Jednoho letního dne se konalo u Katky - mé chovatelky ze stanice Valentinka, velké setkání jezevčíků, grilovalo se, pilo a jedlo, nás párkopsů byla plná zahrada a tu se Brožovi - z chovatelské stanice Pro-Euro zmínili o tom, že se chystají na konci září do Španělska, na Světovou a Klubovou výstavu jezevčíků. Katka si řekla proč ne a jala se nenápadně, tak jak to ona umí, navrtat i moji paničku. Ta měla sice jiné plány, ale ty nakonec nevyšly, takže bylo rozhodnuto, zaplaceno, domluveno a sbaleno a mohlo se vyrazit.

Ve středu 24. 9. 08 byl domluven odjezd na dobu "někdy přes den" - podle toho, kdy Brožovi vyrazí z Jihlavy, aby nás cestou nabrali v Praze a pokračovalo se dál na Německo, Francii až do Španělska. Z poledne se nakonec stalo odpoledne a my jsme po sbalení všech krámů a hlavně naložení nás 12ti dospělých jezevčíků a ještě 2 štěňátek konečně mohli vyrazit.

Cesta kupodivu probíhala plynule a i s přestávkami na naše venčení, kdy jsme řádili a běhali po odpočívadlech, která jsou hlavně ve Francii pro nás pejsky opravdu moc pěkná, jsme se na místo dopravili po 24 hodinách. Páníčkové navíc stihli i snídani a svačinku a tak jsme v šest večer byly na severu Španělska v Baskitsku - v městečku Meňaka, kde už čekali na dvě malá štěňátka nový páníčci.

Na nás čekalo vřelé přivítání a pěkná prochajda, páníčky krásné ubytování v starobylém ale nádherně zrestaurovaném, kamenném pensionku u seňory Yolandy, kam jsme my, čtyřnožci, ale bohužel nesměli. Ibon pak páníčky pozval na typickou baskitskou večeři. Panička mi o ní pak vyprávěla, protože ani tam jsme nesměli, ale řeknu vám, ti se museli ale nacpat!

Jen si to představte. Nejprve dostali místní speciální polévku, pak zeleninový salát (salát, brambory, vejce, chřest, cibule, rajčata, papriky), opečené a podušené papriky, bacalhao - neboli vařenou sušenou tresku, kalamáry ve speciální místní úpravě s inkoustovou omáčkou, telecí řízečky v těstíčku, hranolky, opékané klobásky, sušenou šunku, bagetky, mléčnou rýži, karamelový flan, ovocný salát, víno...

Páníci si zvesela povídali hlavně o psech, jak jinak... a panička překládala a taky tahala z Ibona rozumy, jak to u nich chodí s lovem. Jezevčíci se prý až tak nevyužívají. V oblasti hor a lesů, kde jsme se právě nacházeli prý lov spíš spočívá v tom, že se vezme hodně psů - např. podengů, naloží se jich tak 40 - 70 do náklaďáku a vypustí v lese, tam pak štvou zvěř - hlavně černou a vysokou, které je tam prý spousta...

Pro nás zvláštní způsob... štvanice se vším všudy už u nás neuvidíme. Nebo se využívají spíše vyšší psi na donášku (ohaři... ), pro jezevčíka moc práce nemají, když mi to panička vykládala, byla jsem ráda, že žiju u nás, kde je pro nás malé práce dost a dost ;-)

Když nás pak po večeři, téměř v jedenáct v noci páníci venčili, málem se kutáleli... My si zatím "hodovali" na granulích... taková nespravedlnost... (Ale panička mi ulila kousek té dobré šunky a tak jsem si nakonec taky smlsla ;-) )

My psové jsme přespali v jedné místnosti v Ikonově domě a ráno si nás páníčci vyzvedli na venčení. Hlaďáci Pro-Euro šli na loučku za vesnicí, to oni mohli, jelikož nehoní ani ovce, ani kozy, ani koně a ani krávy... My, drsné Valentinky jsme museli kousek dál, do lesa, kde nás paničky vypustili. Tam jsem si vesele prošmejdili terén a lehce vyklusáni jsme se po 20ti minutách nechali svolat.

Páníci naložili auto, nasnídali se, rozloučili se a vyrazili s námi k Oceánu! Páni tam to bylo krásné! Někteří z nás byly u moře poprvé, takže jsem mohla dělat machra, že já už jsem byla, tak jsem vesele běhala po pláži a utíkala před vlnami, které byly opravdu veliké, protože byl zrovna příliv. A "tahala" jsem všechny vyvádět na pláži a v moři nějaké nepravosti ;-)

Tohle nám vydrželo více než hodinu, než nás dohnal místní plavčík a vyhodil nás z liduprázdné pláže, že tam nemáme co dělat... Drzoun ;-) Samozřejmě jsme v městečku (a nejen tam) vzbudili patřičný rozruch... Ono 5 hladkých trpaslíků/králíků a 7 drsných králíků/trpaslíků pohromadě se jen tak nevidí ;-) Pak už jen osušit, otřepat z nás písek a mohli jsme vyrazit směr Valladolid - místo výstavy.

Posledních 300 km jsme prospali, unaveni po plážování. Čekalo nás ubytování v Ibis Hotelu a povinný odpočinek před našim velkým dnem. Páníci se šli večer najíst i páníčkama Voseckýma od standardních dlouhánů a my zatím hlídali oční víčka z vnitřní strany... sichr je sichr co kdyby nám ty tmavý oči chtěl někdo ukrást!

V sobotu ráno brzy vstávat, vyvenčit, nasnídat, sbalit a zase do auta. Kousek jsme popojeli na výstaviště a netrpělivě očekávali, zda nás Španělé vůbec zaregistrovali a zapsali do katalogů. Ufff panička si oddychla a já si namazala polštářky na tlapkách... ;-)

Sobotní výstava byla výstavou klubovou. Účast byla po oba dny přibližně stejná, cca. 200 pejsků, na naše poměry málo, na jejich prý hodně. Když jsme se svěřili s tím, že se jen na naší klubovce se schází dvojnásobný počet a na světovku, kterou ČR pořádá v roce 2011 je očekáván počet daleko vyšší... se jim zamlžili brejličky :D

Zastoupeno bylo samozřejmě hlavně Španělsko pak Portugalsko, Francie, Itálie, Rusko, Německo, Belgie... no a samozřejmě ČR, reprezentována celkem 14ti pejsky. "Co řekneš paničko k celkové kvalitě pejsků a výstavě jako takové... ? "

"No co řeknu Béďo? Asi tolik: Pohledem našineckým, se zejména u drsných a hladkých miniatur, výrok rozhodčích a náš příliš často neshodoval ( a to nejen v kategoriích, kterých jsme se účastnili ;-))... Velmi často jsme na postech nejvyšších viděli pejsky, z našeho pohledu "vysoké", "hrbaté" či proporciálně nebo povahově a vůbec celkově nepříliš vyrovnané. Samozřejmě se našel sem tam i pejsek, který byl opravdu pěkný - například francouzká ch.s. Ker ki Douar měla pejsky pěkné a vyrovnané, velmi pěkný byl například Boris de Ker ki Douar, ale i u něj jsem našla malé "ale"... nelíbila se mi jeho povaha, byl nervózní, "agresivní"... , snažil se kousnout rozhodčího a chňapnul i po mně, když jsem si jej šla prohlédnout jako tvého možného ženicha...

Ale zpět od jednotlivců k celku. Výroky sudích je třeba respektovat, každý má pochopitelně svůj jedinečný ideál krásy a to co se nám zdá pěkné a "jak by mělo být" může druhému připadat "nepovedené"... A ani systém udělování titulů, kdy o jeden jediný CAC titul soutěží vítězové tříd, není u nás obvyklý a zmatky vzniklé při udělování titulů při závěrečných soutěžích na mě nezanechali příliš velký dojem. Prostě taková "malá španělská vesnice" ;)

Bylo vidět, že se při přípravě snažili o co nejlepší výsledek, ale asi jsme od nás už trochu rozmlsaní, nebo jsme možná čekali příjemnější "jižanskou" atmosféru. Pokud mohu posoudit, naše výstavy probíhají více v klidu a pohodě, v uvolněné a příjemnější atmosféře, vystavovatelé a zejména organizátoři jsou příjemnější a přátelštější... i přes to, že máme oproti "jižanům" pověst studených čumáků.. "

Největší úspěch v první výstavní den sklidila moje tetička - Frgíška Katky Benediktové - stala se CAC, Klubový vítěz, BOB... . Výsledky nás ostatních pejsků:

Drsní - trpaslíci a králíci - Valentinky: Já - Beďulka VD1 - (pracovní třída), Vendulka - VD1, Ťápa - VD, Dalamánek V1, Oříšek V1

Hladcí trpaslíci a králici - Pro-Euro: Arabelka V1, res.CAC, F1 Schumi V2, Hazard Baby V1 jun., Chic V1jun. Cherrynka V4 jun.

Dlouháni standard - Von Vosecky: Blanka V3, Alibaba VD

Sobotní výstava skončila a my se zase s páníčkama přesunuli po venčící pauze, na hotel. Paničky se šlechtily - chystaly se na slavnostní večeři a setkání jezevčíkářů. Večeře prý byla prima, oproti samotné výstavě více uvolněná nálada, výborné jídlo o čtyřech chodech... jedna specialita za druhou a tak chutný a dokonalý medium steak panička ještě nikdy nejedla... no nedonesla mi ani kousek, tak nevím...

Zdraví Vaše cestovatelka BéĎa

fotky z velkého výletu naleznete opět zde: www.bedulka.vesel.info/fotogalerie a http://blanule-bedule.rajce.idnes.cz/