Letošní zima-nezima je za námi. Rozkvetly talovíny, sněženky, macešky na záhonech na Žižkově kvetly po celou zimu, takže teď jen obnovují částečně pomrzlé květy, zežloutly a narostly jehnědy lísek, trávníky se začínají nesměle zelenat a pupeny stromů pomalu nalévat.  Příroda se připravuje k jarnímu startu. Ale jsou tu i sprintéři, kteří musejí vykvést dřív, než je vzrostlé bylinné patro začne utlačovat. Jedním z nich je křivatec český.

Křivatce jsou, až na tento konkrétní druh, u nás celkem běžné rostliny jarních luk a řídkých doubrav a lesíků. Křivatec český je vzácnou výjimkou. Jde o teplomilný druh, rostoucí vzácně na suchých a výslunných místech, který má v ČR severní hranici rozšíření.

Nejsevernější lokalita leží u obce Předboj u Neratovic, dále se vyskytuje na několika lokalitách v Praze, (Havranka, Pitkovická stráň, Kunratice) a údajně i na jedné mikrolokalitě v Českém krasu. Rostliny kvetou brzy na jaře v době, kdy se konkurenční druhy ještě neprobudily ze zimního spánku, takže v místech výskytu není těžké jejich svítivě žluté květy najít. Bohužel je nutno přesně vědět, kam jít a kde hledat, protože bohaté koberce květů nikde nenajdete.

Křivatce české u nás rostou na hranici svých existenčních možností, což se projevuje tím, že květy, ač vybavené bliznou i prašníky, nejsou schopny vytvořit semena, takže na místech výskytu se mohou rozmnožovat pouze vegetativně a jejich šíření na jiné lokality je, bez asistence zvířat, nebo lidí prakticky nemožné. 

Jasně žluté květy dlouho nevydrží, max. po týdnu uvadnou a celá rostlina se ve vzrůstající trávě beze zbytku ztratí, takže pokud nevíte, kde přesně kvetla, nemáte šanci ji po odkvětu najít.