terra 5.3.2008 12:50

Re: Re: Re: Re: Přiznám se,

Tak to jsou přímo hmatatelné signály uzdravování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 5.3.2008 12:42

Re: Re: Re: Chalva-halva

Nebo jako turecký med, ale z rozemletých sezamových semínek? Štětinko, zkus si koupit tyčinku v DM market drogerii, stojí kolem 9,- korun a mají to v regále se zdravou výživou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 5.3.2008 12:39

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak tohle tedy mi neděljte, prosím

Byla jsem prozíravá, já si už jako skorocenta brala. Takže jsem se na něm podepsala jen 20kg. Ale já mám za těch 18let taky o 20kg více (aspoň si nemáme co vyčátat, že?!).

Ale chalva za to nemůže.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 12:18

Re: Re: Re: Re: Turecký med

Sága má celkem třináct dílů a u nás už vyšly všechny, ty první překládal Miroslav Drápal, další Kateřina Vinšová a možná ještě někdo...to už nevím. Až delfín promluví je z podobného soudku jako Malevil nebo Smrt je mým řemeslem, a jsou to tak strašně rozdílné knihy, že jsem si zpočátku myslel, že jde o dva různé autory. A hele - on to byl pořád ten samý profesor angličtiny... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 5.3.2008 12:09

Re: Re: Re: Turecký med

Petra ze Sioraku už jsme tu kdysi pomlouvali. Kolik že těch dílů vyšlo celkem v naší zemi? Já znám jen ty vydané v Odeonu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 12:09

Re: Tak tohle patří k mým mezerám: od RM znám jenom

Jakube, jestli smím - tak doporučuji tuhle ságu jako průvodce nechutnými, vlhkými podzimními a zimními dny, doma v teple u krbu a se skleničkou něčeho dobrého po ruce. Není to jen dlouhé, ale taky nádherné čtení a naprosto úžasný překlad (teď se mě neptej, kdo je překladatel, musel bych se podívat...) v čisté a značně archaické češtině odpovídající jazyku originálu. Prostě mňamka. Fakt. Já - pokud jde o literaturu - nepozřu cokoliv bez výběru

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 5.3.2008 12:06

Re: Re: OT prosba o radu

nesháním, v životě používám svůj vlastní nebarvený ksi... ééé obličej. Dělám korekturu překladu instrukcí pro divadelní představení určené pro děti. Konkrétně se jedná o výchovný program proti drogám, alkoholismu a kouření. Občas rostu, když čtu věty jako: Uvnitř klaunových bot si můžete nechat své vlastní boty. Dbejte na to, aby byly pohodlné a nebyly vidět. Mohou to být tenisky.Jen je třeba se ujistit, že nejsou nepohodlné.  Prostě informace typu: automatická pračka není vhodná ke koupání koček a psů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 5.3.2008 11:59

Tak tohle patří k mým mezerám: od RM znám jenom

Až delfín promluví (Když - ?). Mělo by se, jasně. Mělo by se toho. No, snad postupně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 5.3.2008 11:54

Re: OT prosba o radu

maminka  říkala - labutěnka je tohle a vytáhla z hnědé skleněné broušené pudřenky opravdový chumáč labutího peří s držátečkem ze slonoviny. Tohle je pudrátko, předváděla měkoučký polštářek s příčným poutkem na navlečení přes prsty, kteý ve velkém byl v šuplátku a v malém byl uložen v ploché stříbrné pudřence do kabelky. Ale to je bratru pětašedesát let, co jsem měla jako příšerně zvědavý sprateček tenhle problém. Dneska se na to používají hlavně kulaté, jemné štětce , tak bych řekla, že stará dobrá labutěnka v textu aspoň čtyřicet let starém by byla na místě. Pudrátko byl asi pozůstatek divadelního slangu první republiky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L 5.3.2008 11:47

Re: OT prosba o radu

Já to slovo používám a nejsem zas tak stará. To v případě, že jde opravdu o labutěnku. V posledních letech se na nanášení pudru často používá štěteček (spíš pořádný štětec).

To sháníš nebo píšeš článek?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 11:46

Re: Re: Chalva mého dětství

Ano prosím, měl jsem to potěšení, a to docela nadávno - někde výš jsem tu psal, že jsem lukkumu dokázal pozřít asi tak krychlový centimetr, byl tedy marocký, takže spíš než průhledné želé vypadal jako ztuhlý bílkový sníh, vznášel se v oblacích moučkového cukru a na vrcholku tomu seděla mandle. Ale jak bych se chalvou dokázal přejíst, tak tohle bylo sladké moc moc moc... Pokud jde o sladkost jako chuťový vjem končím u baklavy. A to ještě jen v kombinaci s arabskou kávou, prostě to sladké musím nějak "srazit"...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 11:40

Re: Re: Chalva-halva

Možná trochu jako hrubší mandlové těsto ze slunečnic nebo sezamu? Lepší příměr mě nenapadá, Štětí... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 5.3.2008 11:39

Re: Chalva mého dětství

no jéje. Prodával se v plochých krabicích, nakrájená sladká rosolovitá hmota poprášená moučkovým cukrem, oddělené vrstvy a proužky pergamenovým papírem. Co se pamatuju červené, žluté a zelené. Taky z toho v cukrárně kleštičkama prodávali do sáčku na váhu. Můj tatínek, r.19O3, byl v jídle neuvěřitelně skromný a nevybíravý, ale sučukem ho člověk uctil vždycky. Nám, děckám, to zase až tak nejelo, ta želé struktura navozovala představu, že by to mělo být sladkokyselé jako želé bonbony a ono to bylo jen sladké, takové zvláštně mdle voňavé. To červenavé bylo asi s růžovou vodou, s čím byl žlutý a zelený si nepředstavmí. Bylo to k mání i za války, tak to asi bylo dost nenáročné na suroviny, od sedmdesátých let si už nevzpomínám, že bych se s tím potkala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 11:38

Re: Re: Turecký med

 Robert Merle a jeho sága o Petrovi ze Sioraku (a spol.). Je to oblíbené úsloví jedné zvláště výrazné postavy z knížek, které neumím zpaměti prostě jen proto, že je jich tolik, Jakube...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 5.3.2008 11:21

Teda...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 5.3.2008 11:20

Re: Turecký med

Jé. Který klasik říkal Crede mihi experto Roberto? To musím vědět. Pochopte, dyž něco nevím, je to hrůza.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

štětinka 5.3.2008 11:15

Re: Chalva-halva

tak vy tu dneska o něčem básníte a já vůbec nevím o čem

Jak to chutná? K čemu se to dá přirovnat? Já teda sladký moc nemusím, jednou za pár let mám neuvěřielnou potřebu čokolády a mám ráda mandlové těsto, tím ale asi končím. Jak tahle sladkost chutná?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tapuz 5.3.2008 11:12

Chalva mého dětství

Když jsem byla malá, jezdívala jsem o prázdninách na dva týdny do Bulharska. Byla jsem tam čtyřikrát. Jak se řediteli naší ZDŠ podařilo pravidelně tuhle šíleneckou akci zorganizovat, to už se nikdy nedovím, pan ředitel si to tajemství vzal navždy s sebou. Každé léto on a několik učitelek sebralo asi pětadvacet dětí, jejichž rodiče měli odvahu děti k něčemu takovému propůjčit, zakoupili jízdenky na vlak nebo letenky a odputovali jsme do vesnice na břehu Černého moře v oblasti Burgasu. Tam jsme se rozdělili na skupinky a každá skupinka vždycky s jednou učitelkou se ubytovala v domě u místních obyvatel. Na jídlo jsme chodili do jediné restaurace ve vsi na náměstíčku, jedli jsme to, co místní, tedy samé čufty v rajské omáčce a podobná jídla a spousty velikých měkkoučkých bílých housek. Každý den jsme ráno fasovali pytlík krásných broskví (na osobu!) a celodenní program spočíval v pobytu na pláži a koupání (mimochodem, pláž nebyla vybavena ničím, odsolovali jsme se cestou z pláže v kamenném korytu na cestě k pláži, do kterého železnou trubkou přitékala sladká voda, a které sloužilo jako odsolovací stanice a zároveň jako občerstvovací stanice pro místní osly - ty krásné šedivé s velikýma ušima). A na náměstí byl koloniál, v něm skoro nic (byla 70. léta), ale přece jen něco - záhadná hmota zvaná chalva. To byla dobrota! Kupovali jsme si čerstvý kousek každý den a pak jsme ještě vozili domů chalvu v plechovkách.

Po letech jsem ji pak jedla znovu v Izraeli a jídávám ji při častých cestách do Egypta, ale nějak už to není ono. Před pár lety jsem byla znovu v Bulharsku, chalvu si tam zase koupila, musím říct, že mi chutnala víc než ta izraelská, ale to kouzlo z dětství se někam vytratilo. Často si na ty své dětské bulharské prázdniny vzpomenu.

Jo, a mimochodem, znáte sladkost "sučuk", zvaný též "lukum"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 5.3.2008 11:11

OT prosba o radu

Dámy, používá se i v dnešní době slovo "labutěnka" pro takové to, čím se nanáší pudr? Či jak se to nazývá? Děkuji mnohokrát

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Karolína 5.3.2008 10:54

Re: Re: Re: Re: Re: Přiznám se,

Pejska klidně přines! Pro nás plyšového! Živých mají všichni sousedi dostatek. Jsme jediná chalupa v okolí, kde není nic živého, kromě myší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.3.2008 10:46

Re: Re: Re: Přiznám se,

No vida, jsem už  zcela zdráva  Slintám tady jak bernardýn a na připravenou dietku k obědu vrčím jako kavkazák

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 5.3.2008 10:43

Re: Re: Přiznám se,

A já zasejc prosím o recepis na nakládané krkovičky na grilování. Blíží se čas grilování, mňam, mňam, už vidím mísu zeleninového salátu, omáčky, opečené brambory a masíčko voňavé, chlebíček čerstvý a kolem stolu přátele...jééé, já se těším na grilování!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.3.2008 10:35

Ejško?

Mohla bych poprosit o recepis na ten báječný procházkový dort?  Kdybys věděla jaký boj jsem se sebou vedla, abych si nešla naprosto nenažraně pro přídavek ... Děkuju

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Li 5.3.2008 10:31

Re: Re: Re: Re: Re: Tak tohle tedy mi neděljte, prosím

To se máš  Jirka má dva metry a je kostroun, 73 kg. Takže vedle něj jsem setrvale tlustoprdná a pozorovatelům se zdá,  že mu všechno sežeru  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bubu 5.3.2008 10:26

Re: Re: Re: Re: Tak tohle tedy mi neděljte, prosím

No co,  alespoň si můžu říkat, že mám doma chlapa jako z pohádky: dlouhého, širokého a bystrozrakého - 195 cenťáků, 115 kilo a 4 dioptrie.

(aspoň vedle něj nejsem tlustá, chicht)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L 5.3.2008 10:07

Re: Re: Re: No,já

To naštěstí ne. Mě stačilo, když mi babi přivezla odněkud (z Turecka?) různě obalované fíky upravené jako bonbony. Už to bylo na mě příliš sladké. Já ve sladkém dávám přednost mírně sladkému, asi tak na úrovni sladkosti zde rostoucího ovoce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 10:01

Chalva

je můj pravděpodobně jediný sladký "hřích", možná vedle opravdu černé hořké čokolády - tu taky můžu. Ale ačkoliv mám rád kuchařské experimenty všeho druhu, u chalvy dávám přednost koupené, vyrobené příslušným "domorodcem", a je jedno, jestli je to Rus, Bulhar, Turek, Řek nebo Maročan (protože každý z nich se vám bude dušovat, že právě ta jeho je ta jedině správná a "národní" specialita). Vyrostl jsem na chalvě ruské, slunečnicové, kterou mám už jednou provždy spojenou s prázdninami: to k nám po léta jezdívala babiččina sestra, teta Polja, a protože co tak asi přivézt klukovi z tehdejšího SSSR... přijížděla vyzbrojena obrovskou, několikakilovou cihlou chalvy. Teď si ji občas koupím v orientálním krámku nebo v některé čajovně, ale oprovdu občas - metabolismus už není to, co býval v sedmnácti, a je to opravdu výživné...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 9:52

Re: Re: No,já

Jo,jo -je to cukrovinka středomořská až orientální, a ty bývají hóóódně sladké. Ochutnala jsi "lukkum"? Takové příšerně sladké pěnové nic obalené v závějích moučkového cukru... Tak to bylo opravdu moc. Moje ochutnávka sestávala asi z 1 ml té hmoty a stačilo... A bulharská chalva - většinou slunečnicová - je velice kvalitní a dobrá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 5.3.2008 9:49

Turecký med

Velká kočko, není chalva, i když se jí vzhledem podobá a možná se mu i proto říká "turecký", protože chalva je pochoutka spíš středomořská. V tureckém medu je vlastně jen med (a trochu cukru), spousta bílků vyšlehaných na vodní lázni do tuha a nahrubo sekané oříšky. Crede mihi experto Roberto, jak praví klasik, chalva je jedna z mála sladkostí, které opravdu miluju (jinak jsem názoru, že nejlepší dort je kus šunky od kosti). Turecký med nemusím. Zdravím na sever a přeju krásný den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ejška 5.3.2008 9:45

Re: Přiznám se,

Taky bych přiskákala na cukrářskou palačinku zdobenou kotletkoukdy že se bude zadělávat v kouzelném kbelíku? Já zasejc umím dobroučké nakládané krkovičky na grilu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek