Nejmenší Potomkyně si nechává ráda vyprávět příběhy a já je musím vymýšlet. Tak mě jedna popadla a tady je. Pohádka má dvě části, ale je pravda, že tu druhou část už jsem jí nepovídala :-)

„Ne, už nech ten počítač vypnutý, budeme si vyprávět příběhy.“

„Tak jo, a mami, povíš mi o Červené Karkulce?“

Grrr. No dobrá, tak tedy o Červené Karkulce.

Byla jedna malá holčička a té, protože ráda nosila červený čepeček karkulka, se říkalo Červená Karkulka. Jednoho rána jí maminka povídá: „Karkulko, babička má svátek a tak jí dones víno a bábovku. Kytičku jí natrhej cestou, jen nechoď přes les.“

A Karkulka vyrazila, svítilo sluníčko, cesta jí ubíhala, vyzpěvovala si do kroku a trhala kytičky. „Ale když v tom lese jsou i jiné kytičky než tady u cesty,“ pomyslela si a už se vydala do lesa.

„Huhu, co tady děláš, sklerotická Karkulko?!“ bafl na ni vlk.

„Já nejsem sklerotická, podívej, babička má svátek a nesu jí pozornost,“ bránila se Karkulka.

„Hmmmm,“ zavrčel vlk, „a kde máš čepeček? Pofukuje větřík, nafouká ti do uší, sluníčko ti připeče hlavu a bude ti z toho ještě špatně!“

„Co?????“ vyděsila se Karkulka. „No fakt, já ji nechala doma.“

„Tak na co čekáš, hybaj domů.“

„Ale to se zase zdržím a přijdu pozdě k babičce.“

„Nepřijdeš, odvezu tě na zádech.“

„Co????“ znovu se divila Karkulka. „To je mi ale divná pohádka a navíc maminka mi říkala, že nemám chodit s cizími lidmi.“

„Jenže já nejsem lid, já jsem vlk,“ udělal logický přemet vlk.

„Aha, tak to jo,“ přistoupila na hru Karkulka a jeli.

A víš ty co? On ji fakt odvezl domů.

Maminka se vyděsila a téměř se slzami v očích vlkovi děkovala, že nevolal FOD, ale že ji bez úhony dopravil domů. Vlk odvezl Karkulku zpět do lesa a povídá: „Víš a teď už zase ta naše pohádka. Karkulko, kam jdeš?“ vyzvídá.

„Ale k babičce, tady za les, má svátek.“

„A kytičku ještě nemáš, co? Tady kousek je mýtina a tam jsou fakt extra kousky, řekl bych, že některé i chráněné.“

„Aha, tak ty babička opravdu mít nebude,“ těšila se Karkulka a rozloučila se s vlkem.

Vlk mezi tím pelášil k babiččině chaloupce. Jenže... Babička zrovna cvičila kung-fu a s vlkem pěkně vymetla.

„Babičko, co mi to děláš, vždyť já tě musím sežrat,“ bědoval vlk.

„Aha, no jo, já už na to úplně zapomněla,“ poklepala si rukou na hlavu babička a tak se způsobně nechala spolknout. A další jenže. Jak babička cvičila kung-fu, tak měla pořádně pevnou postavu, žádný špek a vlkovi pěkně ležela v žaludku.

Karkulka mezi tím došla k chaloupce a našla tam schváceného vlka.

„Kalkulko, žádné oči, žádné uši, nič. Neseželu tě, ani kdybyš byla napolčovaná,“ šišlal vlk. „Jednak je babiška pěkně tuhá a jednak mi vypadla plotéza. Plosím tě najdi myšlivce, ten už si bude vědět lady.“

A věděl. Myslivec byl zrovna nepohodnut s myslivcovou a ta mu už dva dny nevyprala ponožky. Tak si zul holínky a vlk šel ihned do mdlob. Karkulku ale napadlo, že se zase rychle musí obout, jinak bude ještě křísit babičku a ji taky.

A jak navrhla, tak udělal. Společně vytáhli babičku z vlkova žaludku a začali rychle větrat, a když mu nalili do krku slivovici, kterou tam babička měla jako první pomoc, vlk se probral a děkoval za záchranu trávící soustavy, babička mu opravdu ležela v žaludku už nějakou dobu a myslivec ještě vlkovi nadiktoval adresu jeho zubaře.

Pokud vím, tak vlk zůstal bydlet u babičky a založili spolu bezpečnostní agenturu, myslivec se doma udobřil s myslivcovou, děkoval jí za nevyprané ponožky.

A Karkulka? Ta platila ještě pokutu za orvané kytičky a jinak to už je jiná pohádka. A to zase někdy jindy. A zazvonil zvonec a pohádky je konec!

A z celé pohádky plyne pouze jedno jediné, mít dobrého dentistu.

Jak to bylo dál?

Celičký příběh není samozřejmě ještě u konce.

Myslivcová se s myslivcem udobřila a vlekla ho, díky jeho odéru, k doktoru Vlčkovi. Doktor Vlček byl mladý a odpovídal svému jménu a po nezbytných vyšetřeních zjistil, že má v nepořádku štítnou žlázu a doporučil léčbu. A tušíte správně. Po všech těch letech myslivcová myslivcovi sbalila kufry a přestěhovala ho k jeho doktoru Vlčkovi. Od té doby myslivec nepobíhá po lese, jednoho Vlčka ulovil.

Babičce a vlkovi bezpečnostní agentura nějakou dobu fungovala, ale jak víte, vlkovi babička po nějakou dobu ležela v žaludku a měl jí plné zuby a prostě to nějak neklapalo. Vlk sice dělal oči na Karkulku, ale byl si vědom toho, že zákon nepohlíží přívětivým okem na někoho, kdo má rád zajíčky, a tak si řekl, že maminka je taky vlastně fajn. A babička odjela na veeelmi dlouhou dobu studovat kung-fu do nějakého nejmenovaného kláštera někam na Východ.

Dlouhou dobu bylo vše mezi maminkou, Karkulkou a vlkem v pořádku. Než z Karkulky vyrostl klackující puberťák. Pak už bylo na pořádný průšvih zaděláno. Vlk se jednoho dne neudržel a Karkulku sežral. Vzhledem k tomu, že to bylo opakovaně, už to bylo nepodmíněně.

Vlk ale ve vězení brzy získal oblibu, protože začal s Karkulkou hrát dvojhlasá divadelní představení one man show.

Mamince a myslivcové zbyly jen oči pro pláč. A začaly se potkávat na sezeních AA.

A jak se to dostalo všechno ke mně.

Seděla jsem jako moucha na jednom z těch sezení, bohužel nepříliš blízko, protože přeci jen tento hmyz není příliš u personálu AA i jejich klientů v oblibě. A tak jsem možná ne všechno slyšela dobře, něco přehlušoval zvuk ventilátoru a já si musela dovymýšlet. Pokusila jsem se získat i nějaká vyjádření, ale babička je v současné době nedostupná někde v Asii, z vlka s Karkulkou se staly star a nemají chuť se vyjadřovat k čemukoliv jindy než na představeních. Na to zas nemám čas já. Tak něco málo pustil do světa MUDr. Vlček a myslivec a samozřejmě maminka a myslivcová.

Jestli jsem to Berušce vyprávěla? No nee. Toto celé mi vyprávěl v noci sen a na revizi se těší i Perníková chaloupka.