Jaro bývá v Klokánii zpravidla obdobím velkých větrů. Od srpna někdy až do listopadu se periodicky vytváří hluboké tlakové níže mezi Austrálií a Novým Zélandem a ty umožňují antarktickému vzduchu ženoucímu se přes Jižní oceán vytvořit iluzi zimy.

Jarní proudění od Antarktidy

U nás v Modrých horách spadnou teploty k 7 °C, aby výše v kopcích bylo i -1 °C. Vichr duje rychlostí mnohdy i přes 100 km/hod a tak je o zábavu postaráno. Sem tam upadne nějaká větší větev a nebo hned i celý strom. Pokud v buši, tak se nic neděje, pokud mezi domečky, tak tyto, venku zaparkovaná auta a dráty vedení elektrické energie doznávají výrazných změn. Ještě že nám domeček jede na solar a na baterii, která v případě přerušení dodávky proudu ze sítě zaskočí a v domečku nic nepoznáme.

Tentokrát vše začalo nenápadně v pátek 25. září. Ještě kolem třetí hodiny odpoledne bylo krásně, slunečno, modro, klid a kolem 20 °C. Podobně jako před bitvou a nebo před bouří, kdy se čeká na první výstřel a nebo záblesk blesku s náležitým zahřměním. Asi kolem půl čtvrté ze zvedl jihozápadní ledový vichr, který přihnal řídká mračna. Ve vyšších polohách a více od nás na jih dokonce padal sníh, ve Sněžných horách něco přes 10 cm a dnes má ještě připadnout. Sněžilo i na „naší“ vysočině v okolí Oberonu a Bathurstu, jak je vidět na obrázku.

Takové změny v počasí nám spolehlivě hlásí všelijaké tělesné bolístky, které jsou v předpovědi změn přesnější než místní meteorologická služba. Před pár dny nám přes den vyskočily teploty k 30 °C, abychom tento víkend klepali kosu.

Dnes ráno v buši, když o 5:50 vylézalo sluníčko, tak Maxovi funělo pod kožich a musel si dávat pozor, aby ho poryv větru nesfoukl s cesty. Moc se mu to nelíbilo a velice brzy se obrátil na cestu do domečku, ve kterém nefouká. Jeho pohled mě říkal: „Nésu přece blbé, eště na mě spadne strom a co pak?“ „Jedině zakopat,“ zní moje odpověď.

Psáno 27/9/2020. Foto: archiv George Švehla