29.9.2022 | Svátek má Michal


ROZCESTNÍK: Z bahna do vody a pak na pozdní oběd

14.9.2022

Byli jste někdy na rašeliništi? Zvládáte koupání bez plavek? Je správně Komáří vížka nebo Komáří výška?

V půlce května 2022 jsme si udělali výlet do českoněmeckého pohraničí. Konkrétně k Cínovci. Kousek od bývalého přechodu je na hřebeni Krušných hor rašeliniště a na německé straně jím vede naučná stezka. Georgenfelder Hochmoor, Cínovecké rašeliniště (ach ty pojmy dojmy – tetička wikipedie mluví o Georgenfeldském vrchovišti, portál mapy.cz pak o Cínoveckém rašeliništi) bylo již v roce 1926 prohlášeno za přírodní rezervaci a jedná se tedy o jedno z nejstarších chráněných území v Sasku. Na německé straně se nachází jen desetina celé rozlohy rašeliniště, zbytek leží v Čechách. Návštěvou německé části rašeliniště dnešní výlet začneme.

Po každém dešti vyjde slunce. Cínovecké rašeliniště, Krušné hory

Auto můžete nechat buď na české straně, a to na parkovišti Cínovecké slatě, nebo na placeném parkovišti na ulici Hochmoorweg v Georgenfeldu. Z obou parkovišť to ke kase u vchodu není víc než 800 metrů. Upovídanému pánovi s pokladnou a lístky dáte 3,50 € za dospělého, 2,50 € za dítě, studujícího nebo důchodce, 0,50 € za dítě ze školního výletu – pouze v bankovkách a mincích („Jo milá pani, tady nejsme v Čechách, aby se dalo všude platit kartou!“ :))) a můžete vejít do světa 10 tisíc let starých rostlinek rašeliníku a tmavých jezírek. Rašeliništěm projdete suchou nohou – jednak bylo území kvulivá intenzivnímu těžení rašeliny na topení v minulosti odvodněno a jednak jsou zde vybudovány dřevěné chodníčky.

Co můžete v rašeliništi vidět, si přečtete na dvoujazyčných cedulích. Někdy trvá, než zobrazenou rostlinku najdete, jako v případě mucholapky rosnatky. Byla tak malilililinká, že jsme ji při hledání přehlíželi. Pohledem z vyhlídky se přesvědčíte, že do Čech se odtud suchou nohou nikdo nedostal. Ani z Čech do Německa. Když budete pečlivě hledat, zjistíte, kolik okvětních lístků má sedmikvítek. Kilometr a půl dlouhý okruh můžete proběhnout za pár minut, nebo si můžete udělat čas a rozhlížet se. Kytiček a broučků se tu dá najít opravdu hodně. Pokud narazíte na orchideje a krvežíznivé cikády, máte body navíc.

Vzadu suchopýr, vepředu orchideje. Cínovecké rašeliniště.

Určitě začínáte mít hlad, je nejvyšší čas si zajít pro auto a vyrazit směrem na Komáří vížku. Věž, věžičku, čili vížku. Pojedete po hřebeni Krušných hor z Cínovce do Fojtovic a hned za Cínovcem minete Dlouhý rybník. Což je chyba, kterou si při pohledu na vodní plochu hned uvědomíte, a buď se vrátíte na parkoviště před rybníkem, nebo zaparkujete kousek dál a vrátíte se pěšky. Dle počasí se v rybníce vykoupete celí nebo si jen smočíte nohy. Že nemáte plavky? No, to tady skoro nikdo. A ne všichni mluví německy.

Dlouhý rybník.

Vykoupaní naskáčete do auta, pomalu jedete dál a kocháte se krajinou. Když už v žaludku kručí opravdu hodně, ve Fojtovicich zahnete doprava a na kopci před odbočkou na Komárku necháte auto na parkovišti a do kopce vyjdete pěšky. Pokud už hlady šilháte a slabostí nemůžete udělat ani krok, vyjedete poslední kopec ke Komárce autem, a pokud budete mít štěstí, najdete i místo na parkování.

Komáří vížka

Restaurace je ... velice autentická. Za posledních třicet let se tu udála jistojistě spousta změn. Například budova dostala nový kabát a (sorry, ale KONEČNĚ!) došlo i na renovaci záchodů. Jídelna – obložení i stoly s lavicemi zůstaly v původní podobě, pokud vím. Za mě super. Obsluha vás obslouží účelově, někomu přijde možná trochu ostrá. Jídlo mě tam nikdy nezklamalo. Nejsem žádný gurmán, o jídle umím prohlásit, že chutná nebo nechutná. Tady řeknu – za jedničku s hvězdičkou! Minus body za absenci rozhledny na tak krásném místě. Ona tam ve věži i kdysi byla, ale patrně z technicko dodavatelsko finančních důvodů není zpřístupněna.

Co je na Komárce ale úplně nej, je výhled. Úžasný, krásný, dechberoucí, neokoukatelný – pro další superlativy doporučuji zajet osobně. Pokud máte rádi techniku, oblečte svetřík a projeďte se visutou lanovkou z roku 1952 spojující Komárku s Krupkou. Za 15 minut překonáte 480 výškových metrů a urazíte 2350 délkových metrů. A když už máte na sobě svetřík a trpíte na kameny, zejména ty cínové, potěší vás výlet do Štoly Starý Martin. Tu najdete na jedné ze zatáček na silnici z Komárky do Krupky.

Krušné hory pod Komáří vížkou

Někdo může prohlásit, že ho takovéto putování po horách zmáhá. V tom případě se stačí na Komárce zeptat a hned si můžete jít lehnout. Na Komárce je i hotel. Kdo jste cimprlich jako já a vadí vám zbytečný hluk, požádejte zavčas v kuchyni o vypnutí digestoře. Pak už si jen objednejte pivo a sedněte si na lavici před Komárku. Koukejte se po kraji, po kopcích, za odcházejícími turisty, na hvězdy a užívejte si. Je tam totiž moc hezky.

Foto: Eva Schlittermann. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Eva Schlittermann Neviditelný pes