Máma mi řekla, že je to pěkná otrava, že asi pojedu daleko od doupěte, tam budu muset pořád sedět a na něco čekat, bude tam spousta psích kámošů, ale hrát si moc nepůjde a pak, po tom dlouhém čekání půjdu "do kruhu", který je vlastně čtverec…

Chvilku se tam prý chodí na nepříjemném vodítku pořád dokolečka, pak si mě postaví na stůl, někdo cizí si mne prohlédne, koukne se mi na zoubek, pak něco napíše na papírek a zase můžeme jet do doupěte. "No, to je asi pěkná otrava," řekla jsem si hnedka. Ale nepřišla jsem na žádný způsob, jak se z toho vykroutit.

Moje první výstava byla tedy naplánována na sobotu 21. dubna 2007 a to v Českých Budějovicích. Teta Péťa s kámošem Bassinkem se rozhodli, že nás pojedou podpořit a že nás tam odvezou jejich autem. Sraz byl v sobotu ráno v 6:00 na Smíchově. Takže vstávat jsem musela vstávat strášně brzy… už v půl paté! Páníci mě museli doslova tahat z postele, protože tak brzy přeci žádný normální jezevčík nevstává! Ale jakmile jsem viděla, že se chystá i moje cestovní boudička, byla jsem hned na nohou a připravena k odjezdu:) Po cestě jsem si hrála na zadním sedadle s Bassinkem a něco po osmé jsme přijeli na místo.

Našli jsme můj čtvercoidní kruh a "rozbili základní tábor", naštěstí jsme nebyli v hale, ale venku. Pak jsme se vydali obhlídnout stánky a další kruhy, kde se kdo předvádí. Jeden ze stánků měli i majitelé našeho cvičáku, tak jsme je šli pozdravit a taky naši cvičitelku Alču s její parsonkou Abbynkou, ta se ten den také předváděla (a uspěla s krásným druhým místem!). Dali jsme si nějaké to občerstvení, ale čas se stejně pořád vlekl a já ne a ne přijít na řadu…

Nakonec jsem se do kruhu dostala asi až kolem půl třetí. Předvedla jsem se všem v celé svojí kráse, vzorně ukázala zoubky a zasloužila jsem si za to známku "Velmi nadějný" což je v dorostech nejlepší známka jakou jsem prý mohla získat:). Zatleskala mi a pochválila mě mi i moje chovatelka Katka a celá její dvou i čtyřnohá smečka.

Panička mi pak za ten výkon a úspěch dala několikrát líznout zmrzlinky, heč! Nakonec jsme se zase naskládali do auta, nacpali tam i obrovskej pytel granulí pro Bassinka a pár pamlsků a nějakou blbost na úpravu srsti (nevím, proč si panička myslela, že zrovna tohle po tomhle toužila...) pro mě a hurá do doupátka… Paníček občerstven Budvárkem a unaven celodenním sluníčkem, usnul na zadní sedačce i s Bassinkem na břiše a já se schoulila paničce k nohám pod předním sedadlem a spala jsem tak tvrdě, že jsem se vzbudila, až když už jsme byly skoro doma. To by jeden nevěřil, jak taková výstava jezevčíka unaví.

Další výstava mě čekala hned následující sobotu. Vše probíhalo podobně, jen výstava se konala tentokrát v Praze, v Letňanech a to my máme od doupěte co by kamenem dohodil, takže se nevstávalo tak brzo, a šli jsme pěšky asi jen deset minut, stejně, jako když se chodíme venčit na letiště.

Výstava probíhala na jezevčičí chlup stejně. Takže nic záživného a ani moc zábavného. Chtěla jsem si hrát s Timíkem (skorobráchou), ale on šel na řadu dřív než já, takže z toho taky nic moc nebylo. Oříšek si hlídal svoje přenosné doupátko a hrát si nechtěl.

Tentokrát jsem se předvedla snad ještě lépe a dostala opět VN a navíc krásnej posudek. Zase mě podpořil Bassinek a nově i náš kamarád, 9ti týdenní ridgeback Mystik. Nechyběla ani Katka se svojí smečkou. Ti také "posbírali" úspěchy. Snad proto, že jsem tentokrát byla ještě šikovnější, jsem si vysloužila celý pytel granulek, lososové pamlsky a lososový olej na granulky, co mi tak moc chutná!

A ještě něco pro odborníky:)

Posudek z Č.B. :
Tmavé oko, nůžkový skus, dosud nevyměněný chrup (chybí M3, jinak má všechny:), v srsti kvalitní, ve hřbetě a mechanice pohybu na svůj věk (6 měsíců) stand.

Posudek z Prahy:
2xM3, Obvod hrudníku 32, barva tmavý divočák, typická hlava s bohatým vousem, bezvadná hřbetní linie, vesele nesený proutek (ne a ne ho dát dolů :), prostorná mechanika pohybu.