Bellerofontes byl vnuk známého korintského krále Sysifa a protože byl horká hlava a zahájil svou kariéru vraždou v afektu, musel se z Korintu pakovat a to poněkud narychlo. Nejprve utekl do Tyrinthu, kde ho sice tamější král Proites přijal, ale jako na potvoru se do Bellerofonta zakoukala královna.

Na potvoru proto, že nebyla Bellerofontův typ a on její milostné návrhy zamítl. A jak to tak někdy chodí, královnu to rozzuřilo a obvinila ho veřejně, že naopak on činil nemravné návrhy jí, což jí její královský manžel zbaštil i s navijákem. Neměl ale odvahu Bellerofonta sám zabít, přímou vraždou uprchlíka by totiž riskoval zájem Erinyí, tak ho radši poslal ke svému příbuznému, králi Lykie Iobatovi s dopisem, ve kterém bylo napsáno cosi zhruba v tom smyslu, že doručitele má král Iobates odpravit.

Ale ani Iobates nechtěl mít na rukou krev svého hosta, navíc člověka z královského rodu a proto požádal Bellerofonta aby zbavil kraj Chimairy - otřesné obludy který vyhlížela jako sen šíleného genového inženýra - lví hlava, kozí tělo, ještěří ocas a ještě ke všemu chrlila žár.

Bellerofontes svolil, ale protože věděl, že tady končí veškerá legrace, řekl si, že nejdřív si chytí okřídleného koně, protože z výšky se mu bude s Chimairou bojovat lépe. Chvíli hledal a nakonec objevil koně Pegasa, jak pokojně pije z pramene. Bohyni Athéně se Bellerofontes taky líbil, tak mu darovala zlatou uzdu, kterou prý má nasadit Pegasovi a všechno půjde dobře.

Skutečně to fungovalo, Pegasos poslouchal na slovo a Bellerofontes na něm podnikal na Chimairu kobercové nálety, zasypával ji šípy, mydlil ji kopím hlava nehlava a nakonec, když nějak mimořádně hodně otevřela hubu, jí mazaně hodil do krku hroudu olova (kde ji tak rychle sehnal, legenda nepraví).

Olovo se rozteklo jak Chimaira chrlila oheň, steklo jí do žaludku a propálilo jí tam díru, následkem čehož chvíli úděsně jančila a pak zdechla. Král Iobates ale příliš vděčnosti neprojevoval, naopak nařídil strážcům, aby si na Bellerofonta počíhali a namleli mu. On ale tušil zradu a modlil se k Poseidónovi, prosil ho, aby poslal povodeň, která bude postupovat Bellerofontovi těsně v patách, zatímco půjde do paláce.

Poseidón míval slabost pro hezké kluky a tak ho vyslyšel a nastaly nepopsatelné zmatky. Všichni se snažili Bellerofonta ukecat aby šel jinudy, ale nezabralo to. Pak si vzpomněli, že Bellerofontes má v Tyrinthu pověst strašlivého chlípníka, tak na něho vyběhly všechny hezké místní ženy, cestou odhodily svršky a o překot se mu nabízely.

A to teprve zabralo - Bellerofontes si zacpal uši, zavřel oči a v hrůze prchal. Králi Iobatovi tak došlo, že Bellerofontes je za sexuálního maniaka považován zřejmě neprávem, nechal řádně vyšetřit celou aféru z Tyrinthu, omluvil se mu, dal mu za manželku svou dceru a jmenoval ho dědicem trůnu. Až tak měl špatné svědomí.

Bellerofontes se ale z té přemíry úspěchů asi pomátl, protože si usmyslel že zaletí na návštěvu k bohům na Olymp, zeptat se jak to jde a tak vůbec. Přinutil Pegasa letět do nadoblačných výšek, ale Zeus, pán Olympu to viděl a ta troufalost ho namíchla. Srazil Bellerofonta z hřbetu koně na zem. Bellerofontes spadl, šeredně si natloukl a bloudil po pustině slepý a raněný, dokud nevypustil duši.

Člověk si nesmí nechat úspěchy zamotat hlavu, neboť čím větší úspěch byl, z tím větší výšky se spadne.