Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Halva nebo chalva?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
possum 5.3.2008 14:24Sorry, ale pocitac neuhadam a neurvu. |
Jsem se mu snazila vysvetlit, ze to neni dlouhy. Odstavce jsem tam nemela, ale stejne si je tam udelal a..........
|
|
possum 5.3.2008 14:22posledni pokracovani Prosyjeme 3 lžíce maizeny a moučkového cukru. Nakrájíme ztuhlou hmotu na čtverečky a obalíme ve směsi. Necháme úplně zchladnout a ještě jednou obalíme. Poznámka: jestliže nebyl řádně uvařen, neztuhne. |
|
|
possum 5.3.2008 14:22pokracovani Do větší mikrovlnkové mísy dáme zbylého půl hrnku vody a cukr. Vlníme na nejvyšší teplotě asi 4 minuty. Zamícháme. Cukr musí být úplně rozpuštěný. Přidáme vodu s maizenou a vlníme 8 minut, s dvěma zamícháníma. Přidáme růžovou vodu a barvivo. Zamícháme. Znovu vlníme asi 4 minuty, nebo tak dlouho dokud to nevypadá jako hustý rosol. (Nesmí padat z vařečky.) Hmotu dáme do přichystaného pekáče a necháme zchladnout. |
|
|
WWW 5.3.2008 15:38Re: pokracovani No konecne ! |
|
|
possum 5.3.2008 14:20No, recept se tam uz nevlezl 1 hrnek vody, 6 rovných PL cornflour (maizeny), 1 a 1/2 hrnku krystalového cukru, 2-3 TS růžové vody, 2-3 kapky červené nebo zelené barvy, 3 PL cornflour (maizeny), 3 PL moučkového cukru. Nachystáme si pánev, kterou lehce vymažeme olejem (nebo sprejem) a vysypeme maizenou. V půl hrnku vody rozmícháme maizenu. |
|
|
possum 5.3.2008 14:17Tak jako vzdycky, s krizkem po funusu. Uz jste si to tu vse vysvetlili. Blaza, dekuji za pripominku, ze sezam je zdravy. Ted si to jezeni halvy muzu zduvodnit. Hana W. proc by ses s tim delala?? Urcite se da v USA koupit. Judith, ty musis byt hodne daleko ode me! Tady to letosni leto moc pres 30 nebylo. Coz bylo fajn. Jeste ta humidita kdyby nebyla. A pro ty, co se tu bavili o sucuk, lukum, neni to turkish delight????? Jinak myslim rahat? |
|
|
tapuz 5.3.2008 15:36Re: Tak jako vzdycky, s krizkem po funusu. Jastli je to taky rahat, to nevím, ale "turkish delight" se tomu říká taky. Ono to slovo lukum je snad původem z turečtiny. |
|
|
Jakub S. 5.3.2008 16:41Ano. Rahat = = turkish delight = sučuk. Ahoj! Toto je v e l i c e nezdravá debata... Sučuk sem neměl od dětství. Pořád to vidím před sebou - ty pastelově růžové nebo světlezelené nebo nažloutlé kostky v bílém prášečku, jak je paní cukrářka v Rašínce nabírala lesklou ocelovou lopatičkou z té velké skleněné báně a dávala do papírového sáčku, nebo do celofánu a ten pak zavázala červenou mašličkou... a pak se přes tmavý dřevěný pult shýbla ke mně a: Tak prosíím, mladý pane - ! Musel sem mít oči navrch hlavy... Čtyry velké skleněné báně byly na kraji pultíku a v každé jiná božská dobrota. A celá stěna byla ze šuplíčků jako v lékárně a v každém zas něco božského. A na pultu velké tabule m e j d l í č k a - kdovíkolik pastelových barev, kdoví z jakého svinstva robené (paznehty?) - a černí hadi. Pro mě hnusní, ostatní se mohli utlouct. To byla chocolatterie po belgicku, nikoliv cukrárna - a nemůůžu si vzpomenout, jak se tomu (obecně, nejen tam) říkalo - ? |
|
|
terra 5.3.2008 16:49Re: Ano. Rahat = Mejdlíčka kupodivu taky ze škrobu - ale jakou technologií, to nevím... Mě už jejich éra minula. |
|
|
terra 5.3.2008 16:55Tak ta mejdlíčka či "kačení mýdlo" se vyráběla ve škrobárně a pocházela z brambor - tedy přesněji, z bramborového škorobu. Ten se usilovně vařil s trochou silné kyseliny (obvykle sírové nebo solné), čímž došlo více méně k hydrolýze toho škrobu na směs všelijak dlouhých molekul cukrů, a té směsi se říkalo bramborový sirup. Ten se obarvil, nechal ztuhnout - a dál už to znáte. Prý to bylo docela nedobré...tak nevím ("vytěžil" jsem kolegu s původní kvalifikací v potravinářském průmyslu |
).|
|
baty 5.3.2008 17:56Re: Ano. Rahat = tak to jsi druhý člověk, co znám, po našem tatovi(viz níže), co má sučuk rád. A vzpomínky máme úplně stejné. |
|
|
Ejška 5.3.2008 18:28Re: Ano. Rahat = Jé Jakube, sučuk jsem měla taky ráda, desetdekazadevadesátník |
|
|
Bláža 5.3.2008 17:25Re: Tak jako vzdycky, s krizkem po funusu. Právě jsem se vrátila z nákupu a hádej, co jsem koupila? Sezamovou chalvu a taky slunečnicovou, tu jsem neznala. Ale na tu si dám pozor, protože jsem po slunečnicových semínkách dostala pěknou alergickou reakci asi před rokem, tak to nejprve vyzkouším na rodině. |
|
|
baty 5.3.2008 17:57Re: Tak jako vzdycky, s krizkem po funusu. Sučuk j e r a h a t, tak se to jmenovalo v cukrárně. |
|
|
P I T R Ý S E K 5.3.2008 21:22Re: Re: Tak jako vzdycky, s krizkem po funusu. Sučuk, kačení mydlo (mejdlíčko), led, uhlí, pendrek, vážené aksamitky a ledovky..........!!! Buď to bylo tím věkem, ale cukrárna s bateriemi skleněných dóz a krabicemi váženého nugátu, pralinek a čokoládou polévaných slepiček a kuřátek je naprosto nezapomenutelná. A ta nádherná vůně v prodejně s výkladem na kterém byla záclonka. Jako maličké holčičky jsme stály se sestřenkou před cukrárnou a že jsme ten den, vyjímečně, nezlobily, koupily nám naše matičky labutě (větrník s krčkem = labuť). Kolem běžel nějaký uličník a připlácl sestřence tu labuť na nosíček. Plakala slané slzičky, když si tu sladkost olizovala (většina ale byla na chodníku) z pusinky. A já, ohava, jsem snad jedním chlamstnutím svou labuť sežrala. Snad proto si to pamatuji, protože se dodnes stydím, že jsem se nerozdělila. |
|
|
Jakub S. 5.3.2008 21:48A švigře si to ale už za tu dobu řekla, že se stydíš, že?? |
|
|
P I T R Ý S E K 5.3.2008 23:35Re: A švigře si to ale už za tu dobu řekla, že se stydíš, že?? Se vrrr. Sme se temu zasmály, ale stydím se furt.. |
|
|
Vave 5.3.2008 13:53HLÁŠENÍ OD ZANY Jako tiskový mluvčí naší strážkyně pokladu Zany Jménem Zany všem uctivě děkuji za pozornost a spolupráci.
|
hlásám, že Zana zpracovává Zvířetníkový účet za únor a prosí toho, kdo 19.2. vložil na účet částku 200 Kč, nechť sa přihlási nebo alespoň nahlási, na jaký účel má být tento příspěvek věnován. 
|
|
Li 5.3.2008 13:26Teď mě nakopla MaRi:-) Před týdnem, dvěma týdny nebo nějak tak jsem měla puštěnou televizi, používám jako kulisu k žehlení |
|
|
Ejška 5.3.2008 18:35Re: Teď mě nakopla MaRi:-) neviděla, jelikož jsem nežehlila |
|
|
Jakub S. 5.3.2008 21:50Re: Teď mě nakopla MaRi:-) No to sem měl vědět. Já sem si řekl, že riskuju ztrátu času, když o tom nic nevím, a nedíval sem se. Ani nežehlil. S výjimkama nežehlím už asi tři roky. Pan Selichar se osvobodil. |
|
|
tapuz 5.3.2008 11:12Chalva mého dětství Když jsem byla malá, jezdívala jsem o prázdninách na dva týdny do Bulharska. Byla jsem tam čtyřikrát. Jak se řediteli naší ZDŠ podařilo pravidelně tuhle šíleneckou akci zorganizovat, to už se nikdy nedovím, pan ředitel si to tajemství vzal navždy s sebou. Každé léto on a několik učitelek sebralo asi pětadvacet dětí, jejichž rodiče měli odvahu děti k něčemu takovému propůjčit, zakoupili jízdenky na vlak nebo letenky a odputovali jsme do vesnice na břehu Černého moře v oblasti Burgasu. Tam jsme se rozdělili na skupinky a každá skupinka vždycky s jednou učitelkou se ubytovala v domě u místních obyvatel. Na jídlo jsme chodili do jediné restaurace ve vsi na náměstíčku, jedli jsme to, co místní, tedy samé čufty v rajské omáčce a podobná jídla a spousty velikých měkkoučkých bílých housek. Každý den jsme ráno fasovali pytlík krásných broskví (na osobu!) a celodenní program spočíval v pobytu na pláži a koupání (mimochodem, pláž nebyla vybavena ničím, odsolovali jsme se cestou z pláže v kamenném korytu na cestě k pláži, do kterého železnou trubkou přitékala sladká voda, a které sloužilo jako odsolovací stanice a zároveň jako občerstvovací stanice pro místní osly - ty krásné šedivé s velikýma ušima). A na náměstí byl koloniál, v něm skoro nic (byla 70. léta), ale přece jen něco - záhadná hmota zvaná chalva. To byla dobrota! Kupovali jsme si čerstvý kousek každý den a pak jsme ještě vozili domů chalvu v plechovkách. Po letech jsem ji pak jedla znovu v Izraeli a jídávám ji při častých cestách do Egypta, ale nějak už to není ono. Před pár lety jsem byla znovu v Bulharsku, chalvu si tam zase koupila, musím říct, že mi chutnala víc než ta izraelská, ale to kouzlo z dětství se někam vytratilo. Často si na ty své dětské bulharské prázdniny vzpomenu. Jo, a mimochodem, znáte sladkost "sučuk", zvaný též "lukum"? |
|
|
baty 5.3.2008 11:39Re: Chalva mého dětství no jéje. Prodával se v plochých krabicích, nakrájená sladká rosolovitá hmota poprášená moučkovým cukrem, oddělené vrstvy a proužky pergamenovým papírem. Co se pamatuju červené, žluté a zelené. Taky z toho v cukrárně kleštičkama prodávali do sáčku na váhu. Můj tatínek, r.19O3, byl v jídle neuvěřitelně skromný a nevybíravý, ale sučukem ho člověk uctil vždycky. Nám, děckám, to zase až tak nejelo, ta želé struktura navozovala představu, že by to mělo být sladkokyselé jako želé bonbony a ono to bylo jen sladké, takové zvláštně mdle voňavé. To červenavé bylo asi s růžovou vodou, s čím byl žlutý a zelený si nepředstavmí. Bylo to k mání i za války, tak to asi bylo dost nenáročné na suroviny, od sedmdesátých let si už nevzpomínám, že bych se s tím potkala. |
|
|
terra 5.3.2008 11:46Re: Re: Chalva mého dětství Ano prosím, měl jsem to potěšení, a to docela nadávno - někde výš jsem tu psal, že jsem lukkumu dokázal pozřít asi tak krychlový centimetr, byl tedy marocký, takže spíš než průhledné želé vypadal jako ztuhlý bílkový sníh, vznášel se v oblacích moučkového cukru a na vrcholku tomu seděla mandle. Ale jak bych se chalvou dokázal přejíst, tak tohle bylo sladké moc moc moc... Pokud jde o sladkost jako chuťový vjem končím u baklavy |
|
|
tapuz 5.3.2008 13:19Re: Re: Chalva mého dětství Já sučuk prvně jedla jako malá, když nám to někdo přivezl odněkud od Černého moře, snad ze Soči, ze Suchumi, nebo tam někde. A hned mě to nadchlo. Byl nebarvený, měl takovou světle okrovou barvu, byl jen málo průhledný a na každé kostičce byl ořech. Pak jsem ho jedla po letech jako studentka ve Francii, tam pod jménem lukum, v cukrárně příbuzného mého kamaráda, to byl lukum na tuniský způsob, byl barevný a chutnal mi stejně. Teď si ho vždycky dám kousek v Egyptě, je stejný jako ten tuniský. Na suroviny je to vážně nenáročné, alespoň podle toho, co říká Wikipedia. Je to z cukru, škrobu, vody, sody a nějaké příchuti - růžová voda, ovocný extrakt, případně barvivo, a moučkový cukr na poprášení, aby se to nelepilo. Jak říká terra, sladké je to až hrůza, ale i když já taky radši slané, tak kouskem orientální sladkosti občas nepohrdnu. Jenže s nimi se musí obzvlášť opatrně, z nich ten cukr, med a ořechy přímo prýští, prostě kalorické bomby. A sladké jsou někdy tak, že jsou až hořké MMCH, orientální arabský svět včetně kuchyně jsem objevila kdysi ve Francii, kde jsem chvíli študovala. |
|
|
terra 5.3.2008 13:25Re: Re: Re: Chalva mého dětství Tak ocitneš-li se někdy v pražské Myslíkově ulici kousek od Mánesa, poohlédni se po prodejně Farah - je to svět kuchyně Maghrebu ( a kousek okolo) se vším všudy... I s lukumem, baklavou, spoustou placek, merkézkami a kořením v pytlích s lopatkou na nabrání... Doufám, že to není reklama |
|
|
tapuz 5.3.2008 15:30Re: Re: Re: Re: Chalva mého dětství Díky za tip. Zrovna v pátek budu mít v Myslíkově nějaké řízení, tak se tam určitě podívám. |
|
|
Hanča 5.3.2008 12:57Re: Chalva mého dětství - ten nadpis si, milá tapuz, s dovolením vypůjčím. Poprvé jsem chalvu jedla jako dítě - byla dovezená z dovolené v Bulharsku, ve velké kulaté plechové krabici, sladká, mastná, lepila se na zuby a byla neskutečně dobrá. A tak jsme ji se sestrou chodily potají z té krabice užírat, malou lžičenkou, aby to nebylo moc poznat, uloupnout rychle kousek a šup s ním do pusy. Jenže i když se chodí s tou nejmenší lžičenkou, je to po čase znát. Naštěstí si tatínek vzpomněl poměrně brzo, že by tedy rád ochutnal tu chalvu - posledních pár soust na něj ještě zbylo. - Pak dlouho, dlouho nic. Zaznamenala jsem sice, že se tu chalva v jednom obchodě prodává, dokonce ji jednou přednosta koupil, ale neoslovila mě. Až nedávno - to tady na Zvířetníku byla řeč o chalvě poprvé. Přiznám se, dostala jsem na ni tak neovladatelnou chuť, že jsem koupila jednu tyčinku a okamžitě ji zblajzla. Ani jsem nečekala, až dojdu domů. Byla dobrá, ale té úžasné bulharské "chalvě mého dětství" se zdaleka nevyrovnala. |
|
|
tapuz 5.3.2008 13:25Re: Re: Chalva mého dětství Hančo, přesně. Ty kulaté velké plechovky, trochu nazlátlé, s nápisem "CHALVA" v azbuce. Ty jsme vozili domů. A v tom koloniále měla paní prodavačka chalvu v takovém tvaru jak velký biskupský chlebíček. Z toho ukrajovala a balila to do tvrdého papíru. Ó jé! |
|
|
MaRi 5.3.2008 11:11OT prosba o radu Dámy, používá se i v dnešní době slovo "labutěnka" pro takové to, čím se nanáší pudr? Či jak se to nazývá? Děkuji mnohokrát |
