Poslední měsíc roku 2015 byl na Jižní Moravě ve znamení mlhy. A to nemyslím jenom takového oparu, ale hutných, sluneční světlo nepropouštějící mlhy. Celodenních mlh, kdy na silnicích „mha přede mnou, mha za mnou“. Rána, kdy při vytažení žaluzií bylo stále stejně vidět – nebylo vidět nic. Kocourek Dareček sice chodil s námi na procházky, ale bylo to dost stresující, páč jsem ho v mlze neviděla, o šedivé Ajvi ani nemluvě. Já si někde na nákupech v obchodě uhnala chřipku, Ajvi z toho počasí kašel, který k nám musel dorazit až z Brna, jak prohlásil pan zvířecí doktor: „Kašle půlka psí populace v Brně.“ V současné době po Vánocích jsme začali už čtvrtý týden každodenních mlh, pouze tři dny za toto období bylo jasno a slunečno. Pro fotografování to bylo deprimující období.

Na začátku prosince, když nastoupily mlhy, jsem při návštěvě knihovny, kam si chodíme půjčovat s pánečkem literatůru, nafotila velmi pěknou výstavu paličkované krajky. Foťák nemajíc, pracovala jsem s mobilem. Co dámy z místního paličkovacího klubu dokáží, mě ohromilo.

Někdy uprostřed prosince vysvitlo na jedno dopoledne sluníčko, tak jsem naložila do auta Ajvi a Soňáček, napřed jsme se zajeli podívat k lesnímu rybníčku za naší vískou, kde právě zmizela mlha, bylo naprosté bezvětří a krásně se fotil okolní lesní svět, zrcadlící se na vodní hladině. Přesunuly jsme se na louky na opačném konci vísky a tam jsem koukala na pozoruhodná oblaka z vystoupané mlhy, která nad hřebenem Babího lomu vytvořila zajímavé útvary. Trošku to vypadalo, jako by za Babím lomem stála atomová elektrárna a z chladících věží stoupala oblaka páry. Dobrý fotoúlovek. Nu a na závěr se udělalo hezky i na Štědrý den, kdy slunce vybojovalo alespoň o trochu víc světla a dalo se i fotit. Třeba hřeben Babího lomu, byl celý v mlze, když jsem přišla na místo v lese, odkud ráda pozoruji turistický frmol na rozhledně. Chvíli jsem čekala a najednou začala mlha padat do údolí a horní partie skalnatého hřebene s rozhlednou vykoukly do zubatého sluníčka. Hezký zážitek.

Od té doby opět padla mlha a zdá se, že je stále hustší a hustší.

Loučím se se všemi příznivci letošního fotoeditorialu a děkuji jim za slova povzbuzení. Naučila jsem se díky této šanci, kterou jsem od Zvířetníku dostala (ahojky Liko!), kdy jsem MUSELA pravidelně fotit svoje okolí, trpělivosti, objevila jsem jiné pohledy na můj okolní svět, dokonce jsem se naučila využívat na svém skvělém ultrazoomu Sony další funkce (ty zvláštní čudlíky nejsou na těle fotoaparátu pro parádu, ale jsou funkční ;-) a umí zajímavé věci). Zjistila jsem, jak křehké zařízení je fotoaparát, když jsem klepnutím objektivem o zem zničila starý foťák. A jak mám skvělého manžela!, který mi k narozeninám koupil nový, který jsem si vybrala. Navíc mne fotografování baví čím dál víc, dává mi skvělé podněty jít dál. Ráda předávám štafetu dalšímu nadšenému amatérskému fotografovi, který obohatí naše pohledy zase na jinou krajinu a zajímavosti. Přeji všem klidný, spokojený a hlavně zdravý další rok. Vaše Alex.

Foto: autorka. Prohlédnout si je můžete i přímo zde na Rajčeti.