Původní myšlenka byla tuším z roku 2019, to jsem si na podzim objednala zájezd, jehož popis doprovázel zámek ježatý věžičkami. Pak přišel covid. Zájezd jsem vyměnila za poukaz. Letos na jaře jsem poukaz vyměnila zase zpátky za zájezd.

Mrzuté bylo, že se v sobotu odjíždělo ze stanice metra Stodůlky, to je od nás bratru hodina, spíš hodina a čtvrt. Odjíždělo se v 6:30, budík jsem nařídila na čtvrtou s temným podezřením, že to nebude stačit.

Nestačilo. Už nevím, co doma zapomněl Franta, já odjela v džínách a v roláku bez letních věcí na druhý den, kdy slibovali vedro.

Nicméně peníze, foťák, občanku, prostě ty nezbytné věci jsme měli.

Bouzov z hradního příkopu

První den byl na řadě sever Moravy, začínalo se Bouzovem. Ten už jsme před časem viděli, ale letos nabízeli takovou zajímavost – prohlídku hradu z hradního příkopu. Lidi, to je úžasná věc. Zaprvé jsme tam byli úplně sami. A za druhé a hlavně – vidíte hrad z úplně jiné perspektivy, ze všech stran. Z pohledu obléhatelů.

Na odpoledne jsme se přesunuli do Velkých Losin. Jednak kvůli papírně (tam jsem byla z Losinky, stejně jako řada zdejších pamětníků) a potom kvůli zámku (dtto). Ale vůbec nevadilo, že ta místa znám, bylo krásně, v zámecké zahradě kvetly rododendrony a šeříky a bylo to prostě příjemné.

Zámecká zahrada - Velké Losiny

Mimochodem zámek je krásný, původně renezanční, na nádvoří s arkádami je vzrostlý strom, pod který si můžete sednout. A pak se jít projít kolem rybníku v parku. Nebo do zámecké cukrárny.

V neděli jsme přejeli do Polska k zámku Moszna. Podobně jako Bouzov i tohle je hrad milovaný filmaři, upřímně řečeno trochu kýčovitý. Snoubí se v něm barokní střed a dvě křídla – novogotické a novorenezanční. Údajných 365 věží a věžiček, stejně jako dnů v roce, jim sice úplně nevěřím, ale až tak nepravděpodobné to možná není.

Zámek Moszna

Docela jsme se báli, protože když jsme byli v květnu ve Slezsku u zámku Linhartovy, tak dovnitř se kvůli rekonstrukci nesmělo a psali tam, že v rámci obnovy slezských památek se pracuje i na Moszně. Ale na Moszně opravovali touhle dobou už jen část fasády.

Šli jsme tudíž i na prohlídku interiéru, ale upřímně řečeno, nemá to valný smysl – vcelku nic k vidění tam není, leda snad moc pěkná koupelna panstva. Naopak zámecká zahrada je krásná, s dlouhou centrální alejí, stinná (viz zapomenuté letní oblečení, proti sobotě se fakt oteplilo).

Opole

Odpoledne na nás čekala Opole. Bylo vedro, mapka, co jsme dostali, skoro nečitelná. Ale neztratili jsme se, nejsme žádná másla. Obešli jsme místní památky – v Opoli vlastně není nic ohromujícího, ale celkově je to město příjemné, se stinnými uličkami, hradním rybníkem (s vodotryskem!) a pěkným nábřežím.

A pak už nezbývalo než se vydat na cestu domů.

Foto: Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.