Po nešťastném odchodu Macešky za Duhu jsme se dostali do dost problematické situace. Kuba jako pán koček byl nešťastný a Světluška seděla neustále za prosklenými dveřmi na terasu a čekala, kdy se jí vrátí domů její kočka. Pořád se dožadovala vypuštění na zahradu, že by se tam podívala, jestli koč už nejde.

Ničilo mi to nervy. Maceška spinkala pod meruňkou a tady kus smečky smutnil až moc. Podívala jsem se na stránky zdejších útulků a vybrala si SOS kočky Hodonín, protože to není daleko, kočky jsou v depozitech, tudíž je depozitářky dobře znají a vědí, co je pro ně vhodné, no a taky jsou ochotní dát kočku do domku se zahradou a netrvají na chovu pouze v bytě.

V depozitu SOS kočky Hodonín

Probrali jsme webové stránky a provedli předvýběr adeptek. Kuba rozhodně trval na kočce, kocoura nechtěl. A se seznamem v ruce jsem druhý den do depozita zatelefonovala. Ještě jsem vznesla i mé požadavky – chtěla bych kočku, co nebude mít problém s rušnou domácností, kam dochází i dost cizích lidí, a zvládne dva psy pobývající v domě. Dva přátelské psy, ale přece jen. Myslím, že jsem paní depozitářku trošku zaskočila :) , ale po zralé úvaze mě odkázala na svou kolegyni v Mikulčicích, která žije s rodinou a kočkami v rodinném domku a mají i psy. Tam jsem se domluvila, že bychom chtěli kočičku (i když depozitum zrovna oplývalo kocoury) a v sobotu se přijedeme podívat a vybrat si.

V depozitu SOS kočky Hodonín

Když jsme přijeli, překvapilo nás, že kočky se jen mihly a zmizely. Málem ve dveřích nás adoptoval jen maličký kocourek, který byl v depozitu velmi krátce a neměl ještě ani očkování. Ovšem za chvíli se ze všech koutů domku začaly objevovat kočky, posedaly na schodiště do patra a tvářily se jako šampionky na výstavě (to prý není obvyklé, většinou kočky zmizí a je potřeba nahoře vykutat a přinést tu na internetu vyhlédnutou).

Adept

Paní depozitářka vytáhla ještě misku s rybím masem a to se k ní nahrnula všechna koťata. A my jsme si měli vybrat! Ke všem kočičkám jsme dostali informace a vždycky nám bylo řečeno, jestli je kočka plachá nebo ne. Přiznávám, že plachou jsem nechtěla, aby u nás zbytečně nestrádala (pro osamělou osobu v bytě to problém není, ale u nás...). Dokonce jsem si udělala pár fotek. Dozvěděli jsme se, že kastrují i plašanky a vypouštějí je do původních lokalit. To mi bylo sympatické.

Už je doma

Mezitím si Kačka sedla na pohovku – kočky zatím volně korzovaly celým domem – a přitulila se k ní dvě koťata. Kolem Kuby se ovíjelo další. Já jsem do výběru odmítla zasahovat – já vybírám psy :)

A tak jsme v naší přenosce nakonec odnášeli dva sourozence, půlroční vykastrované kocourky Oriho a Kiliho. Cestou domů byli v klidu, jen Kili občas mňoukl, ale když ho Kuba skrz dvířka podrbal, tak toho nechal.

Psice nám daly najevo, že čekaly, že vezeme Macešku! Tohle nebyla jejich kočka! Takže došlo na nějaké štěkání a zavrčení, ale daly si říct. Po 24 hodinách kočičáci už nesyčí jako klubko hadů, jen občas syknou, psice na ně vrtí ocasem a Borůvka nahodila stoický výraz „když jste si to přitáhli a trváte na tom, tak si to teda necháme“.

Pomocník, taky už má své doma

Světluška na ně vstřícně kníká a chtěla by si hrát, jenže nejlíp na honěnou jako s Maceškou, a taky by jim chtěla olizovat uši. Borůvka se snaží vychovávat jako vždy a občas zavrčí na upřeně zírajícího Oriho, který z ní oka nespustí, což je v psí řeči výzva. Světluška už od něj dostala pár facek, když si chtěla vlézt na oblíbené místo pod pohovkou, a tam bylo obsazeno. Kili je hubený atlet. Žere jako kyselina na rozdíl od Oriho, který poslední sousto nechá.

Všeobecná spokojenost

Dneska nám Kili dal zabrat, když Ori spal na židli v šicí dílně a po Kilim jakoby se země slehla. Lítali jsme po domě a prohledávali schovávačky, které máme naučené. Až jsem si v šicí dílně všimla, že z jednoho regálu vypadlo pár látek. Za nimi sladce spal Kili jako bílý andělíček, který netušil, co se v domě děje.

Uf, myslím, že nám ti trpaslíci z Hobita dají zabrat :)

Foto: Matylda