Jen na stručnou vysvětlenou aneb vy to vlastně nevíte. Starší čtenáři možná vzpomenou, bývali jsme mnohopsín. Majitelé chovných stanic by se mi asi vysmáli, "mnoho" je pro ně možná jiné, ale pro malé depozitum útulku, kde se všichni psi (posbíraní z různých koutů a v různém stavu) musí nějak snést a žijí přímo v domácnosti je "mnoho" i tohle.

Kdo tu ještě pamatuje dogu Čika, pita Nera, bulmastifa Bunnyho, trojnohého Míšu, puberťáky Vojtu, Bena a Čerta a jejich malé sourozence Tomíka a Alku, mámu Roninu? Vojína Zpěváčka - vlastním jménem Rastyho či pudla Lukáška? Přiznejte se bez mučení : -).

Pak jsem na čas z domečku emigrovala a vlála prostorem, tak se počet psů snížil jen na ty, co mne mohli doprovázet. A pardon, z té doby mi zůstal, po delším váhání a několika letech absence, coby pes vlastní, dobrman Alex. Doprovodnými byli Sára či pitbulka Sendy, Barča se zipem na zádech či pekinéz Erik, kříženec labradora Tomík, dnes Beriša, výmaračka Luna...

Po "návratu ztraceného území" nás první kolonizovaly hlavičky saně, kříženci australáka, štěňata Fram, Ringo, Ronda, Afra a Sally. (Zrovna o Rondě mám zprávy jen měsíc staré a dobré...) Vystřídalo se pár psíků a přišel Georgino. A po něm další a už jsme zase mnohopsín. Ale Georgie je služebně nejstarší a tak nějak stále nikoho nezaujal. Tak o něm píšu víc.

Přišel k nám, pohublý, matný a zašedlý s tím, že valnou většinu svého času předtím trávil v autě zaparkovaném před hospodou. Byl zoufale natěšený na pohyb a po vypuštění na zahradě předvedl to, co kdysi Hnědáček (vlastním jménem Cikán) po odvázání ze řetězu a přivezení do depozita. Kolečka. Kolečka a kolečka a spousta koleček po dvoře z radosti z pohybu.

Jeho reakce byly smíšené, od vřelého vítání, přes občasný pokus o dominanci, ale vždy jen tak zvláštně "z úzkých" až po občasný strach. (Bylo mi dost jasné proč, když se mi, i mým rodinným příslušníkům, pokoušel jeho původní majitel po telefonu vyhrožovat). Brzy jsme zjistili i to, že Georginova touha (po svolné fence či čemkoliv, co by podrželo) není zvladatelná a přivádí ho do neustálých konfliktů s těmi, co držet nechtějí.

No, následovala kastrace a to ne kvůli agresivitě, ale kvůli představě, že vše dosažitelné je třeba obskočit. Nutno přiznat, že když hormony vyprchaly, ulevilo se nám i jemu, už nebyl věčně bit od psů neochotných tolerovat jeho hrátky. Je od té doby vyrovnaný, ke psům přátelský a jen výjimečně má s některým psem konflikt, rozhodně ale není nijak přehnaně submisivní. Pokud už se pere, je to trošku problém, nic nepředstírá, rve se "na tvrdo". S převážnou většinou psů ale nemá problém. Tím, že je kastrovaný, by byl vhodným společníkem třeba i k chovné feně většího plemene a živějšího temperamentu.

Měla jsem pocit, že původně domácí pes bude přestěhováním k nám a do kotce trpět a strádat. Zvykl si rychle a jako by mu čas, kdy byl ponechán sám sobě, klid a pak i společnost dalšího psa pomohly najít klid a vlastní jistotu, vyrovnanost. I fyzicky se "opravil", je černý a lesklý, atletický, přibyly mu svaly a to vše s minimem péče a nákladů, nedostává žádné "extrabuřty", je opravdu celkem nenáročný. Bydlel postupně se štěňaty (Sally a potom Ronda) a pak dostal kamaráda Speedyho, se kterým se dělí o kotec a výběh teď.

Speedy je větší než Georgino a temperamentem mu stačí. Já čekala konflikt, ale Georgino ho nadšeně přivítal. Speedy má jen jeden problém, je mu devět pryč a má zdravotní potíže a s tím související průjmy. To Georgina netěší, on je velmi čistotný, na velkou chodí až k lesu a dobrovolně by si "doma" nenasvinil ani omylem. Myslím, že naučit ho znovu na život v bytě by opravdu netrvalo dlouho. Domek se zahradou by byl samozřejmě ideální a pro něj i páníčky pohodlný i s ohledem na venčení, ale zvládl by i byt s dostatkem procházek (kolo, brusle atd. vítány).

Rád se koupe, výlety dolů do údolí k rybníku jsou oblíbené a slibovala jsem smečce, že až se vrátí služebák z opravy, budeme jezdit k Berounce, ale letos už to asi nestihnem (nějak chybí korunky na úhradu - jako obvykle). Tak si to, než přišlo sucho (za dva měsíce u nás jednou pršelo) vynahrazovali alespoň v rybníčku, roznášeje pak žabinec po okolí.

S ostatními zvířaty je to "směsné". Pokud je stržen smečkou, honí a "loví", pokud jde s člověkem a je bržděn, spíš se zajímá. Není-li pod vlivem "lovců", ovce a kozy v podstatě ignoruje, králíky považuje za divadlo a kočku chce očuchávat. S "Koňovitostí" mají svůj zvláštní vztah, Georgie jí se štěkotem honí, chytá jí ohlávku a ona mu to nedaruje.

Role se otočí, George prchá, pronásledován koněm. Kůň zastaví a už je tu provokatér Georgino a jede to znovu. Taková psí honěná v koňské úpravě. A pokud je Koňovitost v nemilostivé náladě a opravdu ho hnusně kopne, změní George tón štěkotu z vyzývavého na vyčítavý... a pokračuje dál. Jen pokud je v kotci a Koňovitosti se blíží, štěká na ně vztekle a zběsile, ví totiž, že granule si musí hájit, jinak mu je sežerou.

S lidmi je to trošku zvláštní. Georgino se slušně, decentně a přátelsky přivítá, a pokud se jejich pozornost nezaměří příliš na něj, je vše ok. Pokud si ho všímají blíže, zpozorní a věří jen někomu. Lépe snáší ženské, ale není to pravidlo. George není pes pro každého. Jsou lidé, kterým věří, jsou lidé, vůči kterým je opatrný. Pokud se oni pokusí o kontakt, zavrčí a vycouvá. Není to agresivní vrčení, snaha po dominanci, spíš takové "nech mě být" a zdekování se.

Nejlépe lidi přijme, pokud se mu hned nesnaží věnovat, hledí si jiných věcí a dají mu šanci si je prohlédnout. Samozřejmě už přijatý a prověřený "páníček" musí v některých situacích projevit dost rozhodnosti, a ne vše svádět na to, že pes se bojí, George je schopen přestat i uprostřed psí pranice, pokud je pán dost důrazný. Ale při prvním seznámení ho silou nikdo nezíská. Je učenlivý a učí se rád, ocení čas, který mu někdo věnuje. Má rád balonky a pískací hračky.

Rád jezdí autem a klidně by dělal doprovod třeba paní, co rozváží léky a hlídal jí auto. Nebo by chodil s páníčkem hlídat nějakou stavbu, ale... s páníčkem. Na samostatnou ostrahu je nevhodný, hlídá člověka, ne plac. Nemá výcvik a pro klasický "ovčačkářský" výcvik je nevhodný, ale trocha výchovy by mu neškodila a učí se rád. Děti zvládá, pokud mu přímo nelezou po hlavě, nemá s nimi problém. Bylo by pro páníčky jednodušší mít přímo k němu či v okolí psího kamaráda, se kterým by se mohl trochu vylítat (nicméně minule po třičtvrtě hodiny chlapci pobíhali, dováděli a pak se šli spokojeně uložit na sluníčko, Georgino už není žádný puberťák a tolik aktivity zas nepotřebuje).

Prý jsem se nějako rozjela, mi tu napovídají, tak už končím : - (. Tak jen, že tohle psisko je tu služebně nejstarší, čeká už víc než rok na někoho, ke komu by se hodilo. Nechybí vám pes?

Jen na upřesnění, Georginovi je pět let, je černý, s hladkou srstí a bílou náprsenkou, je očkovaný, kastrovaný a označený čipem. A ani trošičku není hloupý.

Mnohopsín má teď i další psí osazenstvo, toužící po mazlení, venčení a drbání. Nudíte se o víkendu, plánujete vycházku či výlet? Stavte se, vezměte někoho protáhnout nohy. Padnete si do oka? Fajn. A když ne, tak jste alespoň strávili kus dne v lese a psisko na tom vydělalo procházku : -).