Bylo mi celkem jasné, co nás v Liberci v půlce listopadu čeká. A nemýlila jsem se. V pátek mrholilo a byla mlha, v sobotu jen mlha, ale pořádná, a v neděli ráno asi na hodinku vyšlo slunce, pak se zatáhlo a nakonec pršelo. Jak říkám – listopad.

Ze spřátelené dozí domácnosti přišlo varování, že je všude hodně mokro a sem tam ještě popadané stromy po vichřici. Když jsme tak v pátek odpoledne uvažovali, kam vyrazíme, než se setmí, dohodli jsme se, že půjdeme ke kostelíku U Obrázku. Ovšem pohled na bláto nás poněkud odradil od lesní cesty, nakonec jsme došli po silnici.

Kostelík U Obrázku

V sobotu jsme vyrazili vlakem do Hodkovic nad Mohelkou. Z dob, kdy měli naši u Liberce chalupu, si Hodkovice pamatuji jako ne příliš hezkou obec – ovšem v těch dobách to nebylo hezké nikde. Dnešní Hodkovice vypadají moc pěkně.

Pokračovali jsme po červené podél křížové cesty – bylo dost mlhavo, její konec se ztrácel. A ještě hustší mlha nás čekala na pláních za kaplí. Kromě jiného je tam i malé letiště – jednu chvíli mě napadlo, co bychom dělali, kdyby se proti nám vynořil eroplán…

Křížová cesta u Hostomic nad Mohelkou

No ale nic nás nezajelo (může letadlo člověka zajet?), a tak jsme tou mlhou šli a šli, až jsme došli k viaduktu. Ten už je skoro v Sychrově. Dokonce i vlak po něm jel, jenže - jak jsme byli přímo pod ním - nebyl přes zábradlí vidět. Stejně by nebyl pořádně vidět kvůli mlze.

Zámek Sychrov - nádvoří

Došli jsme na zámek – a mlha pořád jak mlíko, z ní se vynořovaly stromy a vypadaly jako kostry stromů. Zámek sám, jak je hodně široký, se kvůli mlze nedal pořádně vyfotit (ale zase jsme ho mohli fotit i z parku, protože díky mlze nebylo vidět, že opravují schodiště).

Prošli jsme se mezi těmi strašidelnými stromy a říkali si, že sem musíme zajet znova – ono to v mlze má něco do sebe, ale… nebylo by špatné taky něco vidět, že.

Zámecký park - Sychrov

V neděli ráno na chvilku vysvitlo slunce, ale než jsme si to stačili užít, zase se zatáhlo. Nicméně nepršelo, nebyla mlha – vlastně moc pěkné počasí. Rozhodli jsme se, že vyrazíme směrem k České chalupě a uvidíme, kam až dojdeme.

V těchto místech jsou cesty kamenité nebo písčité, žádné bláto, šlo se hezky. A jak jsme stoupali, začal se objevovat sníh; nahoře u České chalupy dokonce chvíli padal. Bývalo by bylo hezké jít dál, ale to by nám taky mohl ujet autobus domů. A tak jsme se obrátili a vrátili se ze zimní přírody do podzimního Liberce.

U České chalupy

Tak nějak mi to připomnělo tuhle písničku. Škoda, že už ji Wabi Daněk nezazpívá.

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.