7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


POVÍDKA: Přetlak

26.4.2008

No dobrá, musel jsem počítat s tím, že nám domů nějakýho kluka přivleče. Ale tohle jsem nečekal. Fotbalista! Kdyby to aspoň chtěl dělat, protože se nemůže obejít bez mičudy, ale to ne, on se mi klidně přizná, že jdou s tátou za penězma. Prej solidníma! Pch. To bych rád viděl, co považujou za solidní peníze. Ještě se chlubí, že je šikovnej na všechny sporty, ale fotbal holt nese nejvíc, prachů i prestiže.

Kluk je vychcanej jak mraky a ta holka to nevidí! Já bych řval… ale můžu něco říct? Nemůžu. Okamžitě bych byl za nelidu, kterej nechápe její křehkou dušičku. Přestala by se svěřovat a kdoví, do jakýho průseru by vlítla. Ach jo.

Vždyť i ten Vašek to vidí, že je to blbec! No, aspoň on jí to řekne, brácha má přece jiný možnosti než táta, na toho není tak alergická. Vždyť já bych nakonec překousnul i ten fotbal, kdyby mi nebylo jasný, že ten prevít to naše tele jen využívá, dokud mu do klína nespadne něco onačejšího.

Ne, že by Anna nebyla pěkná holka, ale na těch svých osmnáct nevypadá a navíc je její první. Kouká na něj jak na svatej obrázek a rozum pustila k vodě. Já vím, že tohle skončí průšvihem, že bude ráda, když to jen obrečí. A nemůžu s tím, sakra, nic dělat!

Že to ale dneska profukuje. Prej máj lásky čas a zima je jak v psírně. Ne, na lásku radši nebudu myslet, nebo mě z tý holky ještě klepne. A navíc mám dnes v ordinaci dlouhej den a přijde i pan Pražák. Ach jo.

Nazdar pejsku? Kdepak máš pánečka? Hodnej kluk… Dobrý den! Ale že nám dnes fouká co? Ale tady Punťovi to nevadí, viď ty chlupáči. Ne, to je dobrý, ty kalhoty stejně potřebovaly vyčistit a já se v práci převlíkám. Tak pěkný den!

Bože, jak já bych chtěl psa! Mám dojem, že ho marně chci celej život. Máma se o tom odmítla bavit, že prej pes je špinavej a ona má i tak co dělat. Tak jsem se špinil taky, abych jí ukázal, že se psem nebo bez něj, špína je furt, ale akorát jsem dostal na zadek a šel spát bez večeře. Co já si nasliboval, že budu mít psa! Ale na fakultě to nešlo, pak jsme s Hankou žili po podnájmech a nakonec se ukázalo, že je alergická na srstnatý zvířata. Ach jo.

To je tak nespravedlivý! To jsem navždycky odkázanej akorát drbat cizí psy? Mám vztek, mrzí mě to, žere mě to a můžu něco dělat? Nemůžu. Vždyť já jí to nemůžu ani pořádně vyčíst! Protože ta alergie, to není její vina. Je fakt, že jsem si dal záležet na tom, abych si ověřil, že je to pravda. Nebylo to ode mě hezký, já vím, ale po těch máminých obstrukcích jsem si nejdřív myslel, že to na mě Hanka jen hraje, aby neměla psa v bytě.

Je jasný, že jí můžu říct, že jí tohle nebo onohle třeba nesluší, nebo že to jídlo za moc nestálo. Pokud mám sebevražednou náladu, tak jí můžu poradit, aby zhubla, nebo aby taky jednou zmlkla a nechala mě konečně přečíst ty noviny. Ale s tou alergií musím bejt zticha, protože za tu fakt nemůže.

Přitom ona to ví, že mě to štve, že mě štvou i ty její rozumný řeči, že jako chodím pozdě domů, ona je taky v práci, děti jsou rozlítaný… Ale já bych kvůli psovi klidně spěchal domů, fakt! To ale těžko můžu jen tak říct, protože každej chlap, když může, tak přijde domů, až když to má žena zmáknutý. Nechat politovat, kolik že mám tý práce…

Ale že jsem dnes hnusnej. To je tím počasím. Vždycky když takhle studeně fouká, tak leze na povrch mý špatný já. A ještě k tomu pan Pražák. Já bych se radši neviděl.

****

Nazdar Jarmilko! To je zase jednou krásný jarní počasí, co? Koukám, že jsme ještě nezačali a v čekárně je už plno. To zas bude den. Co je nového? No paní Maletínská je tu jen pro léky, starej Vondrouš zase sípe… cože? Že z něj táhnou cigára?

Já toho chlapa přetrhnu jak hada! Celý měsíce z něj šílím, zkouším na něj málem i zaklínadla a ledva se mu uleví, tak už hulí! No jo, už nekřičím. Ale co, klidně je vyděsím! Mám takovej dojem, že i celkem rozumnej člověk, jak je z něj pacient a má dodržovat nějakej režim, tak se začne chovat jako páťák za školou… Koho tu máme ještě?

Cože? Stará profesorka Kárná? No ta mi zase bude opravovat výslovnost a červeně mi podtrhne chyby v receptu. Neznám jinýho člověka, kterýmu by jméno tak padlo, jako jí! Ta kárá už preventivně, takže jak ji vidím, mám chuť páchat alotria. Potom tu jsou nějaké ty kontroly a samozřejmě pan Pražák. Ach jo. Já to tak nemám rád.

Jak mám někomu do očí říct, že za pár měsíců umře? Vždyť to je šílený! Já vím, že bych mu to měl říct přímo. Je dospělej chlap, měl by si rozvážit, jak s tím zbývajícím časem naloží. Ale já to prostě nedokážu. Nedokážu vzít člověku naději! Co už by mu potom zbylo? Co já vím, není to moc pravděpodobné, ale sem tam se zázraky stanou, ne?

Tělo je úžasný stroj, o jehož chodu víme dost, ale zdaleka ne všechno. Co když v něm má nějaké rezervy, které čekají na tu poslední chvíli? Samozřejmě, že mu řeknu, že je to vážný, ale musím mu nechat aspoň maličký vrátka… On to nakonec pozná sám, ale dokud může bojovat, tak by měl. A to bez naděje nejde.

K čertu s tím! Jsou chvíle, kdy tu svou práci nenávidím. Ale naštěstí je víc těch, kdy ji miluju. A co si budeme říkat, většinou ji jen dobře snáším. Ne, dnes vážně nemám dobrej den. To ten fotbalista. Proč si ta holka radši nepřivedla domů psa? Díky Jarmilko, za to kafe. Možná bych potřeboval spíš panáka… Ne, samozřejmě si dělám legraci. Tak mi zavolejte prvního pacienta a dáme se do práce.

***

Uf, mám dojem, že je mi aspoň sto let. Minimálně mému mozku. Jsem unavenej až to bolí. Ještěže můžu chodit do práce a domů pěšky, kdybych se měl mačkat někde v autobuse nebo popojíždět autem v zácpě, asi bych vraždil. Ne, samozřejmě přeháním, ale možná bych někoho pokousal.

Proč nemám toho psa! Mohli bychom si vyběhnout do parku a potom sednout na jedno Na růžek. Pokecal bych s jinejma chlapama, co by jim pod židlí sedělo všelijaký psovstvo, probrali bychom novinky a cejtil bych se jako člověk. Já vím, že se můžu procházet i bez psa, ale proč bych to dělal?

Sakra, zapomněl jsem, že mám koupit rajčata. No je tu ještě ta zelenina v supermarketu. Hanka sice říká, že tam nemám zeleninu kupovat, ale pro jednou… přece se nebudu vracet kvůli pár rajčatům.

No to snad není možný! Tady je jedno nahnilý, tohle má dokonce plíseň u stopky! No milá slečno, nekoukejte na mě jako byste spadla z višně a pojďte si v tom udělat pořádek! Že za to nemůžete? A kdo může? Snad já? To byste musela přestat kecat s kolegyní a trochu se věnovat práci!

Ach jo, že jsem sem chodil. Sice jsem měl pravdu, ale nějak mě to netěší. Nemusel jsem bejt tak hrubej, mohl jsem jí na ty vadný rajčata upozornit vlídněji… No a už v tom zase lítám. Proč vlastně nejsem schopnej mluvit s lidma na rovinu?

Já vím, upřímnost a hrubost nejsou totéž, ale někdy to tak vyjde, ať se člověk snaží, jak chce. No nejsem já blázen? Konečně jsem mohl někomu říct, co si doopravdy myslím a připadám si jako nevychovanej hulvát. Kašlu na všechno a jdu domů. Jsem dnes prostě strašně unavenej.

A hele, nikdo není doma. Jak to? Kde se všichni couraj? To ticho je doslova blahodárný. No ne, ta Hanka je přece jen třída. Gulášová polívka! Voní až za dveře a je právě tak teplá, abych si neopařil pusu. A dokonce mi nechala na stole i noviny. Nejsem já vlastně šťastnej chlap?

No, mohla je srovnat, nesnáším, když musím hledat titulní stranu. Aha, tady je něco zaškrtnutýho. S pěti vykřičníky. A se srdíčkem! Co to do ní vjelo? Že by se nakazila od tý naší holky? Ale ne, vždyť je to jen inzerát. Cože? Na nahatýho psa???