Opět bych vás chtěla zavést na procházku pražskou ZOO. Tedy hlavně kvůli dlouho očekávanému otevření nového pavilonu goril – Rezervaci Dja. Stavět se začalo na podzim r. 2019. Pavilon, který je největším výstavním prostorem trojské zoo, byl zpřístupněn návštěvníkům 28. září 2022. Již před několika měsíci sem byla umístěna část gorilí rodiny, Kamba, Kijivu a Shinda s nejmladším samečkem Ajabuem. Kromě goril obývají pavilon i guerézy pláštíkové, kočkodani, křečkomyši a kaloni egyptští. Zbytek gorilí rodiny – Richard se syny Kiburim a Nuruem – budou dál žít v původním pavilonu.

Pražská zoo, nový výběh goril z lávky, září 2022

Stavba nového pavilonu si kladla za hlavní cíl – přestěhovat gorily do více chráněné části zoo – předejít tak scénáři z roku 2002, kdy evakuace zvířat z dolní zaplavené části zoo byla velmi náročná. A zároveň i větší výběhy a prostor pro lidoopy, s výhledem rozšíření stávající rodiny. V září postupně dorazil do Prahy samec Kisumu z hornorakouské ZOO Schmiding. Narodil se 27. května 1997 v mnichovské Zoo Hellabrunn. Po něm pak přiletěla ze španělského Cabárcena i devítiletá samička Duni, která je dcerou pražské gorily Moji.

29. září jsem se v ZOO byla podívat osobně. Tentokrát jsem procházku vzala vlastně opačným směrem, než jak jsem zvyklá. Moje návštěva začala v Indonéském pavilonu, kde jsem viděla varany komodské, ale zastihla i orangutanního samce. A již dřív (odkaz zde) zmiňovaného binturonga palawanského. Nikdy dřív se mi toto zvíře tady nepodařilo vidět, natož vyfotit. Tentokrát jsem měla štěstí! A to se mne drželo i dál.

Pražská zoo, u slonů, září 2022

Pokračovala jsem kolem vyder a pavilonu hrochů, ke slonům indickým, kteří se ve výběhu producírovali v nádherné skupince. Dále k výběhu hyen čabrakových, kde se mi podařilo jednu z nich vyfotit při odpočinku. Šla jsem dál k pavilonu a pastvinám žiraf. Odtud už hodně zvědavá na setkání u goril. Pavilon je impozantní, výběhy obrovské. Až se trochu bojím, pokud budou gorilky venku, asi je neuvidíme v takové blízkosti, jako ve výběhu původního pavilonu. Ale je fajn, že mají víc prostoru.

Pražská zoo, gorila Duni, září 2022

Prozatím je skupina rozdělena – Duni obývá výběh s Kisumuem. Druhý výběh je domovem holek a nejmladšího samečka. Štěstí na fotky mne neopustilo ani teď – podařilo se mi vyfotit Duni, je neskutečně podobná své matce, Moje. Za dobu, kdy jsem byla v pavilonu, se mi bohužel nepodařilo vidět nového samečka – tak někdy příště.

Po prohlídce gorilího pavilonu jsem pokračovala kolem Gočárových domů do spodní části ZOO. Měla jsem totiž v úmyslu navštívit zdejší Papírnu. Lákala mne možnost vyzkoušet si ruční výrobu papíru ze sloního trusu. V papírně již byli pán s paní, takže jsem se připojila k výkladu zaměstnankyně ZOO. Bohužel po první fotce v místnosti mi vypověděl fotoaparát službu. Ale díky dalšímu „nadšenému výrobci papíru“ mám celý proces zachycený na mobilním telefonu! Na kolegu fotografa jsem si vzala kontakt, abych mu mohla po zveřejnění článku zaslat společnou reportáž.

Pražská zoo, proces výroby papíru ze sloního trusu, září 2022

Pracovnice ZOO nás seznámila s historií ruční výroby papíru – snad v mém popisu procesu nebudou chyby – sloní trus k jeho výrobě se používá na Srí Lance, kde jeho výroba zaujala ředitele pražské zahrady, a tak se z nápadu stala skutečnost. Trus se suší – z velké části jde o nestrávenou trávu, která se dále rozmělní na drobnější kousky, poté ji ZOO posílá ruční papírně do Velkých Losin, kde ji spojí se směsí, kterou sami používají na výrobu papíru, a takto odešlou zpět do ZOO. A zde už zbývá jen ji namočit a může se začít s vlastní tvorbou… Namočená směs je ponořená na dně tanku s vodou, musí se promíchat, poté se vezme rám, který se ponoří až na dno tanku a po chvíli jej opět zvednete nad hladinu – už s vrstvou směsi.

Pražská zoo, proces výroby papíru ze sloního trusu - voda odtéká, září 2022

Pak sejmete vrchní část rámu, přiložíte savou látku, dalším „rámečkem“ stlačíte papír uložený pod látkou, takže vymačkáte co nejvíc vody. Ještě i tak uložíte do lisu, kde se voda odstraní důkladně. Pak ještě papír krytý látkou „přežehlíte“, až poté od jednoho růžku látku pomalu opatrně odtáhnete – arch papíru je na světě! Ale ještě ho čeká sušení, které trvá cca půl hodiny. Teprve pak je papír hotov a je váš.

Měla jsem tedy volno, než si budu moci svůj arch papíru vyzvednout, takže jsem se šla podívat za gorilím samcem Richardem a jeho dvěma syny. Richarda jsem našla sedícího u posedu uvnitř hned zkraje pavilonu – zdál se mi takový nesvůj, zadumaný – prý je dost konzervativní, tak mu trvá déle, než přivykne změnám. Zato Kiburi s Nuruem se zřejmě už plně aklimatizovali na nový stav, i na to, že zůstali sami jen s tátou. Myslím, že se mají hodně rádi, alespoň tak na mne působila jejich společná hra, takové to okusování, cenění zubů, které možná vypadá dramaticky, ale je to jen a jen hra. A co teprve jejich honičky po pavilonu, od jednoho konce na druhý. Prostě řádili, jak jinak, no, jako všichni malí kluci.

Pražská zoo, setkání face to face, září 2022

Oběd jsem měla za sebou, takže jsem si ještě zašla na presso; pak zpátky pro sloní papír a dál k východu. A protože bylo právě kolem půl třetí, mou poslední zastávkou se stal bazén lachtanů, kde po chvíli začalo „představení“ při krmení. Lachtani umí na povel vyskočit z vody na břeh, podat ploutev, dát pusu, válet sudy, zazvonit na zvonec ve výběhu, udělat kotoul ve vodě, vylézt po kamenných schodech na skluzavku a sjet dolů do vody, nechají si osahat břicho i prohlédnout tlamu. Je milé vidět, jak s chovatelkou ochotně spolupracují, a odměnou jim je několik kyblíků rybek.

Tak někdy, příště, v ZOO, zase na shledanou!

Zdroj: stránky pražské ZOO

Foto: JITUR a nadšený výrobce papíru. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.