Dnes večer bude chodit Mikuláš, s andělem a čertem k tomu. Všimli jste si, že když není dost ochotníků, chodí Mikuláš aspoň s čertem, ale málokdy jen andělem? To by asi toho dobrého bylo příliš. Chyběla by temnota a stín, ve kterém může Mikulášova dobrota a bílá fousiska lépe vyniknout.

Bála jsem se jich, když k nám přišli, ale ještě víc mi vadilo, že se mě naši proti nim nezastali :-) Z dnešního pohledu to vidím jako trénink pro život (na všem se snažím vidět něco dobrého) - snažit se čelit děsivým podivnostem a i ve stresu se pokusit zapnout mozek (vydolovat z něj básničku). Jednou se mi mozek zapojit nepodařilo a čert se mě teda chopil, že mě odnese. Naštěstí mě nestrkal do pytle, to bych ten psotník asi mohla dostat, a nakonec mě, strnulou a zřejmě poněkud vytřeštěnou, zase rozumně vrátil do kuchyně, kde jsem zajela pod židli, na které máti v klidu štrikovala. Předtím si čert sám odkýval, že už budu určitě hodná a nemá cenu se se mnou někam vláčet:-)

Dušičku jsem si pak dlouhá léta hojila komiksem z Rychlých šípů, kteří se taky jednou vydali dělat „Mikuláše“. Narazili na pěkně protivného a odvážného fracka, který s pokřikem „Já ti provětrám křídla“ vyhnal anděla, na Mikuláše zařval „Dej sem to cukroví“ a čerta zmasakroval berlou ukradenou Mikulášovi :-) Ó, to byl pro mě balzám!

Takže přeji všem, rodičům i dětem, rozumné čerty, krásné anděly a hodné štědré Mikuláše. A trojici bájných bytostí přeji, aby neztratila na důstojnosti :-)

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o všem, oč se chcete podělit nebo co vás zajímá.