde se dalo, inzerovala všude, kde to bylo možné, ale všechno marné, o Ronieho neměl nikdo zájem, i když už bylo jasné, že je Ronie vlastně veselý, milý, oddaný a chytrý pejsek.

Uplynulo 14 dní a situace se neměnila. Nechtělo se mi ho dávat do útulku, ale byla to jediná šance, aby ho uviděl někdo, kdo má rád střapaté veselé pejsky. Z nejhoršího už byl venku, už byl "jen" hubený a ne vychrtlý a na první pohled bylo vidět, že z něj bude velice hezký pes. Tak hezký, že se paní v útulku ujišťovala, že nemá tetování a není čistokrevný ohař.

A tak jsem ho včera, s krvácejícím srdcem, do útulku odvezla. Bál se auta tak strašně moc, že se mi tam i pokakal... V útulku moc pejsků teď není a během včerejška se podařilo tři pejsky umístit. Má tam pěkný kotec i boudu, ale bude tam sám, než si ho někdo vezme A já jen doufám, že i on najde páníčka, který mu pomůže na všechny strasti zapomenout.

Tak hodně štěstí, Ronie!!!

PS: Je to útulek v Taboře - Vápenná strouha. Tel.: 381 264 880, kdyby snad někdo chtěl...