14.10.2019 | Svátek má Agáta


KOČKY: Hádejte, kdo jsem.

5.5.2016

Jsem chundelaté zavinuté klubíčko, něco jako ježek, ale heboučký, protože nemám bodlinky. Když se rozbalím, tak mám na jedné straně hlavičku se vzpřímenými malými oušky, miloučký černý čumáček a zářící očička barvy něco mezi zelenou a béžovou. K tomu fousky. Na druhé straně bývalé kuličky je silný ocásek s kulatou špičkou, a když se rozbalím úplně, tak přibudou 4 nožičky a drobná, ale přeci jen statná postava. Jsem takový maličký méďánek, celý zahalený do černohnědého kožíšku.

Uhodli?

No jasně! Jsem přece MELÍŠEK DRUHÝ!

Moji milí přátelé, ráda bych Vám představila nového člena naší domácnosti!

Nikdy nebude stejný Melíšek a nikdy se nebude opakovat to moje překrásné zlatíčko s medovýma očima. Na Melíška Prvního nelze zapomenout. Pořád jsem si říkala, že si s holkama vystačíme a že už další přírůstek domů nechci, ale mně prostě tolik černý kocourek chyběl, že jsem se rozhodla si pořídit jeho nástupce. Všude jsem doma viděla černý kožíšek, až mi z toho „hrabalo“, jak mi bylo smutno. Už jsem byla připravená jet na únorovou umísťovací výstavu, navštívit nějaký útulek, prostě se poohlédnout, ale... najednou se naskytlo řešení samo.

„Tety v akci“ (vozím občas jednu z nich a svěřila jsem se jí se svým bolem po odchodu Melíška, v autě jsme si pobrečely svorně obě) mi poslaly obrázky malého černého kocourka. Našly ho spolu s dalšími kočičkami v jedné lokalitě, kde kočičky kastrovaly a vypouštěly po kastraci zase zpět.

Jenže tohoto vypustit nemohly, protože se tak mazlil, že zřejmě ho někdo k té skupině přihodil. Nevypadal vůbec na toulavého polodivokého kocourka, jako byli ti ostatní. Ven nechtěl, stále se vracel zpátky, mazlil se a toužil po lidské společnosti. Buď se ho někdo zbavil nebo utekl... kdoví? Nikdo už se to nedozví.

A tak jsem se během pár minut rozhodla! Když Melíšek Druhý, tak tenhle je ten pravý! Potřebuje domov, lásku, je mazlivý, nečeká mě další kastrace... a už se akce rozjela.

Melíšek Druhý, krásný

Melíšek Druhý, krásný

Jela jsem si ho pomuchlat a seznámit se. Ještě jsem nebyla přesvědčená o tom, že opravdu dělám dobře, bylo to přesně týden po uspání Melíška Prvního, ale kontakt s tím heboučkým kožíškem a při mazlení blahem cintajícím kocourečkem byl tak intenzívní, že jsem ho prostě chtěla. Okamžitě. Ležel mi v náručí jak plyšák, oddaně koukal, nastavoval celého kocourka na mazlení...

A tak se v pátek dne 19. 2. 2016 uskutečnila akce.

Ráno v 8.00 jsem kocourka naložila do přenosky a v 8.30 jsme byli doma. Cestou trošku protestoval v autě, ale jen tak jemně... nenápadně.

Děvenky moje rozhodně vetřelce nepřijaly jako dámy. Nechala jsem ho chvilku v přenosce, Cecilka přišla, zasyčela a jala se přenosku obcházet. Bělinka zírala naprosto nevěřícně na kocourka, na mě... a hučela. Jak špatně nastavené piliňáky. Když drobek vylezl ven, tak se rozhlédl, protáhl se a šel šmejdit. Holky ho obešly, vrčely, hučely a syčely už obě. Melda nic. Měl je na salámu. Prostě na ně kašlal.

Cecilka si ho posléze očmuchala zblízka, Bělinka také, ale jakmile dal najevo zájem se kamarádit, tak obě zasyčely a utekly. Horší bylo, že syčely a hučely i samy na sebe, obcházely se opatrně a málem si vjely do kožichů. V pátek v den jeho příchodu to bylo pochopitelně nejhorší. Obě byly ještě ve stresu po odchodu Melíška Prvního a hned po devíti dnech nástup nového vetřelce, to bylo na ně asi dost silné kafe.

Den jsem s nimi strávila a dozorovala na průběh seznamování, ale nijak jsem nezasahovala do jejich hlasových projevů. Asi bych zasáhla v případě, že by ho některá napadla, ale to se nestalo. Sice mi z toho 2x dobře nebylo, jak syčely, hučely a prskaly, ale na druhé straně jsem je chápala. Snažila jsem se drobka mazlit a zvykat na nové prostředí, ale současně hlazením uklidňovat obě kočičky. Noc proběhla celkem klidně, Melda spinkal na křesílku, holky si někam zalezly, ráno jsem si prcka vzala do postele a mazlil se jak o život.

V sobotu 20. 2. jsem od rána jezdila. Díky pátečnímu volnu (ne že by mi to neplánované volno neudělalo dobře!) jsem potřebovala peníze zase vyjezdit. A tak tam zůstali ve třech sami. Večerní návrat byl do podstatně lepšího prostředí. Holky sice stále hučely, ale už o poznání méně, Melíšek Druhý byl v pohodě, nabaštil se, mazlil se, pak si hrál s myškami a kuličkou v kruhu a usnul unavený opět na křesílku.

Vzal si s sebou myšku a držel si jí tlapičkami a sladce spinkal. V průběhu noci se přesunul ke mně do postele.V neděli se opakoval ranní rituál mazlení a holky už skoro nesyčely. Protože to vůbec nejezdilo, tak jsem se vrátila po 3 hodinách domů s tím, že vyjedu až vpodvečer, až se budou lidé vracet do Prahy nebo budou jezdit z/na letiště... v neděli to tak obvykle bývá.

Cecilka s Bělinkou ve sprcháči

Cecilka s Bělinkou ve sprcháči

Doma obrat k lepšímu. Holky už se vzájemně snášely, ležely spolu na křesílku, Cecilka olizovala Bělinku a naopak, jako před příchodem drobečka. Ustalo obcházení a hučení. A tak plynul čas. Bohužel jen necelý měsíc.

Já jsem se po všechnu tu dobu, kdy jsem byla doma, maximálně snažila obě holčičky mazlit, hladit je a mluvit na ně jako předtím. Musely mít jistotu, že v mém vztahu k nim se nic nezměnilo s příchodem vetřelce a že jsou stále stejně milované a chtěné. Hlavně Bělinka. Cecilka je pubertální třeštiprdlo, ale Bibíííís to snášela hůř. A to jsem si původně myslela, že větší problém bude s Cecil.

Po příchodu domů jsem se nevrhala na kocourka, ale naopak se snažila mazlit obě kočičky. A rozhodně jsem je násilím necpala s novým přírůstkem k sobě, aby se vzájemně poznali. Na to si museli přijít sami. Zdálo se, že holky moje kočičí pomaličku začaly chápat, že tu Melíšek zůstane už nastálo, ale že to není pro ně ani nebezpečí, ani konkurence. Že můj vztah k nim se vůbec nezměnil, naopak – jsem veselejší, méně smutná a tudíž atmosféra je mnohem příjemnější i pro ně.

Melíšek Druhý

Melíšek Druhý

Melíšek Druhý je překrásný kocourek, který má zřejmě předka briťáčka. Napovídá tomu stavba těla, srst i ocásek, ale xichtík má takový velmi jemný, usměvavý, nemá velkou „britskou“ hlavičku. Po více jak týdnu u nás se mu už začíná srst krásně lesknout, je spíš hnědý než černý a stává se z něj čím dál větší mazel. Je moc hodný a bude z něj stejné sluníčko, jako byl Melíšek První. Je mu tak odhadem 8 měsíců.

Pan doktor ho v týdnu moc chválil a moc se mu kocourek líbil. Je zdravý a asi bude dobře prospívat i nadále. Šli jsme tam i kvůli lehkému průjmíku, který měl, a hlavně jsem chtěla mít jistotu, že vše je s ním v pořádku, to nadměrné slinění se mi taky moc nelíbilo. Pozůstatek přezubení, ale už je to také v pohodě. Cintá při mazlení, ale to dělal Zrzínek také.

Když jsem ho donesla, vůbec se nečistil, vůbec neměl potřebu se olizovat. Teď už si pucuje kocourka a Cecilka mu v tom zdatně pomáhá. Už si spolu hrají, i Bělinka se občas zapojila. Spíš ale to jejich dovádění pozoruje rozšafně z výšky police nebo stolku a přijde ke mně pro mazlení a trochu si na ty mlaďochy splašený „postěžovat“.

Melíšek spí v posteli, tulí se, mazlí, pacičkami mě hladí, když se probudíme... Cecilka v pelíšku u nohou, Bělinka v pelíšku za hlavou – dokonalá rodinná idylka. Jen ta kytička je pořád prázdná!

Plyšáček - budeš se věnovat MNĚ a ne notebooku!

Plyšáček - budeš se věnovat MNĚ a ne notebooku!

Zdá se mi, že Melíšek Druhý za tu dobu lehce povytáhl kocoura a je z něj docela oprsklý mlaďoch, baští jako nezavřený a už se ničeho nebojí, prostě JE DOMA A ROSTE! A má překrásný čumáček – stále se usmívá.

Melíšku První, děkuji Ti za nástupce. Já vím, že jsi mi ho přes CD poslal Ty!!! To byla taková souhra náhod, že to ani jinak být nemůže. Pro mne zůstaneš Ty tím prvním a jediným Melíškem, ale tenhle drobek mi pomáhá se s tím steskem po Tobě vyrovnat.

Toto psaní jsem měla už v počítači připravené pro odeslání, čekala jsem jen na stažení fotek z karty do počítače. Mezitím odešla za Duhu Bělinka. Nečekaně. Byla to pro mne strašná rána, opět se mi hlavou honily myšlenky, zda jsem její smrt nezavinila novým „vetřelcem“, zda jsem udělala vše tak, jak jsem měla, jestli jsem něco nezanedbala... Vracela jsem se zpět k tomu, co její smrti předcházelo, byla jsem s ní u veta hned, jakmile jsem začala pozorovat, že se s ní něco děje. Nic jsem nepodcenila a nic také nenasvědčovalo tomu, že ta její nemoc je až tak vážná.

Nevím, zda to byla opravdu FIP, ale na 90 % ano. O Bělince napíšu jindy, teď to ještě stále moc bolí, ale terapie novým kožíškem funguje i v době, kdy se opravdu opět nic nedaří.

Cecilka, Melíšek II a Bělinka

Cecilka, Melíšek II a Bělinka

Foto: autorka. Další fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.

Karolína Neviditelný pes


Blogerka porodila do Karibského moře, maminky i lékaři šílí
Blogerka porodila do Karibského moře, maminky i lékaři šílí

Francouzská blogerka Audrey Coste, která od roku 2016 žije s rodinou na cestách a má více než čtvrt milionu sledujících, se stala potřetí matkou. Do vln Karibského moře porodila chlapce.