Prý, když je babí léto v září, jmenuje se václavské. Naopak v říjnu vystupuje jako tereziánské, což jsem fakt slyšela prvně v životě. Ale nechci si stěžovat, bylo báječné.

Čtvrtek 12.10.

Na houby do Dobříše

Nejdřív tedy do cukrárny na kafe, pak do lesa. Cestou k lesu nás předjel invalidní vozík – je hezké vidět, že člověk v něm má možnost dělat něco tak obyčejně normálního jako jet na houby (vím, o čem mluvím, maminka vozík používala řadu let).

Brdy podzimní

Hub bylo méně než minule, ale byly tam a v lese je vždycky krásně.

Idyla skončila, když jsme dorazili do Hostomic k vlaku – výluka, místo vlaku přijel s mohutným zpožděním autobus. „Ten přípoj vám ujede“, oznámila nám suše průvodčí.

Ujel. Ale musím přiznat, že cestování autobusem místy, kudy běžně nechodíme, mělo taky svoje kouzlo. Akorát jsme teda přijeli o dvě hodiny později…

Pátek 13.10.

Botanická

Dýňový festival v botanické zahradě

Pořád dýně. Pořád moc pěkné.

Sobota 14.10.

Nelahozeves – Kralupy – Veltrusy

Brala jsem to jako nouzovku, protože ostatní místa, která nás napadala, vyžadovala brzo ráno vstávat, což nevyhledáváme, ale byl to podařený výlet. Dojeli jsme vlakem do Nelahozevsi, podívali se na zámek a podle Vltavy se vrátili do Kralup.

Zámek Nelahozeves

Cestou jsme obdivovali úžasné tvary vápencových skal schovaných v zeleni na břehu řeky, o těch jsem vůbec nevěděla - a dva tunely do tunelu. Vysvětlím: vlak tu místy jede tunelem. A do toho tunelu vedou vstupy – takové trochu menší tunely. Netuším proč. Působí to zvláštně, řekla bych poněkud morbidně.

V Kralupech jsme přešli na druhou stranu řeky a vydali se zase zpátky k Veltrusům (cestou jsme potkali báječnou cukrárnu). Zámek ve Veltrusích už je konečně po povodni 2002 opravený, ale park ještě působí jako chudobka. Nicméně i tak jsme se prošli příjemně, jen lidí tam bylo docela dost – krásné počasí mívá tyhle následky.

A zpátky přes most do Nelahozevsi a vlakem domů.

Ne 15.10.

Rakovník – Lužná

My si s tím vlakem nedáme pokoj… Ale tentokrát to byla naše blbost, byli jsme na nádraží hodně brzo a jaksi... nastoupili do dřívějšího spoje. Ještě že se dalo příští stanici vystoupit a po dvaceti minutách nastoupit do toho správného.

Podzimní příroda u Rakovníka

Cestou jsme dlouze řešili, jestli půjdeme z Rakovníka do Lužné nebo naopak - logistika za touto úvahou je docela složitá, protože jsme potřebovali stihnout Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka a Muzeum amerických historických automobilů JK CLASSICS tamtéž – a pokud možno taky vlak zpátky do Prahy.

K autoveteránům mám docela vřelý vztah, jen ameriky jsou výjimka, ty mě moc neoslovují. Ale Franta je rád má, takže, když jsem tohle muzeum docela náhodou našla na mapě, bylo rozhodnuto. A nakonec se mi tam docela líbilo – hlavně asi technická stránka věci: haly mají příjemné osvětlení, takže se dobře fotí, a popisky k vozům (mimochodem velmi podrobné) visí nad nimi, takže nepřekážejí.

Když jsem měla prohlédnuto (mnohem dříve než Franta), sedla jsem si do restaurace, která je velmi příhodně součástí areálu, a pila kafe.

Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka

Na mašinkách už jsme kdysi byli, ale když ono je to takové hezké… A ohromně mě potěšilo, že moje dětské vzpomínky, jak se kolem mne valí lokomotiva s obrovskými koly, nejsou zase tak úplně od věci. Takový Albatros třeba….

A ten vlak domů nám neujel!

Foto autorka. Další fotografie si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.