Venku slabých deset pod nulou, v chalupě dobře nad dvacet a dobrá nálada. Vyprávěli jsme si o všem možném a hlavně o třídě, jíž vládne naše mamka, učitelská to sekce naší rodiny. Co chvíli se do klidné, téměř sváteční atmosféry ozvala meluzína a polechtala dušičku. To při vzpomínce na dětství a tajemná vyprávění našeho dědy.

Přišlo k půl jedenácté a já vstal, abych zkontroloval oheň a donesl z venku polena na přiložení. Lužické hory se tvářily téměř nepřátelsky, a kdybych nebyl milovníkem zrovna takové sloty, možná by se můj pobyt venku soustředil pouze na sebrání dvou polen a šup zpět k peci.

Využívám ale těchto příležitostí a zavřu za sebou dveře. Je to krása, krása, krása! Letní večery jsou u nás kouzelné, ale přijde podzim a s ním slota a já se nemůžu vynadívat na tu nádheru. No a v zimě jakbysmet. Po chvíli jsem ale prolezlý mrazem a tak jdu raději zpět do tepla. Přiložil jsem polena do pece a šel si umýt ruce do koupelny, která má vchod z chodby. Zdá se mi to? Co to bylo za... Zase! To přece znám, to je kňourání kočky. Vrátil jsem se do světnice a vidím, že Píšek v klidu odfukuje na měkkém polštářku a spí.

Ten zvuk se ozval po krátké chvíli znovu a nezbylo, než hledat původ. Mamčo, říkám, máme asi návštěvu. Vrátil jsem se do síně, otevřel dveře ven a nestačil se divit. Na prahu se choulilo černé kotě a žalostně kňamčelo. "Co tu děláš?" vyhrkl jsem. Ale to už tu je mamča. Ta pouze zírá. No, není zrovna přívětivé léto a mráz zrovna zalézá. Tak pojď dál... Povídám rozvážně kotěti a jsem si vědom, co dělám. Kotě ostýchavě nakukuje do síně, ale strach je prozatím silnější. Je vidět, jak se chvěje chladem.

Stojíme tam s mamkou jako dva puci a zíráme, co to k nám přišlo za návštěvu. V tom se ale ve dveřích objevil Píšek. Nebyl jsem si jistý, jak ho přijme a tak jsem se připravil na zásah. Co se ale nestalo. Jakmile kotě zahlédlo našeho kocoura, vyskočilo mu vstříc a světe div se, oba se k sobě přitulili. To jsme s mamčou zírali ještě víc! Píšek, který od domu vyžene všechny vetřelce a nelekne se ani velkého psa, se před našima očima mazlí s ouplně cizím kotětem! Co se to děje?

Zavřel jsem dveře a nechal věci svůj průběh. No co myslíte? Netrvalo ani hodinu a kotě bylo pánem chalupy. Sice jeho pud sebezáchovy ještě fungoval, ale po misce mléka a bubíkovi a kapsičce a...No jasně, že dostal od každého trochu, ale chutnalo mu. Co se bude dít teď?

Co chvíli jsme se s mamčou po sobě podívali a čím dál tím víc nám bylo cosi jasné. "No, ráno půjdu po chalupách, je pátek, třeba nějací rekreanti, nebo...," ale sám jsem tomu nevěřil.

Chvíli bylo ticho a potom se do praskání hořícího dřeva ozvala jasná, ale o to drtivější věta: "Ten je hyper, potěš nás pánbůh!" vložila do situace učitelka odborný termín. Situace se ale velmi uklidnila, když se po chvíli cirkusové produkce kotě odebralo k Píškovu záchodu a způsobně vykonalo potřebu. "No to je bomba!" vyhrkl jsem. Jako by tu s námi vyrůstal.

Je nám jasné, že kotě u někoho žilo. Žilo jistě v bytě, protože má jasné návyky, ale druhý den jsem nikoho, kdo by postrádal černého čertíka nenašel, a tak je tu s námi. Je to ani snad ne dvouměsíční holčička a dali jsme jí jméno Ája, po naší už spící psici, protože se jí povahově v mnohém podobá. Bez jakýchkoliv pochyb jsme přijali teorii, že se nám vlastně naše Ája vrátila v podobě kočky.

A tak je již naše, ale dali jsme si přece jen termín do neděle večer. Třeba pro ni pláče její majitel. Ale třeba ne!!! Už jen to, že k nám přišla ke dveřím a ozvala se sama. Nebydlíme nikde u silnice a vchod máme do pole. Jak se Ája dobrala vchodových dveří? Jak nás našla? Musela projít celou vesnici, protože bydlíme na jejím kraji a naši sousedé o ní nic nevědí. Jak to tedy bylo?

To bude asi otázka, která se již nevysvětlí, ale když jsme se spolu s Ájou dohodli o budoucím nájmu a podmínkách, dohoda byla jasně ztvrzena. Ája u nás bude na bytě a stravě (do smlouvy si nechala zapsat veškeré výdobytky, jako: bubíky, kapsičky, kuřecí křidélka, mléko, mazlení, duchlení atd.) a za to pomůže Píškovi a ochrání naše bydlo od loupeživých myší. Ještě jsme doplnili smlouvu o Píškovu roli a to, že zasvětí Áju do loveckého umění.

Vemtež tedy na vědomí milí Zvířetníci, že nám do klubu přibyla nová krasavice Ája, všechny Vás pozdravuje, a až udělám příznačnější fota, jistě se ozveme.

J. R.+P.+Á.

P.S. Ráno ji jdu seznámit s Mrchou!