Dost dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, že naše fešná fousatá slečna, náš andílek ve psím kožiše, disponuje všemi možnými psími vychytávkami, které na nás bezostyšně aplikuje. Zde jsou čtyři základní fígle, které v naší domácnosti slaví značné úspěchy (;o)).

Psí oči - tak toto je základ všech psích triků a je zřejmě psudičkami vkládán všem štěňátkům do genů. Pejsek ke kazateli (jasně, že tento úkon nejčastěji pejsek provádí, když mu páneček dává kázání o dobrém chování) zvedne pouze oční bulvy, takže spodek duhovky je rámován srpečkem bělma. Zjistila jsem, že čím je Toya starší, tím bravurněji zvládá tento kousek.

Psí oči na mě hází v případě, že je načapána při nějaké nepleše - honění sídlištních koček či rozcupování Zikmundovy myši na prvočinitele. Dále velmi účinně psoočkuje při etudě "malý hladový pejsek" - způsobně si sedne, nahodí měsíčková kukadla, a když si obědvající, snídají, svačící či večeřící nebo laskominující osoba konečně všimne pejska, prosebně zvedne přední tlapku, popřípadě lehce položí na člobrdí kolínko - kámen by se ustrnul a slanina se mimovolně od hu...úst k zemi snese jako list na podzim - leč nedopadne.

Poznámka I.: ještě bych chtěla podotknout, že tuto fintu velice často používá nejenom fousatka, ale také adolescentka, když nutně potřebuje na nové křusky či životní partner, jež zapomněl na životní jubileum vládkyně domácího krbu (:o)).

Poznámka II.: byla jsem přesvědčená, že psí oči umí dělat i kočka (po zhlédnutí kocoura v botách ve Shrekovi), ale omyl - alespoň Ziki ne - on používá fintu Udivené oko "Já nevím, co se tady stalo! Zrovna se sem běžím podívat, kdo to zas udělal! Nechci na nikoho ukazovat, ale..." a významně mrská ocáskem směrem k Toye (:o))

Co oči nevidí, to uši neslyší¨ - jedna z nejčastějších lstí naší ušaté slečny. Provádí ji zejména na konci procházky. Při otevření vchodových dveří usedne opodál na trávníku a při povelu "Toyo domů" začne důkladně rekognoskovat terén - pomalu otáčí hlavou zleva doprava. Ovšem v bodě, kdy by nutně musela pohledem padnout na moji osobu, zvedne hlavu a prohlídne nebe nade mnou, zda se v okolí nevyskytuje orlosup či pterodaktylus.

Když takto prozkoumá prostor nade mnou, opět kontroluje pohyb divé zvěře po zemi. Klidně můžu řvát jak na lesy, děvče chlupaté mě vůbec nevidí a tudíž ani netuší, že volám na ni. Je docela možné, že si jenom tak prozpěvuji radostí - ruku na srdce, rozdílu mezi řevem a zpěvem u mne není. Až když koutkem oka zaznamená prudký pohyb směrem k sobě, pohlédne na mne nevěřícně "To bylo jako na mě? Tak to máš říct!"

Zapichlá jak vidle v hnoji - jo, čím je Toya starší, tím je konzervativnější, hlavně co se trasy vycházky týká. Já, jsa zabraná do různých filosofických úvah (ech), mnohdy změním dráhu, a to Toyenka těžce nese. Kolikráte se po pár minutách proberu z transu a otočím se a v dálce vidím pejsku, která zcela zcepenělá hledí mým směrem a nad hlavou jí vidím komixovou bublinu "TUDY NE-E! Jdeš zcela špatně!! Tam se nechodííííí!!!" V tuto chvíli dojde k souboji pevných vůlí - a ke své hanbě se přiznávám, že zdaleka ne vždycky vyhraje lidská nad zvířecí - chichichi.

Tuhá jako prkno - joj, prknování patří mezi evrgríny. Pejsánka nenápadně vyčkává, až osoba, která je usalašená v křesle před televizí, odejde při reklamní přestávce na onu místnost, kam i císařpán chodí pěšky. V tu chvíli se zhmotní na uvolněném místě a okamžitě a střelhbitě upadne do tvrdého zimního spánku, ze kterého ji nevytrhne ani příchod původního majitele místa. Marně čelavěk vykřikuje povely "Dolů" "Zmiz" "Pelíšek" a "Tady jsem seděl/a já" - malinkatá psí holčička se změní na Broučka a když se k ní páník sehne, úplně zřetelně uslyší, jak šeptá "... a spali, a spali, a spali".

Tak to by bylo ve zkratce pár nápadů, které se prohánějí mezi dvěma plácajícími slechy naší hafinky. Nepochybuji, že ostatní páníčci vypozorovali, že i jejich pesani disponují podobnými fintami Fň.

Další fotky najdete zde a taky tady

Vaše