Olympští bohové to neměli snadné, jak by se mohlo zdát. I jiná božská plemena usilovala o jejich záhubu a převzetí vlády nad širým světem. Bratři vzpurného božského rodu Titánů se jednou rozhodli, že Olymp dobudou a Titány, uvržené Diem do podsvětí, pomstí. Byly to nesmrtelné, obrovské bytosti, řvoucí, s vousatými bradami a rozevlátými pačesy a bylo jich celkem dvacet čtyři, což byla nečestná přesila neboť olympská posádka byla poloviční.

Obři nejdřív zasypali Olymp kameny a planoucími pochodněmi. Někteří bohové pobíhali po Olympu a hasili, jiní se schovali pod stůl a radili se co dělat. Bůh slunce Hélios na chvíli zhasnul, aby obrům ztížil míření. Bohyně Héra v transu vyvěštila, že je potřeba najít bylinu nesmrtelnosti a s její pomocí pak může jen smrtelník ve lví kůži obry pobít. Popis se hodil na Hérakla, proto Zeus bylinu rychle přinesl a povolal Hérakla, aby jim s obry pomohl.

Ten se nedal dvakrát pobízet - on Hérakles byl všude první, jak šlo o to někomu natlouct. První to od něho schytal obr Alkyone, toho Hérakles srazil šípem a dobil kyjem. Obři však nanosili hromadu kamení a z jejího vrcholku se vrhl na Olymp obr Porfyrion. Dusal po Olympu, řádil tam jak černá ruka, Pallas Athéna jen tak tak že uskočila, aby ji nezašlápl. Porfyrion se nakonec vrhl na Héru a jal se ji škrtit.

Viděl to Érós poletující kolem a nevěda si rady, vypálil do Porfyriona šíp, tím se ovšem obrova nenávist změnila v sexuální chtíč a Porfyrion serval s Héry šatstvo a vilně se chechtaje, chystal se ji zmermomocnit. Ale naštěstí už doběhl její rozzuřený manžel Zeus a podťal obrovi nohy bleskem, aniž by zkoumal, zda náhodou Héra nevříská jen tak naoko. Na zemi pak už obra dorazil Hérakles.

Další obr, Efialtes, se zuřivě šavloval s bohem války Areem a Ares, jak byl menší, už byl skoro na kolenou, ale naštěstí Apollón střelil Efialta do jednoho oka, a když ten ničema vřeštěl (asi to bolelo, či co), Hérakles ho opět dorazil šípem do druhého oka. No, byla to děsivá řež. Bůh Dionýsos se pomocí thyrsu šermoval s dalším obrem, Héfaistos se zase s jiným ukrutně bil pomocí kovářských kladiv (nakonec se naštval a polil ho sběračkou rozpáleného tekutého kovu), sudičky Klóthó, Lachesis a Atropos se s tím také nepáraly a mydlily obry hlava nehlava mosaznými palicemi. Athéna jednoho utloukla kamenem.

Ale vždy musel zdolaného obra dorazit Hérakles, jen on tu moc měl, takže se chudák strašně nalítal. Po čase zahájili obři plánovitý ústup, ale olympští bohové nechtěli nic ponechat náhodě a obry pronásledovali. Obr Enceladus byl v mžiku na placku, když ho zasáhl mohutný kámen, který po něm hodila Athéna, Poseidón trojzubcem srazil obra Polybuta i s kusem ostrova, obra Grationa propíchla Artemis, Hippolyta utloukl Hermes a Zeus s Areem, metající jeden blesky a druhý kopí, vnesli do již kolísajících řad obrů tak citelné ztráty, že vítězství olympských už bylo neodvratné.

To ovšem nebyl konec trápení, Matka země, aby se pomstila za porážku obrů, zrodila Tyfóna - obrovitého obra (i podle obřích měřítek) - měl 1100 stadií v rozpětí paží, gigantickou oslí hlavu a jeho ruce i nohy byly složeny ze svíjejících se hrozných hadů. A tahle nádhera se přihrnula na Olymp. Zeus po něm hodil blesk a ťal ho zlatým srpem, ale když raněný Tyfón ustoupil, Zeus se s ním neprozřetelně pustil do rvačky. Tyfón ho omotal chapadly jako mumii, zabavil mu srp a vyoperoval mu z rukou i nohou šlachy takže se bůh nemohl hýbat.

Bezmocného Dia pak Tyfón schoval v jeskyni, kde ho hlídala Tyfónova sestra Delfyna, sice menší, ale taky pěkná zrůda. Boží posel Hermes a bůh Pan se ale nezalekli, potají se připlížili k jeskyni, kde Pan na Delfynu tak strašidelně zamečel, že než se z toho obluda vzpamatovala, tak Hermes posbíral šlachy a bleskově je zpátky Diovi voperoval. Zeus se vrátil na Olymp pro vůz s okřídlenými koňmi a z tohoto vozu metal na Tyfóna blesky v takové intenzitě, že ten nestačil uskakovat. Zkoušel házet po Diovi horami, ale Zeus spustil přehradnou palbu z blesků a všechny hory odrazil zpátky na Tyfóna. Nakonec Zeus na těžce raněného Tyfóna svalil celou sopku Etnu. Lidi, to musela být podívaná!

Jedná se o méně známý úpadkový mýtus, který zřejmě reflektuje vzpouru divokých horalů a jejich útok proti helénským pevnostem. Rovněž má vysvětlit nálezy obřích kostí, které se v některých muzeích v Řecku vystavují.