Tato prastará legenda je zřejmě odrazem dávných dynastických sporů na poloostrově Peloponnésos. Na jejím počátku stojí král Agamemnón, který pocházel ze starého vládnoucího rodu. Zpupný chlapík a velmi mocný a bohatý, daně mu platili kdejací menší vládci na Peloponnésu.

Jednou se po ránu nudil a tak zahájil válku proti Piskému králi Tantalovi kterého zabil v souboji a odvlekl jeho ženu, nyní vdovu, Klytaimnéstru. Ta ho sice celkem po právu nenáviděla, nicméně on se jí na nic neptal a následkem toho mu stejně porodila několik dětí - synka Oresta, a dcery Elektru, Ifigenii a Chrysothemidu.

Když syn trojského krále unesl manželku Agamemnónova bratra a vyvolal tím známou trojskou válku, kterou líčí Homér ve svém eposu Ilias (Trója byla Ilion), byl Agamemnón mimo domov asi deset let a v té době se na scéně objevil Aigisthos, ztracený syn jiného významného rodu, který si dělal nárok na Agamemnónův titul, majetek i manželku, ne nutně v tomto pořadí.

Varovali ho samotní olympští bohové, konkrétně boží posel Hermes, protože věděli že Agamemnónův syn Orestes se na to nebude jen tak dívat, pochopitelně až vyroste. Nepodařilo se mu ale Aigistha odradit, co jemu budou bohové vykládat, on chce na trůn. Agamemnónova kontrarozvědka mu sice donesla až pod Tróju, k čemu se doma schyluje a on nechal manželku hlídat svým dvorním pěvcem. Což nebyl nejšťastnější tah, pěvec má zpívat a ne hlídat manželky.

Aigisthos milého pěvce popadl, vysadil ho na pustý ostrov a nenechal mu tam ani piškot, takže chudák pěvec dozpíval, resp. na tom ostrově umřel. No a pak už Klytaimnéstra Aigisthovi vesele podlehla, nedalo jí to moc práce, Agamemnóna nesnášela. Zabil jí prvního manžela, vzal si ji proti její vůli a teď si prý z války s Trójou veze jakousi Kassandru, jistě nějakou otřesnou flundru a tak se Klytaimnéstra s Aigisthem usnesli, že Agamemnóna po jeho návratu zabijí. I s Kassandrou nejlépe.

Aby se Agamemnón nevrátil nečekaně, zajistila Klytaimnéstra řetězec mohutných ohňů rozmístěných různě po kopcích, které měly být zapáleny, až trojská válka skončí (vida kde se inspiroval Tolkien se svými majáky Gondoru). Agamemnón se z války skutečně šťastně vrátil, po cestě ho chránila bohyně Héra před prudkými bouřemi. Vystoupil z lodi v přístavu Nauplio a pusinkoval rodnou hroudu, jak byl rád, že je doma. Jeho blaho ovšem nemělo mít dlouhého trvání, Aigisthos už v paláci rozestavil vrahy a šel Agamemnóna uvítat.

Tomu bylo horko a chtěl se vykoupat, proto ho v paláci vedli rovnou do lázně, a když z ní vylezl, Klytaimnéstra na něj hodila síť a Aigisthos ho zabil mečem. Agamemnón padl pozpátku zpět do stříbrné vany. Kassandra do paláce ani nevlezla, byla nadána věšteckým duchem a větřila krev, ovšem Agamemnón nedbal. Stejně ji zabili, Klytaimnéstra vyběhla ven a ubila ji sekerou. Samozřejmě že Agamemnónova osobní stráž to nechtěla nechat jen tak a dala se do zuřivého boje s Aigisthem najatými vrahy, ale prohrála.

O Oresta, než dospěl, pečovali jeho prarodiče, v ten hrůzný večer ho zachránila jeho chůva. Elektru slíbili spartskému velmoži Kastórovi a Chrysothemis se smířila s nevyhnutelným, a narozdíl od Elektry, přestala dávat Aigisthovi a Klytaimnéstře najevo že je nenávidí. Od Oresta se očekávalo, že otce pomstí, Elektra mu ostatně v dopisech připomínala, aby nelelkoval a něco dělal, vždyť ty zločiny volají do nebe. Orestovi se to nezdálo tak si nejdřív zašel do Delf aby si nechal sestavit věštbu.

Službu měl bůh Apollón (ostatně ta svatyně byla jeho) a ten Orestovi vyvěštil ,že otce rozhodně musí pomstít, jinak dostane svrab a neštovice a bude i všelijak jinak opovrženíhodný. Bohům se věří, s bohy se nediskutuje, takže se Orestes sebral a vyrazil do Mykén se zámyslem odpravit Aigistha i svou matku. Zašel nejdřív k Agamemnónovu hrobu, potkal tam svou sestru Elektru, ta ho poznala, byť ne hned, a po radostném přivítání spolu vymysleli plán.

Elektra se vrátí do paláce, bude dělat, jakože nic a Orestes bude předstírat, že je cizí poutník a žádat o přístřeší. V paláci mu vyhoví, to se tenkrát muselo. Klytaimnéstra Oresta nepoznala a pozvala ho nedočkavě dál, a poslala i pro Aigistha. Orestes jí totiž nakukal, že má pro ni zprávu o „Orestově“ smrti. Orestes nakonec v paláci vytasil meč a Aigista sťal. Klytaimnéstra teď ale svého syna poznala a prosila o slitování. A tady udělal Orestes hroznou chybu.

Jak byl v ráži, srazil mečem hlavu i své matce, vyhledal její dceru Helenu, kterou měla s Aigisthem, a zabil i ji. Obyvatelstvo Mykén Oresta podporovalo, jenomže spartský král Tyndareos - Klytaimnéstřin bratr, když se dozvěděl o tom masakru, přijel do Mykén a vymohl, že se s Orestem konal soud za matkovraždu. Orestes si nesměl ani umýt ruce, které měl celé od krve, ale hlavně se do něho pustily Erinye - hrůzné bohyně které pronásledují vrahy rodičů, otřesně ječí, zpívají hrůzné písně o viníkově zločinu, bijí jej, a z očí jim cáká krev. Není před nimi úniku, štvou takového nešťastníka, až zešílí a umře.

Orestes byl nakonec soudem odsouzen k sebevraždě, ale bůh Apollón už se na to nemohl dívat, poslal Oresta do Delf znovu pro věštbu a na hlavu mu dal svůj vavřínový věnec, aby bylo všem jasné, že Orestes je pod ochranou samotného Apollóna. Věštkyni Pythii málem trefil šlak, když viděla Oresta pološíleného, odraného a s krvavýma rukama a jak vedle něho chrní odporná smečka Erinyí, pro tu chvíli znavená týráním své oběti.

Ale Apollón se ho zastal, a tak mu Pýthie vyvěštila, že musí do Athén, obejmout sochu bohyně Pallas Athény, ta ho pak zaštítí hlavou Medúsy a prokletí pomine. Apollón zavolal Herma a Hermes Oresta rychle odvedl, dokud Erinye ještě spí, ale Klytaimnéstřin duch je probudil a ony se vrhly po stopě. Apollón zuřil a vyhrožoval jim, že je postřílí, ale byly to plané výhrůžky - byly to také bohyně, a starší než on a nemohl jim ublížit.

Nakonec Oresta dohnaly a rok ho mučily otřesným způsobem, Orestes si ze zoufalství ukousl prst, což byla možnost jak tyto zrůdy usmířit. Částečně se to i podařilo, několik Erinyí změnilo barvu z černé na bílou a odletěly, ale jiné zůstaly a týraly Oresta dál. Po roce se tedy Orestes dostal do Atén, tam se vpotácel do chrámu a zhroutil se u Athéniny sochy, neúnavné Erinye dorazily krátce po něm.

Byl uspořádán další soud, Apollón v něm nebožáka prudce obhajoval, a při závěrečném hlasování i bohyně Athéna hlasovala v Orestův prospěch. Erinye s rozsudkem nesouhlasily, a i když jich několik Athéna doslova ukecala slibem nových svatyní, zbytek dál Oresta pronásledoval. Jejich hněv nešťastný Orestes utišil až v Chersonessu, kde jim jako oběť dal černého berana a postavil jim svatyni. Orestes se pak stal spartským králem a zemřel v sedmdesáti letech na hadí uštknutí.

Erinye byly personifikací výčitek svědomí, které, pokud jsou dostatečně silné, mohou člověka dohnat k šílenství. Chraňte svoje svědomí, může se z něho stát ten nejhorší mstitel.