Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky, Jitur. Do ZOO se chystám, ale nějak mi utíká čas. Budu si muset pospíšit, dokud je jakž takž počasí.

Sleduju na FB zprávy ředitele ZOO, dává úžasné fotky nového páru. Vypadají, jako by se pro sebe narodili. A co se táče Richarda, tak prý po počátečním stýskání je na něm vidět úleva. Přece jen pro něj byl občas nervák šéfovat svým samicím a prý je teď jen se syny hodně spokojený.

S tím Richardem si myslím, to samé. No a i to, jak krátce se Duni s Kisumuem znají a přitom to funguje, co víc si může ZOO přát

Jitur díky! Bezva reportáž. Tak snad to s gorilami všechno dobře dopadne. On taky Richard si možná ten klid užívá, přece jen ty hádky se samicemi a samci dohromady řešil celá ta léta a to dalo zabrat. Je to v Zoo krásné, moc ráda bych ještě viděla a zažila,mám to tam ráda a hezké vzpomínky z doby dětství i poté.

Jsem moc ráda, že Vám další procházka ZOO dělá radost! A možná to tak je, co my vnímáme jako Richardovu zadumanost, smutný výraz - třeba je to jen užívání si klidu

Richard: "Richard má totiž už tolik potomků, že dále rozmožovat jeho genofond není z hlediska chovu goril v zoologických zahradách žádoucí. Z toho důvodu s ním také zůstávají dva jeho synové."

https://www.krajskelisty.cz/praha/27909-navstivte-nejslavnejsiho-seniora-kde-vyfasoval-svuj-vejminek-a-proc-mu-nechali-jen-dva-kluky-o-kom-se-mluvi.htm

No, chce to holt novou krev... Richard je osobnost, ale zdá se, že i Kisumu je pěkný gorilí chlapák a vypadá i rozvážně, tak snad si spolu s holkami vytvoří dobře fungující rodinu.

To je zajímavé, vlastně jsem v ZOO Praha byla někdy v dětství. Od té doby ne, vždycky jsme měli jiný program. A výrobu papíru v Losinách jsem viděla asi pětkrát, takže si to dovedu živě představit

Já tam chodím strašně ráda, vlastně tak nějak, od narození Móji, kdy mi ji představili moje neteř se synovcem - vždycky, znovu a znovu je tam, co vidět

Už se těším, až se do ZOO taky vypravíme. Nechtěla jsem tam jít hned jak nový pavilon otevřeli, bála jsem se, že tam bude moc lidí.

Hezká reportáž!

Totéž jsem si myslela i já, ale druhý den, ač bylo nádherné počasí, lidí bylo tak akorát, rozhodně ne, narváno

furt mi v Perníkovicích cosi chybí..jo, zoo....

Tak naplánovat výlet...

Zdravím všechny,

před necelými 14 dny jsem byla s dcerou v ZOO a samozřejmě i rezervaci Dja, bylo nádherné počasí, jak stvořené k návštěvě ZOO. Nový pavilon goril nás také nadchl, nicméně nový párek goril, Mojina dcera i její nový nápadník nám, vůbec nepřipadali v pohodě. Duni chvíli chodila po své ubikaci s jutovým pytlem přes hlavu, aby tak došla až ke svému ženichovi, sedícímu stydlivě v koutě. Tam si mu položila hlavu na rameno, ten pytel si přetáhla přes celé tělo a dělala, že tam není. Dělalo to na mě dojem, že oba si zvykají jen pomalu a pozornost lidí jim moc dobře nedělá, ale zdá se, že alespoň spolu navzájem si rozumí.

Pokud jde o Richarda a jeho synky, tak když jsme se u něho zastavili, seděl v koutě a v jeho pohledu byla směs zármutku, hněvu i rezignace....žádná radost Říkala jsem to zrovna dceři a nějaká paní za mnou mi poklepala na rameno a prohlásila, že právě tohle zrovna říkala svému muži, a že si myslí, že Richard je nešťastný. Na mě ten dojem dělal taky. Ráda proto čtu, že jiní, kdo ho v poslední době viděli, ho zastihli v lepší náladě. Při naší poslední návštěvě jsme vůbec neviděli Nurua; Kiburi se válel malý kousek od Richarda na zádech, hrál si s vlastníma nohama a evidentně se nudil. Nejspíš věděl, že pokoušet tátu v tom rozpoložení, v jakém byl, by nebylo moudré...

A Ajabu přišel o své mužství? To jsem vůbec netušila. Takže jestli to dobře chápu, tak Ajabu zůstane v tom novém pavilonu s mámou a tetama?

Asi, díky tomu zákroku, nebude problém, aby zůstal

Krásná reportáž ze ZOO, už jsem tam dlouho nebyla.

Doporučuji, určitě stojí za procházku

Nemohu si pomoct, ale Duni je v obličeji tak moc podobná Moje, přijde mi, že i chováním

Byla jsem se na gorily podívat asi týden po Jitur a vypadaly všechny spokojeně. Dokonce i Richard se choval jako obvykle - chvíli posedával venku a pak se odebral do svého obvyklého koutu u skla k odpočinku. A expozice Dja vypadá opravdu úžasně, těším se na jaro, kdy budou venku denně.

A díky Jitur za reportáž z výroby papíru, vypadáš hodně odhodlaně

Jo, snažila jsem se soustředit, neb můj "fotograf" mi džentlmensky postoupil místo - jako prvního výrobce...